Čeští fotbalisté se v pátek po poledni loučili s mistrovstvím Evropy. Definitivně.
Na hřišti dali šampionátu sbohem už ve čtvrtek před půlnocí, ve Varšavě ve čtvrtfinále podlehli Portugalcům 0:1.
V pátek po poledni zamávali Vratislavi, kde během turnaje bydleli a získali si srdce tisíců polských fanoušků.
Ti se s nimi přišli rozloučit k hotelu Monopol, bylo jich na tři stovky. "Ani jsem nešla do školy," líčila jedna z mladých dívek.
Čeští fotbalisté strávili v Polsku dvacet dní, odehráli čtyři zápasy, z nich dva prohráli a ve dvou zvítězili. Fanoušci ve Vratislavi je vzali za své.
"Hráli dobře a hlavně všichni jsou milí, příjemní," říkala starší paní, která si přišla pro podpis Čecha." Je to prostě nejlepší gólman na světě a hlavně velmi sympatický muž."
Po zápase ve Varšavě dorazili Češi do Vratislavi před třetí hodinou ranní, chvíli poseděli v hotelové restauraci, popíjeli pivo.
V pátek po obědě si oblékli bílé košile a modré svetry a vyrazili na cestu domů. Zaměstnanci hotelu vytvořili u východu špalír, kterým hráči procházeli.
Jako první vyšel útočník Milan Baroš, miláček místních fanynek. Uklonil se a na pozdrav pokynul rukou. Po něm se trousili i ostatní, brankář Petr Čech absolvoval další z mnoha autogramiád a ještě stihl dávat rozhovory do polských televizí.
Všichni už seděli v autobusu, který se chystal odjet. Fotbalisté z něj však vystoupili, aby naposled místním fanouškům poděkovali.
Skandování v polštině rozjel Baroš a ostatní se k němu přidali. Tleskali a zpívali. "Polska, Polska, bialo-czerwony."
Trvalo to snad dvě minuty. Nadšený dav aplaudoval. Dívkám i ženám se leskly oči od slz. Mávaly a křičely Češi, Češi. Ke skandování se přidávali i muži. Neudržel se ani reportér polské televize, která právě odvysílala živý vstup.
"Je nám smutno, že Češi vypadli. Máme je moc rádi," dodala paní s malým dítětem.
Policejní doprovod rozsvítil majáky, spustil sirény. Fotbalisté znovu nastoupili, řidič zatroubil a odjel na letiště.
Na prostranství před hotelem Monopol začali pracovníci rozebírat železné zátarasy...