Koupili zoo. Po sedmi letech práce mají dům skrytý za ocelovým závěsem

  • 29
Rodina Foxových si v roce 2000 koupila dům ve čtvrti Glebe na předměstí Sydney. Stavba ve viktoriánském stylu byla původně soukromou zoologickou zahradou. Nyní ji bylo nutné předělat na dům pro pětičlennou rodinu. Rekonstrukce se protáhla na sedm let. Výsledkem je dokonalý domov.

Projektu se ujal Jim Koopman ze studia Allen Jack+Cottier, zahradní architekt českého původu Vladimír Sitta a jeho studio Terragram a architektka a designérka Belinda Koopmanová.

Dům s ocelovým závěsem

Největší devizou domu z 19. století byla nádherná zahrada se vzrostlými cypřiši, které u západního plotu dosahovaly výšky až osmi metrů a vytvářely společně s bohatými porosty keřů vistárie soukromou a klidnou oázu. Zahrada byla dokonce na rozdíl od samotného domu památkově chráněná.

Prostor bylo ovšem třeba rozšířit a vybudovat novou rodičovskou ložnici a zvětšit a prosvětlit hlavní obytný interiér. To se povedlo díky dvoupatrové přístavbě proskleného pavilonu, který před prudkým sluncem a přehříváním chrání netradiční obří závěs vyrobený z nerezové oceli.

Rozšířením původní verandy vzniklo i atrium, které je díky příjemnému australskému podnebí obyvatelné celoročně. Kontinuitě obytného prostoru a zahrady nahrávají i třímetrové posuvné dveře nebo třeba otevřené rohové okno v ložnici.

V přízemí je obývací pokoj a kuchyně propojená s jídelnou. V patře jsou tři dětské pokoje a rodičovská ložnice, která těsně sousedí s koupelnou a šatnou.

Zahradě dominuje betonový bazén se zídkou, ve které je instalována rybí kostra. I její přítomnost byla inspirována minulostí místa. Použití zídky jako zábrany je ovšem zcela prozaické.

"S Foxovými jsem se seznámil díky Jimu Koopmanovi. Jejich prvním požadavkem bylo vybudování bazénu. S tím jsou ale spojená bezpečnostní nařízení. Australské úřady vyžadují oplocení každého bazénu bez výjimky. Bariéra musí být minimálně 1,2 metru vysoká a nepřekonatelná pro malé děti a batolata. Vede to až k tomu, že návrh bazénu začínáme umístěním bezpečnostní bariéry. Postupuje-li se opačně, znamená to většinou vizuální katastrofu," vysvětlil iDNES.cz Vladimír Sitta.

Každý úhel pohledu je obyvatelům příjemný. Pohled do zahrady od jídelního stolu.

Kuchyň je propojená s jídelním koutem a se zahradou.

Stejně tak může dopadnout i dobrý dům, pokud není zasazen do okolního kontextu. Na to podle Sitty příliš mnoho českých investorů zapomíná. V Austrálii bývá zahradní architekt přítomen již od prvního setkání klienta se stavebním architektem, jako tomu bylo i v tomto případě.

Ani u protinožců ale není vše růžové. "Bohužel asi jen pět procent realizací pochází z rukou architektů a z těch pěti procent je jen hrstka, která skutečně umí. Navíc se zde nekonají talentové zkoušky, a tak úroveň absolventů je hodně nevyrovnaná," poznamenává Sitta. 

Dům v Glebe získal ocenění magazínu Houses a umístil se i na žebříčku nejzajímavějších staveb roku 2011 World of Architecture Festival. "Ceny by neměli získávat ani tak architekti, ale osvícení investoři," říká Vladimír Sitta a klienty si v tomto případě nadmíru pochvaluje s tím, že pro projekt byli doslova požehnáním. S žertem dodává: "Ačkoliv nejsem přítelem genetického klonovaní lidí, v tomto případě bych udělal výjimku."

Kdo je Vladimír Sitta

Vladimír Sitta

Vladimír Sitta se narodil v Brně a vystudoval krajinářskou architekturu v Lednici. Na konci sedmdesátých let emigroval přes Německo do Austrálie, kde v roce 1986 založil studio Terragram.

Studio proslulo kvalitními a inovativními projekty nejen v Evropě a Austrálii, ale i v Asii a Americe. Sitta je laureátem berlínské Ceny P. J. Lenného z let 1981 a 1986 a v roce 2002 jeho práci ocenil i Australský institut krajinářských architektů (AILA).

, pro iDNES.cz