"Pro mě to je čisté. A já nejsem úplně nejzásadnější sportovec," řekl mnohoslibně při vernisáži.
Oficiální premiéru cvičícího autobusu před Českým domem v Londýně si kontroverzní výtvarník pěkně užíval. V černém nátělníku a kraťasech odpovídal do kamer světových agentur a pózoval fotografům, pak uprostřed rozhovoru nechal doubledecker zastavit v nejvyšší pozici a pozval své spolupracovníky ke skupinové fotografii.
Jen zpovzdálí sledovala výtvarníkovo počínání česká olympijská generalita spolu s čestným hostem expremiérem Janem Fischerem. "Pozdravím se s ním, ale ne před novináři," vzkázal Černý.
Hekající autobus stojí na rohu rušné ulice Upper Street v londýnském Islingtonu a dělá výbornou reklamu Českému olympijskému domu, ve který se proměňuje sousední veletržní komplex Business Design Centre.
23. července 2012 |
Vztah výtvarníka Černého a provozovatelů českého centra však není vůbec jednoduchý. Ač původně měla společnost Česká olympijská instalaci financovat, s výtvarníkem se nakonec nedohodla. "Projekt byl moc drahý, tolik peněz jsme nemohli uvolnit," říká Alexandr Kliment, mluvčí Českého olympijského výboru.
Veterán z roku 1957Autobus, kterému Černý vymodeloval svalnatý zadek, ruce a legračně ho rozpohyboval, je veterán z roku 1957. "Poznávací značka je původní, máme k němu i veškerou dokumentaci. Jezdil v Londýně, pak byl prodaný do Holandska," říká David Černý. V Českém domě prý bude mít autobus svého bratříčka. "Bude plavat a lítat," slibuje výtvarník. |
Autor miminek na Žižkovském vysílači v Praze, růžového tanku nebo památné bruselské instalace Entropa si nakonec našel pro londýnský projekt sponzora. "Kolik to celé stálo? Na to se musíte zeptat pana Babiše. Ale bylo to hodně," poukazuje Černý na svého mecenáše Andreje Babiše.
"Někteří lidé z produkce se tomu snažili všemožně zabránit. Byl to klasicky český přístup, jaký jsem poznal i při přípravách Expa, které jsem musel nakonec vzdát," stěžoval si 44letý umělec.
Z vážnějšího tónu však Černý často přecházel do nadsázky, a tak česky i anglicky do kamer hlásil, že podobu cvičícího autobusu vymyslel v opilosti. "Je to víc než pravděpodobné," zdůraznil. "A mělo to být ještě víc provokativní. Autobus měl mít patnáctimetrového pinďoura, jenže tu byl problém, že by jím mlátil do ulice, a tak nám to z bezpečnostních důvodů nepovolili."
Pro americkou agenturu AP pak do kamery tvrdil, že uvnitř autobusu je postel, kterou pronajímá na hodinu jen těm nejvzácnějším hostům.
Dvojsmyslné úvahy vzbuzuje celá instalace. Pohyby, zvuky. Jsou to opravdu kliky, u čeho dvoupatrák tak vzdychá? "Má to přesně ten ambivalentní pohled na věc. Dělám věci tak, aby si z nich člověk mohl vytáhnout to, co on sám chce," říká výtvarník.
Co myslíte, jak to je?
