RECENZE: Dokument Váňa je svěží a vtipný, jen mohl jít víc na tělo

  • 5
Ve čtvrtek má slavnostní premiéru dokument Jakuba Wagnera Váňa. Rok s osminásobným vítězem Velké pardubické nabízí svěží portrét fascinující osobnosti, otvírání třináctých komnat ale nečekejte.

Superman není udělaný čahoun v modro-červeném úboru, ale měří asi metr padesát a nosí rajtky. Josef Váňa je prostě nezničitelný. Jakub Wagner ve svém dokumentu k legendárnímu sportovci obdivně vzhlíží. Což je výhoda, ale zároveň i kámen úrazu. Podařilo se mu sice objekt svého zájmu zachytit jako autentickou osobnost, jako by mu ale zbožná úcta nedovolila dostatečně se Váňovi přiblížit.

Patrné je to při návštěvě žokeje v nemocnici krátce poté, co ho při vyjížďce do lesa zalehl kůň. Moment, který by si za žádnou cenu nenechal utéct novinář, málem nevznikl, protože se dokumentaristé ostýchali. Jinak atraktivní kamera Viktora Smutného tak sportovce s roztříštěnou nohou natáčí úkosem, protože nechce otravovat.

Na to, že jsou filmaři Váňovi v patách celý rok, se o něm dozvíme překvapivě málo. Wagner se spokojil s rolí pozorovatele, nezazněly tak některé zásadní otázky. Kde se například v člověku, kterému se kolem srdce omotá utržená plíce, protrpí mrtvici a přerazí si snad každou kost v těle, bere síla pokračovat? Jak žokejovu živelnou náturu snáší jeho manželka, která v dokumentu jedinkrát nepromluví? A o co šlo v soudním sporu, který mohl pro Váňu dopadnout fatálněji než ten nejošklivější pád z koně?

To ovšem neznamená, že by dokument dopadl špatně. Josef Váňa je natolik zajímavá postava, že film utáhne svou odzbrojující bezprostředností. Příběh nejúspěšnějšího českého žokeje budí úžas i nevěřícný smích.

Ten divákem neovladatelně zatřese hned při úvodní scéně, v níž Váňa volá na tísňovou linku po nehodě s kobylou. Momentů, u nichž nezbývá než se rezignovaně smát, je ve filmu celá řada, ať už jde o nekonečnou svačinku složenou z hromady prášků nebo o záběr, ve kterém žokej navzdory radě lékaře usedá s ještě zraněnou nohou na koně.

O groteskní náboj se postarali také sportovní novináři, které archivní záběry z vítězných závodů na Velké pardubické usvědčují z recyklování otázek. To však neznamená, že je Váňa směšný. Okouzlení buldočí vůli a houževnatostí letos šedesátiletého sportovce neodezní ještě dlouho potom, co opustíte kino. Proto stojí za to Váňu vidět, i když se Jakub Wagner ostýchal dostat se víc pod kůži.

Hodnocení iDNES.cz: 70 %