U malé vsi poblíž Vsetína na mě nečeká obří nazdobená fabrika, puky do celého světa chrlí malá výrobní hala. Její renomé připomíná jen logo mezinárodní hokejové federace v jejím štítu.
Než se dostanu k pukům, začínám u přípravy potravinářské gumy na kalandru, zvláštní mašině, která snad v každé gumárně zdevastovala aspoň jednu dlaň, ne-li celou ruku. Nasazuji do ní nařezané pláty potravinářské gumy. Dva válce jednotlivé pláty smíchávají, nahřívají a vyrábějí z nich gumu na finální zapékání. Na řezačce ji ještě nasekám na kousky a s plnou přepravkou mířím k lisu.
Puky je potřeba pečlivě ořezat.
Tyhle všechny odjely na nejrůznější šampionáty z Česka.
Jednotlivé pláty se pokládají do formy, která mi už naznačuje, o co vlastně půjde. Z červené pevné zdravotně nezávadné gumy po osmi minutách zapékání vzniknou stěrky na nádobí. Takové, které všichni známe ze školních jídelen.
Konečně k pukům
Po půldenní práci se poté konečně dostávám k výrobě hokejových puků. Postup je poměrně složitý. Co si továrna a majitelé hlídají nejpečlivěji, je složení samotné gumy. Ta má několik složek a s těmi nejtajnějšími se nakládá jako se zlatem, do jedné várky jich přijde jen jako šafránu.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve čtvrtek 6. září od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Příběh puku začíná jeho umícháním a nasekáním na patrony, které puky připomínají jen vzdáleně. Do obrovského horkého lisu se jich najednou vkládá až třicet a lisují se ve formě okolo dvaceti minut. Pauzy se ale nedočkám, lisů jede najednou hned několik, takže kmitám a přebíhám mezi nimi.
Poté, co z listu puky vyjedou, se musejí otrhat přebytečné zbytky gumy. Usedám k ořezávačce a puk po puku zbavuji posledních malých nedostatků. Za jednu směnu jich tu rukama obsluhy projdou tisíce. Zvládám jednu přepravku a pak už mířím k poslední zastávce, fóliovému potisku.
Pár svých puků poplivu pro štěstí českého týmu. Snad to pomůže.
