Jaroslava Adamová |
Během smutečního obřadu, který ze zvukového záznamu zahájila Solvejžina píseň Edvarda Griega z inscenace Play Strindberg, poukázalo na hereččiny umělecké i lidské kvality několik řečníků.
U katafalku se vystřídali především herci. Například Lubomír Lipský, Dalimil Klapka, Oldřich Vízner, Alois Švehlík, Vlastimil Harapes, Jana Drbohlavová, Libuše Švormová, Václav Postránecký, Jan Hrušínský a Eliška Balzerová. Dorazila také Dagmar Havlová, která se své kolegyni poklonila.
Mezi květy byly věnce a kytice od Divadla na Vinohradech, Herecké asociace a Městských divadel pražských. Své profesorce poslali věnec zástupci všech fakult Akademie múzických umění.
Záběr z projekce z posledního rozloučení s herečkou Jaroslavou Adamovou
Herecké mistrovství Jaroslavy Adamové připomněl ze záznamu úryvek monodramatu Lidský hlas, ve kterém excelovala mnoho let v pražské Viole, či část hereckého koncertu s Janem Werichem v televizní hříčce Kočár nejsvětější svátosti.
Právě Werich jí v polovině 50. let nabídl angažmá v Divadle ABC. V Městských divadlech pražských zůstala v angažmá do roku 1990, hrála tu pak pohostinsky dalších sedm sezon. Naposledy zde excelovala v inscenacích Jezinky bezinky a Popel a pálenka. Za tu získala v roce 2001 cenu Divadelních novin.
Adamová ve filmu Radúz a Mahulena
Adamová ve filmu Želary
Adamová na sebe za více než šest desítek let na profesionálním jevišti upozornila řadou charakterních rolí. V roce 2003 se objevila ve filmu Želary Ondřeje Trojana.
