"Tak komu budeš fandit? Brazílii, nebo Mexiku," ptá se tatínek v metru svého synka, oblečeného do žlutého dresu Arsenalu. "Nemohl bych fandit Británii?" opáčí dítě.
Ne, to by nešlo, britský tým nešťastně vypadl už ve čtvrtfinále, a tak musel svůj posvátný stadion ve Wembley přenechat úspěšnějším týmům. Pětiletý kluk si vybral Brazílii.
Po vystoupení z metra se člověk vnoří do řeky lidských těl, která ho donese až před brány stadionu. Občas to je pěkně divoká řeka, jejíž peřeje se čeřily tu v rytmech brazilské samby, jinde tradičním pokřikem "Mexico, Mexico, rarara!"
Na jednom břehu hraje parta bubeníků, u druhého se dělá zátočnina, jak lidé zastavují před stánky s občerstvením a se suvenýry. Je to poslední šance vybavit se vlajkou, šálou, nabarvit si tváře.
O fotbalovém finále čtěte zde |
Máme tu i přehradu. Je v místě, kde dvousetmetrovou pěší trasu protíná silnice. Dav se tu na pokyn pořadatelů vždycky ukázeněně zastaví, počká a pak plyne dál.
"Mexico, rarara!" skandují chlapíci v sombrérech a čekají, až k nim lidská řeka přinese někoho, s kým by mohli změřit sílu hlasivek. A nemusí čekat dlouho, z dálky se pomalu blíží rachot bubínků a píšťal.
Vpředu tančí snědá kráska v kraťasech a krátkém tílku z brazilské vlajky, za ní semknutý šik mužů s bubínky. Základ tvoří Brazilci, ale rozverně mezi nimi tančí i kluk s mexickou zástavou.
Parta v sombrérech se pokusí průvod překřičet svým "Rarara!", ale bubeníci jen trochu zvýší grády a sunou se dál ke stadionu.
Wembley je připraveno pojmout 86 000 fanoušků, jenže právě to je pro latinskoamerický karneval smrtící. Diváci, kteří se za branami tak skvěle semkli, jsou najednou rozstrkáni do různých řad a sektorů. Na rozdíl od velkých fotbalových turnajů se při olympiádě dělením míst na sektory jednotlivých týmů nikdo nezabývá.
Brit, dva Brazilci, skupinka Mexičanů, půl řady Britů za ní deset kanárkových dresů s brazilskými fanoušky. Takhle nějak to ve Wembley vypadá a na atmosféře to je znát.
Fandí se, stadion hučí jako obří úl, ale skandování je tady pomálu. Mexičané to zkusili dvakrát, Brazilci bubnovali v malých skupinkách a okolí už k tanci nestrhlo. Divácká vlna létala kolem dokola jen jednou.
Vývoj zápasu těší mexickou menšinu, Brazilci už po závěrečném hvizdu nečekají na vyhlášení výsledků. To Mexičané čekají trpělivě dlouhou dobu a pak jásají, když hlasatel vyvolává jména zlatých medailistů pěkně jedno po druhém.
Ceremoniál na stadionu končí mexickou hymnou. A v ulicích už zase začíná velký karneval, byť teď asi s převahou fanoušků v sombrérech.
