Je to jako vidět v dálce na horizontu bouřkový mrak a trpně vyčkávat, až přijde déšť. "Pochopitelně, že cítíte nervozitu z čekání na to, až Euro vypukne," přiznává manažer týmu a bývalý reprezentant Vladimír Šmicer.
Plusem pro fotbalisty může být, že do turnaje vstoupí hned první den turnaje, což se jim stalo i na minulém Euru před čtyřmi lety. Tehdy hráli rovnou zahajovací utkání, nyní půjdou na trávník jen pár desítek minut po premiéře turnaje.
"Když všichni okolo vás hrají a vy se na ně jen koukáte, je to nepříjemné," říkal v roce 2008 brankář Petr Čech.
Šmicer souhlasí: "Týmy, co začnou mistrovství jako poslední, to mají horší než my. Každý to má už za sebou, jen ony nevědí, co je čeká."
"Mít to za sebou" je jedna věc. Leč podstatnější je, jakým způsobem se tak stalo. "Když se nám bitva s Ruskem povede, budeme říkat, že byla výhoda jít do hry jako první. Pokud se utkání nevydaří, můžeme tvrdit opak," tvrdí Sivok pragmaticky.
"Je mi jedno, kdy jdeme na řadu," přidává se další obránce, Michal Kadlec. Vnímání času je zjevně individuální věc každého z hráčů.
Třeba právě Sivok říká, že se mu Rusko dostane do hlavy až ve středu. Ve dnech před zápasem navíc stihne jednu intimnost: zajde do kostela, který je od hotelu fotbalistů vzdálen jen přes úzkou uličku. "Když je příležitost, tak do kostela chodím, člověk si tam odpočine a srovná myšlenky."
Bůh, k němuž se Sivok obrací, prý stvořil i s odpočinkem za sedm dní svět. Čeští fotbalisté začnou za tři dny pokus o zdolání Evropy.
