Indira Gándhíová se narodila 19. listopadu 1917 jako jediné dítě Kamaly a Džaváharlála Néhrúových. Její dědeček byl bohatý a úspěšný právník, který napodoboval anglické gentlemany a žil v luxusním venkovském sídle anglického stylu. Indiřino dětství bylo poznamenáno politikou, protože rodina Nehrúových patřila v Indii k politicky nejvlivnějším a ostře se stavěla proti britské nadvládě.
Oba rodiče za své názory zaplatili a na čas skončili ve vězení. Když se konečně dostali na svobodu, onemocněla Indiřina matka tuberkulózou a v únoru 1936 zemřela.
Před manželem rodina Indiru varovala
Na jejím pohřbu byl také Féróz Gándhí. Muž, který výrazně ovlivnil Indiřin budoucí život. Poprvé ji požádal o ruku, když jí bylo šestnáct let, jenže rodičům se nezamlouval, a proto s něčím takovým nesouhlasili.
Féróze to ale neodradilo a navzdory obavám rodiny se s Indirou stýkal. Krátce po smrti matky se Indira přestěhovala do Londýna, aby mohla studovat na Oxfordu. Féróz ji následoval a zakrátko dokázal získat její srdce. A když se o něco později přestěhoval do Paříže, Indira přijela za ním a přijala jeho žádost o ruku.
Zasnoubení ale museli dál držet v tajnosti, protože Indiřina rodina považovala Féróze stále za velmi nevhodného partnera.
Když vypukla válka o Británii, oba se vrátili zpátky do Indie. Indira získala souhlas otce, a tak se konečně mohla provdat za muže, kterého milovala.
Hned od počátku ale bylo jasné, že jejich manželství bude hodně netradiční. Oba byli stejně tvrdohlaví a nechtěli si navzájem ustupovat. Líbánky skončily a Indira se začala zabývat politikou a její prioritou se stal boj za nezávislost. Netrvalo dlouho a jako tisíce jiných skončila Indira kvůli malichernému důvodu ve vězení, kde strávila přes osm měsíců.
Když se Indira konečně dostala na svobodu, porodila během pěti let dva chlapce Rádžíva a Saňdžaje. A přestože radost kalily manželovy nevěry, s rozvodem nesouhlasila. Místo toho se po hlavě znovu vrhla do politiky a v srpnu 1947 se konečně dočkala indické nezávislosti.
Prvním předsedou vlády se stal její otec a Indira pak jeho neoficiální zástupkyní a poradkyní. Nezávislost ale nebyla zadarmo a mladá země se utápěla v náboženských konfliktech, které doprovázely krvavé masakry.
Amelia EarhartováPříští díl cyklu televize BBC Neobyčejné ženy je věnován letkyni Amelii Earhartové. Sledovat jej můžete ve středu od 21 hodin na ČT2. |
Čím déle Indira pomáhala svému otci, tím horší byl její vztah s manželem Férózem. "Férózovi jsem vadila, vadila mu už má pouhá existence, ale když jsem se v roce 1959 stala předsedkyní národního kongresu, začal mi dávat najevo opravdové nepřátelství. Je mi moc líto, že jsem přišla o tu nejkrásnější věc na světě: plnohodnotný vztah s další lidskou bytostí."
Indira se pokusila manželství zachránit. Rok po svém zvolení abdikovala a odjela s Férózem do hor v Kašmíru. A snad by si k sobě oba znovu našli cestu, když o několik měsíců později Féróz nezemřel. "Když Féróz zemřel, z mého života zmizely všechny barvy."
Stala se miláčkem Indie
O čtyři roky později ji zasáhla další tragédie, když zemřel její otec. Dva roky na to ho Indira vystřídala ve funkci předsedy vlády. Indie byla v nejhorším stavu od vyhlášení nezávislosti a trpěla chudobou, suchem a hladomory.
Volala do světa o pomoc, kterou nakonec našla v USA. Ale pokud jí fakt, že byla žena, otevíral v zahraničí dveře, doma se na ni dívali úplně jinak a její političtí rivalové očekávali, že bude poddajná a nechá se snadno ovlivnit. Jenže Indira neměla v úmyslu stát se něčí loutkou a svých předností dokázala plně využít.
Začala reformovat finanční sektor, chudým lidem na venkově zaváděla elektřinu a vodu, podporovala zemědělce a místní šlechtě zrušila všechny výsady a tituly.
Všechna její rozhodnutí byla účinná a Indira se stala miláčkem Indie. Jenže na obzoru se objevil další problém.
Součástí Britské Indie býval také Pákistán složený ze dvou částí, obyvatelé východního Pákistánu toužili po nezávislosti a postavili se centrální pákistánské vládě na odpor, který měla potlačit armáda. Do Indie se začaly valit miliony uprchlíků a Indira si nebyla jistá, že její země takovou zátěž zvládne. Znovu žádala svět o pomoc, ale tentokrát se jí nedočkala, protože USA a západní země podporovaly oficiální pákistánský režim.
Indira se tak pustila do nejriskantnějšího kroku své politické kariéry a otevřeně podpořila povstalce a jejich boj za nezávislost. Pákistán reagoval bombardováním indických vojenských základen, na což musela indická premiérka reagovat. Indira se postavila do čela armády a díky svým rychlým, rozhodným a nekompromisním krokům přinutila pákistánskou armádu k tomu, aby se vzdala. Východní Pákistán získal nezávislost a přejmenoval se na Bangladéš.
Indie se stala diktaturou
Jenže problémům nebyl ani zdaleka konec. V létě roku 1972 se do Indie vrátil hladomor, hospodářství ochromily stávky a inflace vzrostla o dvacet procent.
Indira reagovala stejně nekompromisně jako jindy. Nechala uvěznit tisíce lidí a po několika týdnech rodící se vzpouru potlačila i za cenu, že přišla o velkou část své popularity. O tři roky později pak byla Indira obviněna z volebního podvodu, a když odmítla vypovídat u soudu, byla v nepřítomnosti shledána vinnou.
Indira začala ztrácet půdu pod nohama a podle toho také jednala. V zemi vyhlásila výjimečný stav, cenzurovala noviny a zatýkala opoziční vůdce. Kdysi sama bojovala za nezávislost a demokracii, ze které teď udělala diktaturu.
Nových podmínek dokázal beze zbytku využít Sandžaj, Indiřin druhorozený syn. Politika ho přitahovala kvůli touze po vzrušení a po moci. Vymyslel jednoduchý pětibodový plán, který měl vyřešit všechny problémy Indie. Jeho teorie možná zněly skvěle, ale praxe ukázala pravý opak. Začal bourat chudinské slumy a jejich obyvatele vyhnal na okraj Dillí, kde je nechal napospas osudu. Příliš vysokou porodnost řešil masovou sterilizací a také všechny jeho další kroky popíraly to, co jeho matka celý svůj život prosazovala.
Jenže Indira se svému synovi postavit nedokázala a naopak mu dávala stále větší pravomoc. Proto byla nakonec přinucena na jaře roku 1977 vyhlásit nové volby, ve kterých se dočkala drtivé porážky.
Zastřelena osobními strážci
Indiře bylo skoro šedesát let a všechno nasvědčovalo tomu, že její politická kariéra skončila. A když začala nová vláda její rodinu pronásledovat, vypadalo to s ní opravdu bledě. Jenže pak se rychle všechno obrátilo.
Z Indiry se stala mučednice, kterou podporovaly miliony lidí, a v lednu roku 1980 byla znovu zvolena předsedkyní vlády. O pár měsíců později při leteckém neštěstí zemřel její druhorozený syn Sandžaj a Indira hledala podporu u staršího Rádžíva. Jenže Rádživ nikdy nechtěl být politikem, a tak stálo Indiru spoustu sil, než ho přemluvila, aby bojoval o postavení ve straně.
A v Indii to dál vřelo. Náboženské konflikty rostly a zemi hrozil rozpad. Dokonce i umírnění Sikhové mluvili o nezávislém státu Paňdžáb, který byl ale důležitou obilnicí Indie, a Indira se odmítla zříci tak důležitého území. Jenže její skutečné kroky vypadaly jinak a Indira jen přihlížela řádění fundamentalistů, kteří koncem roku 1981 obsadili nejposvátnější sikhský chrám: Zlatý chrám v Amritsaru.
Trvalo skoro tři roky, než Indira konečně zasáhla a poslala proti fundamentalistům armádu. Ta ale svůj úkol nezvládla a kromě fundamentalistů zabila přes tisíc nevinných poutníků.
Sikhové se cítili zneuctěni a toužili po pomstě. Indira se přesto snažila zachovat klid, i když věděla, že je ve velkém nebezpečí. Odmítla radu svých bezpečnostních služeb a nezbavila se svých sikhských tělesných strážců. Ti svou šanci využili a koncem října roku 1984 na Indiru během procházky v zahradě vystřelili několik desítek ran z revolveru a poloautomatické zbraně.
Indiru okamžitě převezli do nemocnice, jenže o den později, 31. října 1984 nezbylo lékařům nic jiného, než konstatovat smrt. V čele indické vlády vystřídal Indiru její nejstarší syn Rádživ, který ale o necelých sedm let později také podlehl atentátu náboženských extremistů.
