Jak se domlouvá interview s Jennifer Lopezovou? "Poletíte na rozhovor do Lisabonu. Teda ne, rozhovor v Portugalsku se odkládá. Nabízíme vám setkání v Berlíně, chcete? Tak tedy po koncertě ve 22.50. Manažer vám to nezvedá? Aha, tak doufám, že není unavená. Stále nic? (SMS ve 23.30) Tak to jsem rád, že to dopadlo dobře." Trvalo to měsíc. "Co když bude unavená a vykašle se na to?" ptá se mě kolega fotograf, když konečně vyjíždíme z Prahy. "To by bylo na... prd," říkám. Sama se bojím, protože deset hodin promarněných za volantem na trase Praha - Berlín a zpět by mě nemrzelo, ale fakt pořádně naštvalo.
Jennifer Lopezová |
Přes všechny kotrmelce - špatnou vlastní navigací počínaje a hluchým telefonem manažera zpěvačky konče - jsme se nakonec probojovali do haly. Přesněji řečeno do šatny, v níž by klidně den předtím mohli malí kluci cpát svá propocená trička do batůžků a nadšeně žvanit o hokejovém tréninku.
Mezi dřevěnými lavičkami pobíhá tým nizozemské televize a snaží se ze sterilního prostředí vykouzlit příjemné studio. Dominuje mu bílé kožené křeslo s vysokým opěradlem. Jenny má prý tuhle barvu nejraději. O to větší překvapení je, když na tři desetiminutové rozhovory dorazí v černé. "Dobrý večer, jsem ráda, že jste počkali," vítá se s každým zvlášť a zavrtává se do pohodlného designového kousku. Vypadá dokonale. Nikdo by jí nehádal čtyřicet tři let. Nikdo by ani neřekl, že je před půlnocí. Je svěží, usměvavá a perfektně nalíčená.
Každému se upřeně dívá do očí, čeká na reakce ve tvářích. S gesty šetří. Pod očima se jí rýsují nepatrné vrásky. Nejsou to ale ty, které v reklamách zázračně mizí pod tunami regeneračních krémů. Jsou to malé rýhy, jež jí do tváře vykresluje aktuální životní tempo. Na turné totiž vzala svá čtyřletá dvojčata, a ta milují cestování autobusem. Proto jedna z nejúspěšnějších hereček a zpěvaček tráví hodiny v luxusních karosách místo toho, aby se den co den do světových metropolí nechala pohodlně převážet letadlem.
K rituálům zpěvaččina turné patří modlitba před každým koncertem. Lopezovou za ruku vždy drží její pětadvacetiletý přítel Casper Smart, na snímku v černé bundě (13. října 2012, Berlín).
Upřímně: vypadáte fantasticky, až bych chtěla říct, že vás za to nesnáším...
To vám mockrát děkuju (zakření se na svého manažera, který na ni spokojeně mrkne okem). Začínáme hezky.
Říkala jste, že máte ráda třpytivé oblečení. Teď tu ale sedíte v kůži.
Opravdu to zbožňuju. Každá holka přece musí milovat to, co se blýská. Nebo ne? Má to tak už i moje malá dcera (prohlíží si prsteny, které má snad na všech deseti prstech a navíc téměř stejné).
Kostýmy i zpěvaččiny luxusní modely střeží tři dámy s žehličkou v ruce. Jediný, koho neopaří, je manažer hvězdy Mark Young (13. října 2012, Berlín).
O turné píšou britská média jako o comebacku desetiletí, jste na plátně, máte přítele (volím slova dost opatrně, pětadvacetiletý Casper Smart mi dýchá na zátylek)...
... víte, všechno jde vždy ruku v ruce. Deska, účinkování v American Idol, přirozeně to spolu souvisí.
Cítíte zodpovědnost, když vás někdo označí za celebritu roku? Stáváte se totiž vzorem nejen pro dospělé ženské, ale i pro malé holky. A třeba už i ve věku vaší čtyřleté Emme.
Vždy jsem se snažila dělat svou práci co nejlépe a nepodlehnout tlaku, který na mě někdo vyvíjel jako na herečku, zpěvačku, modelku. Ale samozřejmě si vážím toho, že se pro někoho mohu stát ikonou. Jestli k lepšímu dni stačí jen moje písnička, pak je to to nejlepší, co na světě dělám. Včera jsme byli na koncertu v Boloni a v prvních řadách stála fanynka a držela v ruce transparent s nápisem "Jennifer, čekala jsem patnáct let, abych ti poděkovala za to, že jsi ze mě udělala ženu, jakou jsem dnes." (Pohladím si předloktí, Lopezová to postřehne.) Ano. Taky mám husí kůži. Tak jsem ji šla obejmout. Takové okamžiky jsou velmi vzácné. Je to jistý způsob požehnání, že se vám taková věc může v životě přihodit. Nesmíte se tomu ale poddat, pohltilo by vás to a převálcovalo.
Vaši rodiče ale nebyli nadšení, když jste jim oznámila, že chcete být herečkou a zpěvačkou.
To je pravda.
Umí vám dnes maminka nahlas říct, že je na vás pyšná?
Jéé, to určitě je. Je s námi na turné v roli chůvy, stejně jako moje sestra. Ta je zároveň i produkční. Jak říkám, jsme taková cikánská rodina na cestách. Ale víte co, kdyby za mnou má dcera nebo můj syn přišli s tím, že by se chtěli živit stejnou prací jako já, taky bych se bála. Je to dlouhá cesta. Sama jsem tehdy nevěděla, kam směřuju a jak dlouho mi to bude trvat do cíle... Jestli budu tančit, zpívat. Jisté bylo jen to, že jsem byla přesvědčená, že to je to jediné, co mě bude opravdu naplňovat. Neobviňuju své rodiče z toho, že mě bránili. Miluju je, protože o mě pečovali. Teď to vím. A vůči svým dětem budu patrně stejně opatrná.
Zpíváte svým dětem?
Ano, ale nemají to rády.
Lopezová je na pódiu téměř každý večer. Haly nejsou vyprodané, ale plno je vždy (13. října 2012, Berlín).
Jak to?
Máte děti?
Ještě ne.
A chcete je?
Samozřejmě.
To je moc dobře. Dám vám tedy dobrou radu: nezpívejte jim. Budou na vás akorát řvát "Mami, buď zticha" a vám to jen utrhne srdce. Říkám jim, že jim ze sebe dávám to nejlepší, ale na to kašlou. Když si zpívají pro sebe, nechejte je. A hlavně se jim do toho nemíchejte. Protože to je taky vytáčí.
Svým dětem věnujete při vystoupení jednu píseň, v níž se na projekci objevují velmi osobní fotky ze soukromého alba. To mi přijde velmi nezvyklé a hlavně odvážné.
Díky. Beru to jako lichotku. Bála jsem se, že řeknete, že se vám to nelíbí a připadá vám to jako klišé.
Smekám před vaší otevřeností.
Děkuju, toho si vážím.
Najednou je z vás normální máma od dvou dětí, která se rozvedla a zamilovala do mladšího kluka.
Přesně taková jsem. Vlastně úplně normální a obyčejná.
Není to jen skvělý marketing?
Jsem sama sebou. To jediné umím. Naučila jsem se to i díky byznysu, který funguje podle drsných pravidel.
Takže i v těch nejdražších šatech a špercích jste pořád ta Jenny from the Block, tedy ta holka z Bronxu z vašeho hitu?
Zbohatla jsem, vybudovala si filmografii, pořídila si rodinu. Ale jak správně říkáte, pořád jsem Jenny from the Block. Podstata zůstává stejná. Chci být šťastná a tohle je jediný požadavek, ze kterého odmítám slevit. Protože na tom jediném mi skutečně záleží. A vůbec se za to nestydím.
I tohle téma se ve vaší show objevuje: věčná víra, především v lásku.
Logicky. Když se tady vypnou poslední světla, dorazím domů nebo do hotelu a vlezu do postele, tak jsem jen ženská, co chce obejmout a mít u sebe své děti.
Když se ohlédnete za soutěží American Idol, vidíte v ní sebe samu?
Samozřejmě. A vlastně i díky tomu mi bylo v roli porotce tak dobře. Nedá se ani popsat, jak jsem se snadno dokázala vcítit do soutěžících a jejich situací, strachů, radostí. Chtěla jsem se ale s nimi podělit i o to, co jsem se sama naučila za těch více než dvacet let - ježíš, když to řeknu takhle nahlas, připadám si fakt stará (směje se).
Umějí být tihle talentovaní zpěváci i pokorní?
Hlavně chtějí vyhrát!
A to je rozdíl. Češi samozřejmě taky rádi vyhrávají, ale mnohdy nejsou tak přímočaře soutěživí jako Američané.
U nás se dychtí po úspěchu, po viditelnosti na trhu, po deskách.
V Berlíně vystoupila zpěvačka Jennifer Lopezová (13. října 2012, Berlín).
Když se na ně díváte, uvědomujete si také, že jsou z iPodové generace, pro kterou už vlastně nevydáváte své desky?
Nemyslím si, že s nimi se zhroutí hudební průmysl. Vždy tu bude prostor pro vydávání nových alb a vždy toho budete mít tolik co říct. U mě to najdete v závěru vystoupení. Jediná smysluplná věc, o kterou stojí za to bojovat, je láska.
A vy teď vyhráváte.
Jo. To teda jo!
