Co je obtížnější? Přeprat tureckou hvězdu Semiha Erdena, anebo vůz německé provenience? "Řekl bych, že je to fifty fifty," směje se dobrácký obr Balvín svému počínání na chomutovských hřištích i ulicích. Proti hráči se zkušenostmi NBA si přitom vedl skvěle, takže z něj nejspíš roste i solidní řidič.
"Je to v pohodě," zvolí ústecký rodák svou oblíbenou větu také k tématu autoškola. "Mám to víceméně hotové, ještě dvě hodiny a pak závěrečné testy, které bych měl dělat 4. září," pochlubí se.
Náročný program si mladý sportovec vybral z prostého důvodu - už třetím rokem žije basketbalem. Nonstop. Po klubové sezoně v Seville míří do juniorské reprezentace, pak k seniorskému výběru a hned zpátky za Pyreneje.
Jenže letos už by Balvín rád brázdil Andalusií ve vlastním korábu a na vyjmenovávání značek a popisování křižovatek ve španělštině si zatím moc nevěří. Někdejší spoluhráč z juniorky USK Praha mu proto dohodil lekce jízdy na severu Čech.
Podle toho, jak své hodiny v autoškole samotný žák popisuje, opravdu probíhá všechno hladce. "Jen jednou jsem se na kruháči blbě podíval do zrcátka a málem jsem narazil do auta, ale to mě naštěstí pohlídal profesor. A čas od času mi to na křižovatce chcípne," svěřuje se s drobnými začátečnickými chybami.
Nasoukat své centimetry na místo řidiče prý také není problém. "Auta jsou sice menší, ale je v nich docela prostor. Jsem tam trochu skrčený," přiznává. Ale koleny prý neřídí a noha o velikosti 51 mu na brzdě či plynu taky problém nedělá. Snad jen na spojce trochu ano.
Nepříjemnou nutností se stalo ranní vstávání. Ale i to je nakonec - jak jinak - v pohodě. "Budíčku v šest jsem se trochu bál, ale překvapivě to problém není. Zvládl jsem to i v pondělí před zápasem s Tureckem. Dám si sprchu, snídani, nebo jenom čaj a jdu na to," bere svou situaci s klidem.
A tak nakonec Balvína kvůli jeho ranním projížďkám nejvíc trápí spoluhráči. Jako by nestačilo, že je v týmu benjamínkem, vtípky směřují i k jeho aktuálnímu snažení.
"Jednou jsem potkal kluky na křižovatce. Jeli v koloně asi čtyř aut. Troubili na mě jako blázni, mně to ještě k tomu chcíplo. Já nevěděl, která bije, oni měli o zábavu postaráno," uculuje se Ondřej Balvín při vzpomínce na chvíli, kdy se hodně zapotil.
