A dojalo jí to. Když z pódia hleděla na několik stovek nejenom českých fanoušků, v očích se jí zaleskly slzy.
Byl to pro ní dlouhý den. Vstávala už v pět a před osmou se v hale připravovala na kvalifikaci. Krátce po desáté si zhluboka vydechla, když nejdříve zvládla její náročný závěr a pak dramatický rozstřel pěti závodnic. A necelou půlhodinu po poledni vystřelila poslední ránu finále soutěže ve vzduchové pušce.
Trochu nakrabatila obličej, schovala jej do dlaní a vzápětí vykoukla - usměvavá. "Mírné zklamání to je, ale jen kvůli té poslední ráně," vypravovala osmadvacetiletá střelkyně.
Nenavázala sice na zlato z Pekingu 2008, maraton příjemných povinností ji ale neminul. V mixzóně popisovala své pocity třeba také reportérce čínské televize. Absolvovala dopingovou zkoušku. S manželem Mattem si dala k obědu sendvič.
V olympijské vesnici si pak dopřála na dvě hodiny klid a v podvečer zavítala do Českého domu. Za obrovskou kytici od šéfa Českého olympijského výboru Milana Jiráska a dárky od sponzorů - včetně soudku piva - chtěla poděkovat, ale zadrhnul jí hlas. "Myslím, že to nepůjde," hlesla. "Ale moc děkuju za podporu," dodala a utírala slzy.
V očích se jí zaleskly také na díkuvzdání. Před stovkami fanoušků - s manželem Mattem po boku - nejdřív zhlédla televizní záběry z finálového závodu, a pak vyprávěla. O tom, jak je spokojená i se čtvrtým místem. Jak jí Matt po finále složil kompliment, že je "největší borec". I o tom, jak se pokusí o další finále v malorážce. O tom, jak by ráda pro Česko vystřílela olympijskou místenku do Ria de Janeiro 2016.
Poté, co se podepsala na zeď slávy, vyslechla si spoustu gratulací od fanoušků osobně. A s bramborovou medailí na krku začala rozdávat podpisy...
