VIDEO: Příběh koní Převalského dojímá i mrazí. Mongolské stepi ožívají

Feromony, které měly během letu diskutovaným armádním letounem do Mongolska uklidňovat klisny, působily stejně i na jejich doprovod. Očekávalo se totiž, že koně budou během cesty neklidně kopat kolem sebe a otřásat letadlem, jako tomu bylo při loňské cestě.

Nakonec paradoxně víc potřebovali uklidnění lidé, kteří si uvědomovali zdravotní rizika pro koně z tak dlouhého a fyzicky i psychicky náročného transportu. Deníkové zápisky Miroslava Bobka, iniciátora projektu Návrat divokých koní a ředitele pražské zoo, tak nenechají nikoho na pochybách, že cesta se čtyřmi klisnami koně Převalského do Mongolska byla hodně náročným dobrodružstvím.

Jak probíhal Návrat divokých koní 2012

V červnu 2011 se po mnoha letech uskutečnil další transport v zajetí chovaných koní Převalského do Mongolska. Poprvé v historii byl organizován z České republiky a přes náročnost celé akce se do Khomiin talu na západě země podařilo přepravit tři klisny a jednoho hřebce. Dvě z těchto klisen porodily v letošním roce dvě zdravá hříbata, podívejte se na pár týdnů staré video: 

27. června 2012

"To pro nás bylo ohromným povzbuzením při přípravě dalšího transportu. Proběhl mezi 16. a 18. červencem a směřoval do národního parku Gobi B," popsal motivaci a okolnosti posledního transportu Miroslav Bobek. Svůj deník, který se zpětně čte dobře, dává k nahlédnutí všem, koho zajímají detaily náročné cesty.   

Pondělí 9. července: Odpočet běží

Do odletu stroje CASA C-295M se čtyřmi koni Převalského na palubě zbýval přesně týden, když na základně ve Kbelích proběhla zkouška nakládky upravených přepravních boxů. Jsou o trošku kratší než loni, jinak by se však mohlo zdát, že dnešní cvičné nakládání se vůbec nelišilo od toho, které na stejném místě proběhlo před nějakými třinácti měsíci, při přípravě transportu prvních čtyř převaláků ze Zoo Praha do jejich mongolské domoviny.

To ale neznamená, že letošní transport bude stejný. A i když má už pořadové číslo dvě, zcela jistě nebude jednodušší. Možná spíš naopak; a to nejen proto, že úspěch zavazuje. Tentokrát totiž armádní letadlo nebude přistávat na betonové dráze letiště v Khovdu, nýbrž na nezpevněné ranveji v Bulganu na jihozápadě Mongolska.

Dost dlouho se dokonce zdálo, že by náš záměr přepravit koně na druhou z lokalit, na nichž se vracejí do svého historického areálu rozšíření, do oblasti národního parku Gobi B, mohla znemožnit právě nezpevněná plocha nejbližšího a jediného možného letiště. Třebaže kolegové toto letiště prověřovali už v minulém roce, nebylo myslitelné, aby casa přistávala naslepo v místech, kam létají jen lehká pasažérská letadla.

Proto se v květnu do Bulganu vypravil společný advance team Zoo Praha a pracovníků 24. základny dopravního letectva, který letiště prověřil a proměřil. Ukázalo, že casa na něm může přistát! V kontextu veškerých příprav to byla sice zásadní, ale přece jen epizoda.

Popis svážení koní, jejich očkování a vyřizování všech povolení a dokumentů by vydal na středně tlustý román. A i malý detail by mohl všechno zhatit… Například: protože letiště v Bulganu nemá mezinárodní status, nemluvě o tom, že by bylo letištěm vstupu do země, podléhá naše přistání povolení mongolské vlády. A je třeba zajistit nejen pasovou kontrolu či celní odbavení, ale také přítomnost požárníků s autocisternou. Ti by snad měli přijet po příšerné cestě z Khovdu.

Ostatně, i tak bude casu s převaláky čekat na věži v Bulganu český vojenský pilot a naopak, v case bude mongolský navigátor (byť nejspíš opět spíše pro formu). Po přistání pak bude následovat pozemní transport do Tachin talu, který by snad měl být podstatně jednodušší než loni. Doufejme…

Nic z toho by ovšem nešlo, kdybychom na uhrazení veškerých nákladů Armádě ČR a zaplacení souvisejících výdajů neměli dost peněz. Transport totiž neplatíme z rozpočtu zoo, nýbrž z prostředků od sponzorů, partnerů a také z našeho sbírkového konta Pomáháme jim přežít, na které přispívá veřejnost. (Více info k letošnímu transportu najdete v předchozím článku zde.)

Pondělí 16. července dopoledne: V první etapě

Krátce před odjezdem do Dolního Dobřejova, kde Xara, Greta, Spela a Anežka čekaly na transport do Mongolska, mi kolegové poslali nově objevený popis příchodu prvních koní Převalského do Zoo Praha. Vyšel v Národní politice 12. října 1932, tedy téměř přesně před 80 lety, a líčí, jak byl hřebec Ali v Uhříněvsi spoután a poté "vpraven do vozu, který dal zbudovati Spolek pro ochranu zvířat a který, jak víme, koná znamenité služby při odvážení poraněných koní v Praze", a jak klisna Minka musela být umístěna do veliké bedny "vážící s koněm 10 q".

Ano, krátký přesun dvou koní Převalského z Uhříněvsi do Troje byl na počátku záchrany tohoto živočišného druhu. V tomto fascinujícím příběhu nyní dalším transportem do Mongolska, tentokrát čtyř klisen, píšeme novou kapitolu.

V neděli večer byla na Dobřejově dost nervózní atmosféra. Chovatelka paní Kardová měla obavy, aby klisny vešly z výběhu do dvorků, kde je veterinář Roman Vodička nejprve uspí a odebere jim krev a posléze, až se budou probírat, je chovatelé natlačí do přepravních boxů. Prohánět klisny po rozlehlých dobřejovských výbězích by bylo to poslední, co bychom při pevném čase odletu potřebovali!

Spela, klisna s klidnou povahou, v Dolním Dobřejově; odtud odcestovala s dalšími třemi klisnami do Mongolska.

Transportní bedny. Samotný přepravní box váží 257 kg, s koněm pak přes půl tuny.

Veterinář každou z klisen nejprve uspal a odebral jí krev. Když se probrala, "natlačili" ji do přepravního boxu.

Ráno naštěstí všechny klisny poslušně vešly na dvorky, včetně Grety, z níž jsme měli největší obavy, a jedna po druhé se ocitaly v přepravních boxech: první Xara, druhá Greta, třetí Spela a poslední Anežka. Před půl desátou byly všechny na nákladním autě; podstatně dřív, než tomu bylo loni.

První krok tedy máme za sebou. První z mnoha. A uvědomujeme si, že opět budeme potřebovat notnou dávku štěstí. Nikde není psáno, že se nám loňský úspěch podaří zopakovat. Ve chvíli, kdy píšu, máme za sebou cestu do Prahy. Čeká nás překládka koní do letadla, dlouhý let se dvěma nebo třemi mezipřistáními, přistání na nezpevněné dráze v Bulganu, odbavení a vykládka, pozemní přeprava a konečně vypuštění koní. Kdykoliv se může stát cokoliv. Alespoň že, jak mi zrovna napsal pplk. Milan Laniak, předpověď počasí pro Bulgan je výborná a nebude tedy snad nutné čekat na příznivé podmínky v Novosibirsku či v Khovdu.

V těchto chvílích jsme již na základně ve Kbelích. Před hodinou odtud startovalo letadlo s olympioniky směřujícími do Londýna. Náš odlet je naplánován na patnáct nula nula.

Pondělí 16. a úterý 17. července: Ledová obloha

Navlékl jsem se do svetru a kulicha, ale přesto mrznu. Klimatizace u stropu je obalená námrazou a tu a tam se z ní snese vločka ledu. Jako by začínalo sněžit. Ledové klima na palubě letadla má však svůj důvod: klisny v transportních boxech se nesmí přehřát.

Cestou z Dobřejova do Kbel a pak při nakládce byly klisny hodně nervózní. Při vzpomínce na start před rokem, kdy se casa jen otřásala kopanci koní, jsme měli obavy, co se při něm bude dít tentokrát. Naštěstí proběhl nad očekávání klidně.

Nakládání transportních boxů s klisnami do letadla.

V kokpitu. Na snímku je kapitán letounu pplk. Milan Laniak a druhý pilot kpt. Petr Mesarkin.

Koně dostávali během letu seno, mrkev a vodu, krmil je veterinář Roman Vodička.

Nelze říci, že by klisny nervózní nebyly. Zejména Spela a Greta co chvíli kopnou a při každé příležitosti se snaží okénkem pro podávání vody a potravy vystrčit hlavu. Právě hrstmi sena i mrkví se je – zejména během startů a přistání či když jsou zvlášť neklidné – snaží Honza Marek a Roman Vodička rozptylovat. A ovšem stejně jako loni jim do beden stříkají feromony. Ty by je měly také uklidňovat; zcela jistě však jejich aplikace uklidňuje nás.

Zpoždění, které jsme nabrali hned v Praze, se podařilo dohnat už během letu do Kazaně. Na ni máme velmi nepříjemné vzpomínky z loňska, kdy nám tam jedna z klisen bezmála zkolabovala. Došlo k tomu v situaci, kdy jsme kvůli dohadům s kazaňskými úředníky dlouho stáli s vypnutými motory, takže teplota v letadle stoupla na neúnosnou míru.

Tentokrát se zpočátku zdálo, že všechno proběhne rychle a bez problémů – dokud nepřišel celník, který začal řešit otázku tranzitu koní. Museli jsme s ním jít do služebny, kde jsme padli do spárů jeho nadřízeného. Ten odmítl vzít na vědomí dokumenty psané v angličtině a uprostřed noci se začal dožadovat jejich oficiálního překladu. Poté rozhodl, že musíme do rána počkat na jejich veterináře. Sdělil jsem mu, že to koně nevydrží. Řekl, ať je tedy vyložíme. To jsem také odmítl a následovala debata na téma ruských celních předpisů a řada telefonátů. Zkrátím to. Odletěli jsme s jen nevelkým zpožděním, ale byly to perné chvíle.

V Novosibirsku jsme přistáli již za plného denního světla, dotankovali a nyní jsme jen asi dvě hodiny letu od Bulganu. Sice bych se konečně rád ohřál na sluníčku, ale pro koně by bylo mnohem lepší, kdyby bylo pod mrakem. Právě jejich odbavení a vykládání bude další náročnou etapou naší cesty.

Úterý 17. července: Podařilo se!

Přistání casy na nezpevněné dráze v Bulganu zapůsobilo na přihlížející, což byla podle střízlivých odhadů polovina veškerého zdejšího obyvatelstva, velmi silným dojmem. Stroj českého letectva se obloukem přiblížil, a jakmile se dotkl země, zdvihl se za ním ohromný oblak prachu. Jako z filmu!

Paradoxně pro nás, kdo jsme byli uvnitř, to bylo jen trochu neklidnější dosednutí než jindy. Konečně jsme byli na místě a připravovali se na poslední fázi naší cesty. Necelých dvě stě kilometrů z Bulganu do Tachin talu.

Přípravy v Mongolsku. Před příletem koní bylo třeba prověřit a místy i opravit cestu z Bulganu do Tachin talu.

Přistání v Bulganu. Vojenský letoun přistával na nezpevněné ploše bulganského letiště.

Přivítání na letišti v Bulganu. V popředí, v zeleném tričku, ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Po case, která má špatnou pověst, ale nikdy nás nezklamala, přišly na řadu ruské nákladní uazy, které mají ještě horší pověst a zklamou úplně vždycky. Bohužel jiná auta nejsou k dispozici a Mongolové jsou neuvěřitelně zruční v jejich opravách.

Při první závadě, k níž došlo už po půlhodině jízdy, jsem proto zachoval naprostý klid. Koním by chvilka klidu bez natřásání měla jen prospět a odpolední horko už pomíjelo; navíc transportní boxy byly přikryté houněmi politými vodou, které je chladily. Ještě jsem fotografa Reuters ujistil, že do půl hodiny rozbitý uaz určitě zas pojede, a když mi nevěřil, vsadil jsem se s ním.

Příprava na pozemní část transportu. Teplota vzduchu v Mongolsku byla přibližně
Začátek pozemního transportu.
Začátek pozemního transportu.

Příprava na pozemní část transportu. Teplota vzduchu v Mongolsku byla přibližně 30 stupňů Celsia. Koně v transportních boxech proto bylo nutné chladit houněmi namočenými ve vodě.

Bohužel jsem sázku prohrál. Rozsypaný uaz se opravit nepodařilo, a tak jsme klisnu, kterou vezl, museli přeložit. Tím naštěstí potíže skončily, ale pozemní část transportu se neuvěřitelně vlekla kvůli pomalé a opatrné jízdě a častým zastávkám na kontroly klisen. Až pozdě v noci, když jsme se přiblížili Tachin talu, mongolští řidiči přidali; nic je už nemohlo udržet.

Aby klisny nemusely být v bednách ani o chvíli déle, rozhodli jsme se je vypustit ještě v noci. Ve světlech aut tak v aklimatizační ohradě mongolští rangeři vyložili bedny a nastavěli je vedle sebe. Před třetí ráno jsme se postavili k šubrům. Po měsících příprav, překonávání nespočtu úskalí a letu přes čtvrt zeměkoule se přiblížil okamžik, kdy se další čtyři koně Převalského rozběhnou po kamenité půdě své vlasti.

Noční kontrola klisen. Na snímku kurátor kopytníků Jan Marek a veterinář Roman...
Vypouštění klisen do aklimatizační ohrady. První opustila přepravní box Xara,...
Vypouštění klisen do aklimatizační ohrady. První opustila přepravní box Xara,...

Vypouštění klisen do aklimatizační ohrady. První opustila přepravní box Xara, následovala ji Anežka, Greta a Spela.

První box se otevřel. Nic. Až po několika okamžicích vyšla Xara do světel reflektorů a odkráčela do tmy. Následovala ji Anežka, pak přišla na řadu Greta a jako poslední opustila svůj přepravní box, v němž strávila asi šestatřicet hodin, Spela. Po dlouhé přepravě byly klisny viditelně unavené, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by kterákoli z nich měla vážnější problém. Podařilo se! I další čtyři koně Převalského jsme do Mongolska přepravili bez úhony. Další čtyři převaláci se vrátili domů…

V Praze bylo devět večer 17. července, v Tachin talu tři ráno 18. července. A zatímco rangeři startovali auta, aby se úspěšný transport hned oslavil, snažili jsme se s kolegy před kamerami formulovat své pocity. Moc nám to nešlo. Úleva z toho, že všechno klaplo a máme to za sebou, se mísila s radostí z úspěchu a s hrdostí na všechny, kdo se podíleli na další úspěšné etapě Návratu divokých koní.

Čtvrtek 19. července: Od Anežky za Zetou

Ze všech čtyř klisen – Xary, Anežky, Grety i Spely – během uplynulých několika desítek hodin spadla únava a strnulost z dlouhé přepravy a ladně se pohybují po ohromné aklimatizační ohradě; kupodivu ani jednou jsem je nezastihl pod přístřeškem, který v ní mají k dispozici. Musí si zvyknout na zcela nové podmínky, ale všechno je na nejlepší cestě a jednoho dne se zcela volně rozběhnou po Gobi.

Za jedním ze zdejších divokých stád koní Převalského jsme se dnes spolu se dvěma rangery vypravili. Po jízdě kolejemi, vyjetými v poušti, se rangeři svým ruským autem rozjeli do kamenitého svahu a vyškrabali se jím až na vrcholek. Tam vytáhli dalekohledy a dlouho jimi prozkoumávali členitou, v různých odstínech okrů a šedí tónovanou krajinu. Nic. Od jejich poslední návštěvy se stádo přesunulo.

Zhruba po další hodině se jim ho podařilo najít. Tečky na obzoru však začaly před přijíždějícím autem ustupovat. Stádo se chovalo velmi podobně tomu, jak svá setkání s nesmírně plachými divokými koni popisoval cestovatel Nikolaj Przewalski a jeho následovníci. Potěšilo nás to: navrátivší se převaláci mají opět instinkty divokých zvířat.

Výprava za Zetou. Rangeři hledají stádo, ve kterém žije i česká klisna Zeta.

Česká stopa. Stavby postavené v Gobi B z prostředků České rozvojové agentury: domek pro strážce a seníky.

Stádo Zety. Ve stádu zachyceném na snímku žije i česká Zeta (poslední kůň v řadě). Narodila se v Česku.

Rangeři se rozhlédli po krajině a nadjeli stádu takovým způsobem, že jsme je zanedlouho mohli sledovat z výšky, zpoza hřebenu. Byl to fascinující pohled! Stádo se dvěma hřebci, čtrnácti klisnami a sedmi hříbaty prošlo v řadě sedlem mezi dvěma svahy a za ním se rozptýlilo. Dominantní hřebec hlídkoval a některá z hříbat začala pít. V krásné mongolské krajině působil ten výjev nesmírně přirozeně a současně dojemně.

V jednom okamžiku stádo zneklidnělo a popoběhlo o kousek dál. Jako poslední za ním šla starší klisna. Byla to naše Zeta. Narodila se jako vůbec první hříbě na stanici v Dolním Dobřejově a v roce 1998 byla v rámci švýcarského transportu přepravena sem, do Gobi. Dnes zde odchovává své již osmé hříbě a je babičkou.

Snad hodinu jsme stádo a zejména Zetu uhranutě sledovali, a pak se rozjeli zpět na základnu, k aklimatizační ohradě se čtyřmi klisnami, které jsme sem přivezli v noci z úterý na středu. Cestou jsme probírali, jak by bylo krásné, kdyby se osud Xary, Anežky, Grety a Spely podobal osudu naší jedinečné Zety.

Autoři:
  • Nejčtenější

Seznamte se s Ninou, francouzským buldočkem budoucnosti

26. března 2024

Chovatelé se snaží zachránit francouzského buldočka tím, že odstraňují jeho hlavní zdravotní...

Ve spáleném Českém Švýcarsku už vyrostly břízky ze semínek do výšky metru

22. března 2024

Vědci Botanického ústavu Akademie věd se nestačí divit, s jakou rychlostí se obnovuje vegetace na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pohlreichův cukrář prozradil náročný recept na italské velikonoční holubice

25. března 2024

Co je pro nás velikonoční beránek, to je pro Italy velikonoční holubice. Colomba. Symbol Ducha...

KVÍZ: Jak se vyznáte v pivu a jeho čepování?

28. března 2024

Pivo je českým národním nápojem a v jeho konzumaci se pravidelně držíme na horních příčkách...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pohlreich se vrátil do rodné stáje. V Česku na grilu je mírný jako beránek

24. března 2024

Kdo má rád gastronomické soutěže, v tomto pořadu si možná přijde na své. Po krátkém „odskoku“ na...

Užijte si jarní svátky obklopeni květinami a symboly jara a Velikonoc

29. března 2024

Celý týden jste se těšili, jak si konečně na Velký pátek vyzdobíte byt, dům, chalupu? Vsaďte na...

Ve skleníku topí koňským hnojem, prodlouží si tak sezonu o týdny

28. března 2024

Novou pěstební sezonu zahajují Lucie a Brett Gallagherovi už na konci února. Přestože pozemek v...

KVÍZ: Jak se vyznáte v pivu a jeho čepování?

28. března 2024

Pivo je českým národním nápojem a v jeho konzumaci se pravidelně držíme na horních příčkách...

Semínka rajčat koupejte v heřmánku, radí zkušený zahradník, jak na výsev

27. března 2024

Semena rajčat se tradičně vysévají na Josefa, nicméně do Velikonoc to pořád stihnete tak, abyste po...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...