"Kde jsou sliby, že pod Hřebíkem půjde mančaft nahoru? Šestibodovej náskok prohazardoval a ani na pohled hra za moc nestála," připomíná devětatřicetiletý bývalý reprezentant ve své knize Bláža - Moje pravda, jež nyní vychází a kterou připravil fotbalový publicista a spolupracovník MF DNES Milan Macho.
V otevřené zpovědi se vrací mimo jiné právě ke svému konci v letenském klubu. Za Spartu chytal deset let, podílel se na šesti mistrovských titulech (2000, 2001, 2003, 2005, 2007 a 2010) - navíc téměř vždy jako jasná brankářská jednička.
Stejně tak rozjel i poslední podzimní sezonu, jenže v kvalifikaci Evropské ligy s rumunskou Vasluí se zranil, dostal hloupý gól... A v lize už se do branky nedostal.
OBA V ZIMĚ SKONČILI. Jaromír Blažek odešel do druhé ligy do Jihlavy, Tomáš Řepka pomáhal Českým Budějovicím k záchraně.
"Celou tu dobu, kdy jsem na podzim 2011 vysedával na lavičce náhradníků, jsem věděl, že se konec blíží. Po posledním ligovým zápase v Jablonci se mě Pepa Chovanec, když jsem ho na chodbě míjel, zeptal, jestli se mnou někdo z vedení Sparty už mluvil," vzpomíná Blažek.
Tehdy odpověděl: "Nikdo. Zatím vím jen to, co se dozvídám z novin."
"Tak to jsme na tom stejně," řekl trpce tehdejší generální sportovní manažer.
V zimě skončil Chovanec, Blažek, spolu s nimi další veterán a oblíbenec fandů Tomáš Řepka. Naopak na Letnou se podruhé vrátil Jaroslav Hřebík, teď v roli generálního sportovního manažera. Jako trenéra si v týmu nechal Martina Haška, další asistenty přivedl - Václava Jílka a Pavla Srníčka.
BRANKÁŘ JIHLAVY. Jaromír Blažek odchytal jaro ve druhé lize a pomohl týmu k postupu do nejvyšší soutěže.
"Všichni ti, co byli zainteresovaní v zimních změnách, žili v přesvědčení, že se nemůže nic stát (...). Změníme realizační tým, trenéry, asistenty, doktory, maséry, řidiče, pár hráčů a ono to poběží v pohodě dál, nikoho to nerozhodí, titul nám neuteče," poznamenává Blažek.
Titul Spartě utekl. Už před posledním kolem byla bez šance. "Tým je jedna velká rodina, která se nějakou dobu tvoří, žije spolu a je na něco zvyklá. A najednou prásk a všichni pryč, nový sem a jedeme dál jako předtím. Nic prostě nezměníte ze dne na den. A dovolit si tenhle hazard ve Spartě, to je podle mě hodně velkej luxus."
Po mizerném jaru Sparta funkci generálního sportovního manažera zrušila, Hřebík se stal sportovním ředitelem a jako nový trenér s plnou zodpovědností za áčko přišel Vítězslav Lavička.
V AKCI. Momentky ze zápasů Sparty, v nichž chytal Jaromír Blažek.,
Blažek se s Hřebíkem ve Spartě potkal už dřív - v zimní přestávce soutěžního ročníku 2004/2005. Tehdy Hřebík nahradil Františka Straku, na jaře tým dovedl k titulu, jenže podzim byl trápením a Hřebík už ho nedokončil. "Opravdu si dodnes myslím, že Hřebíkův obraz v médiích je přehnaně pozitivní," píše Blažek v knize.
Zde je ukázka z podzimu 2005, kdy šéf Křetínský vyhodil Karla Poborského, tým prohrál tři ligová utkání v řadě a navíc podlehl v Lize mistrů švýcarskému Thunu a Hřebík zvažoval rezignaci.
Ukázka z knihy Bláža - Moje pravda
S přibývajícími prohrami bylo vidět, jak Hřebík ztrácí sebevědomí a jistotu. Třeba hodnotil zápas, dořekl jednu větu a jeho další věta byla: "Tak co, Karle?" Chtěl, aby mu jeho slova potvrdil Karel Poborský. Později se někde vyjádřil, že se choval k Poborskému tak servilně, až se za to sám před sebou styděl. Jindy ho ovšem nechal na lavici náhradníků. Samozřejmě že fandové ho za to neměli rádi, ještě tím přilíval benzín do ohně.
Obal knihy - BLÁŽA Moje pravda
Všichni říkali, že proti Hřebíkovi jsou nejen fanoušci, ale i celá kabina. Co se hráčů týče, je to úplnej nesmysl. Naopak si myslím, že jsme ho podrželi, a nakonec se to obrátilo proti nám. Konkrétně proti mně. Vypadal jsem pak před lidmi jako idiot.
Nebudu s ním mít nikdy problém jako s trenérem, ale asi bych s ním nikdy nešel na pivo. Nebo nikdy bych s ním neřešil věci, který bych řešil s normálním člověkem.
Hřebík mě zklamal po lidský stránce. Začalo to tím, že někomu ve Spartě začal vadit Karel Poborský. Rozhodli se, že se ho zbaví.
Nevím, jestli se ho víc chtěl zbavit Hřebík, nebo Dan Křetínský, nebo oba. Ale jasně si pamatuju, že před nějakým pohárovým zápasem Karel prohlásil, že už nechce dělat kapitána. Pak to do novin zdůvodnil tak, že nesouhlasí s tím, jak se to ve Spartě dělá.
Konec přes SMSPoborského vyhazov Zpravodajství: Poborský dostal SMS, že má padáka |
Dva dny nato mu Křetínský poslal esemesku, ať se sbalí a jde. Možná trochu přehnáním, ale takhle nějak to bylo. Bylo to vyhrocený: buď jeden, nebo druhej.
Podle mýho názoru se ve sporu mezi Karlem a Hřebíkem postavil Dan na trenérovu stranu a Karla vyhodil. Využil svýho práva šéfa a vyřešil to takhle razantně.
Když jsme pak, my starší hráči, měli s Danem Křetínským sezení kvůli Karlovu vyhazovu, přišla řeč i na Hřebíka. Křetínský nám začal psát na papír pro a proti. Začal klady: Hřebík je úspěšný trenér, měl výborný výsledky, Champions League a tohle...
Zarazil jsem ho: "Počkej, Dane, teď brzdi!"
"Proč?" ptal se Dan.
"Já s tím nesouhlasím," řekl jsem. "Co má za sebou za úspěchy? Udělal někdy s někým titul? Neudělal. Jo, v Champions League pod ním před lety vydělala Sparta majlant, ale uvědom si, po kom mužstvo přebral... Po Ivanovi Haškovi. A v jakým stavu ho převzal. Všechno byli hotoví fotbalisti, mužstvu to klapalo, žádnej problém. Hřebík je dobrej trenér, ale podle mě není úspěšnej trenér."
Hřebík není úspěšný
Opravdu si dodnes myslím, že Hřebíkův obraz v médiích je přehnaně pozitivní. Co se týká odbornosti, tak je to v pořádku. Ví, jak se co má dělat, umí to přenést do praxe, může trénovat ty reprezentační devatenáctky, osmnáctky, sedmnáctky... Ale nemůže trénovat dobrý ligový mužstvo s hráčskými individualitami, protože on jako člověk s nimi špatně vychází.
Jaroslav Hřebík s ochrankou.
S Hřebíkem v tu dobu furt chodili dva bodyguardi, protože tlak fanoušků proti němu sílil, malovali mu na barák...
To už prostě bylo moc, tak daleko by to nikdy nemělo dojít. A přišel zápas doma s Ostravou, kterej jsme prohráli 0:2. Hřebík už s tím měl chuť fláknout, prostě se na to vykašlat.
Zavolal si nás, čtyři nebo pět starších kluků, do posilovny, aby nám řekl, že půjde na tiskovku, kde oznámí, že končí. Tvrdil, že už je toho na něho hodně. Že už se to týká i jeho rodiny.
"To chápeme," řekl jsem mu.
Pak jsme mu poradili, ať s tím ještě počká, protože dva dny nato jsme hráli v Thunu zápas Champions League, v němž šlo aspoň o to, dostat se na třetí místo ve skupině a hrát v evropských pohárech i na jaře. "Vydržte do utkání v Thunu a pak to můžete ukončit."
Cestou do Švýcarska jsem si otevřel noviny a čtu: "Mužstvo Sparty stojí za trenérem Hřebíkem. Hráči mu řekli, aby zůstal. Hřebík z toho má dobrý pocit."
Dělá si Hřebík srandu?
Připadal jsem si jak úplnej pitomec, myslel jsem si, že jsem snad na jiné planetě. Koukám na článek v novinách a říkám si: Dělá si srandu, nebo co? On byl ten, kdo přišel za náma a chtěl skončit, že už nemůže dál snášet ten tlak. Říkáme, že to chápeme, ale ať to oznámí až po zápase v Thunu, aby mělo mužstvo na tak důležitej zápas klid. O důvěře nebo čemkoli podobným nepadlo ani slovo!
Takže po tom všem jsem si říkal, že s tím tlakem, jak nám byl vylíčenej, to nebylo zas tak horký.
Sparťanský brankář Jaromír Blažek zpovzdálí sleduje oslavy hráčů Thunu.
Leandro z Thunu (uprostřed) se snaží přeskočit sparťanského obránce Zdeňka Pospěcha.
Ještě se ale musím vrátit k tomu rozhovoru na Spartě. Nějak jsem se tam pak zdržel a znovu jsme na sebe narazili ve sprše. Řešili jsme, proč hrajeme tak blbě, a opět přišla řeč i na to, proč chtěl skončit.
Jako dnes si vzpomínám, že jsem mu řekl: "Trenére, vidíte, kdybyste rozhodnutí, že skončíte, udělal dřív, tak s námi dál mohl hrát Karel Poborský." To bylo pro Spartu jenom dobře, protože Poborák nebyl jen tak nějakej hráč.
Teplice-Sparta 2:1Co napsal iDNES.cz Zpravodajství: Sparta padla potřetí za sebou Co řekl Hřebík: Proč bych se měl omlouvat? Příběh gólmana: Všechno jsem pokazil, řekl brankář Náhradník Zelenka: Čekal, že bude na lavičce |
V tu chvíli jsem to vůbec nemyslel špatně, nemyslel jsem to proti Hřebíkovi, proti nikomu, jen jsem konstatoval skutečnost, jak se mi jevila. Myslel jsem si, že si to spolu říkáme normálně jako dva lidi mezi čtyřma očima, takže to mezi námi i zůstane. Jenomže tahle věta, kterou jsem Hřebíkovi řekl, se mi pak vrátila.
V Thunu jsme prohráli 0:1 gólem v předposlední minutě a čekal nás ligovej zápas v Teplicích. Týden probíhal normálně, předzápasovej trénink, druhej den sraz na Spartě, příprava a odjezd do Teplic na zápas. Hřebík oznámil sestavu, v níž nebyli čtyři nebo pět kluků, kteří normálně hrávali.
Místo mě byl v bráně Tomáš Grigar, na pravýho beka dal Loučku, prostě úplně všechno to zpřeházel, nevím proč. V Teplicích jsme prohráli 1:2 a chudák Grigi se podepsal pod jeden z gólů. Druhej zavinil Loučka.
Po zápase jsem měl ten památnej rozhovor pro televizi. Vycházel jsem z kabiny už umytej a reportér se mě zeptal: "Můžete na chvilku...?"
Úvod utkání v Teplicích absolvovala trojice sparťanů (zleva) Lukáš Zelenka, Pavel Pergl a brankář Jaroslav Blažek na lavičce.
"Jo. Co potřebujete?"
"Chci se vás zeptat, proč jste dneska nehrál?"
"Nevím," říkám.
"A co vám řekl trenér?"
"Nic."
"A proč zápas takhle dopadl?"
"Nevím."
To bylo všechno, bylo po rozhovoru. Pak to někteří kluci i známí viděli v televizi, volali mi a smáli se: "Ty vole, to byl dobrej rozhovor."
Můžu se právem domnívat, že se mi Hřebík za tu jedinou větu o Karlovi mezi čtyřma očima před zápasem v Teplicích pomstil. A co se mě nejvíc dotklo, bylo, že úplně na začátku přípravy na utkání řekl: "Dneska budou hrát ti, kterým věřím."
Pusťte si, co říkal po zápase Jaroslav Hřebík i Jaromír Blažek
To vypadalo, že nám, které nepostavil, nevěří, že si snad myslí, že ten zápas odsabotujeme. To mě úplně vytočilo. A nejen mě, i ostatní ty kluky. S někým prostě dlouhý měsíce spolupracuješ, děláš to nejlíp, jak umíš, a pak ti tohle řekne...
V životě jsem to neudělal a nikdy neudělám, abych šel proti trenérovi. To není můj styl, jako hráč na to ani nemám žádný právo. Po zápase v Teplicích tedy Hřebík ve Spartě skončil. Jako člověk ve mně zanechal pocit velkýho zklamání.
