Pracovištěm, kde se muzeum bude zabývat zkoumáním a preparací Tatua, nás provedl vedoucí zoologického oddělen Národního muzea Jiří Moravec. "Někdy mi vyčítají, že působím příliš drsně. Prý se bavím o preparaci a zkoumání příliš přímo. Ale pro nás je to normální. Od studií jsme na tuto práci vycvičeni a bereme to tak, že všechny tyto úkony jsou nutné, aby pomohli nejen muzeu při výrobě exponátu, ale i při zkoumání vědcům po celém světě," omlouvá se zoolog.
Tělo Tatua je zatím u veterinářů v mrazicím boxu. Příští týden by ale mělo být převezeno na pracoviště zoologického oddělení Národního muzea v Horních Počernicích v Praze. Tam si počká v mrazu do doby, než se vědci připraví na fázi zkoumání a preparace.
Jiří Moravec nás vede do jednoho z mrazicích boxů. "Box mrazí na minus devatenáct. Umožňuje nám to, abychom si mohli připravit všechno k práci a aby se nezničil žádný z budoucích exponátů," popisuje.
Varaní lebka
Kůže varana připravená k preparaci
Varaní čelist
V těchto prostorách se připravují nejen drobné exponáty, v poslední době tu preparovali například slona nebo tygra. "Když vezmu aktuální případ, tedy Tatua. Pro nás je jedinečný, protože jsme ještě nezkoumali gorilí mládě. Je to tedy výjimečná příležitost prozkoumat, jak se vyvíjí kostra tak vzácného živočicha. Výsledky jsou pak k dispozici nejen nám, ale celé síti muzeí, se kterými samozřejmě spolupracujeme. Je to jakýsi vklad pro budoucnost i poznání přírody," říká vědec.
Moravcova kolegyně preparátorka Hana Švecová ukazuje, jak vypadá "naložená" kůže varana komodského, kterého získali, stejně jako Tatua, z pražské zoo. Uchovává se ve směsi 70% alkoholu s dalšími příměsemi. "Zabrání vyblednutí barev, může se tak uchovat v ideálním případě nekonečně dlouho. Varana budeme preparovat klasicky, ne pomocí dermoplastického modelu (plastová forma, na kterou se navlékne kůže). Musíme opravit drobné vady, sešít trhliny vzniklé po stahování. A máme štěstí, že jsme ze zoo získali dvě stě fotek varana, takže mu můžeme dát typickou monumentální polohu, která je pro varana obvyklá," popisuje.
27. července 2012 |
Začátek celého procesu není podle Jiřího Moravce veřejnosti příliš známý. "Macerace je vlastně hrubá a špinavá práce, kdy se musí oddělit maso od kostí. Občas na to používáme brouky kožejedy, což jsou malí brouci, normálně škůdci. Živí se masem a organickými zbytky. Je potřeba je ohlídat, aby ohryzali jen to, co je třeba, ale pak krásně vyčistí kosti," říká Moravec.
Preparátorka vytahuje z roztoku kůži varana.
V mrazicím boxu je -19 °C.
Želva určená k opravě: byla preparovanána roku 1862.
U Tatua bude práce o to jemnější, protože podle něj lze předpokládat, že u gorilího mláděte nebude kostra ještě příliš osifikovalá, tedy zkostnatělá, podobně jako u dětí. "Je nebezpečí, že by se kosti mohly zbortit. Ideální by bylo, kdyby kostra Tatua mohla stát vedle jeho věrné podoby, aby bylo vidět, jak vypadá stavba těla mladé gorily. Ale, upřímně řečeno, raději bychom ji uchovali v našem depozitáři, kde se udržují stálé teploty a vlhkost," říká Moravec.
Každopádně by byli rádi, kdyby se podařilo Tatua jako exponát připravit do doby, kdy se na začátku příštího roku otevře výstava Národního muzea Archa Noemova. "To je středně dlouhá výstava, bude trvat čtyři až pět let. A pak by se měl stát součástí stálé expozice ve zrenovované budově Národního muzea na Václavském náměstí."
