A začalo to pěkně zostra. Když jsem uviděl všechny ty bedny, tyče, konstrukce a prakťáky, měl jsem pocit, že omdlím. Práce bedňáků totiž začíná vynášením věcí z kamionů a rukama jim tak projde tam a zpátky několik tun materiálu.
Jeden case, jak se říká bednám na techniku, je těžší než druhý. Díkybohu za to, že mnoho z nich má kolečka a dají se tlačit. K mému překvapení si je ale bedňáci po podlaze kamionu posílají. Při představě, že bych musel jednu takovou rozjetou příšeru zastavovat já, se hroutím. Nejspíš bych skončil pod kamionem se stokilovým světlem na zádech.
Bedny nosíme do haly, ta se po několika desítkách minut začíná zaplňovat. Po bednách nás čeká zvedání podpěr, které drží celou konstrukci, na kterou vyjíždí světelná a zvuková rampa. Každá noha se zvedá v několika lidech a je navíc ještě jištěna lanem.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 16. května od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Následuje zavěšování světel, jedno stojí okolo tří set tisíc, proto s ním, byť je těžké jako blázen, manipulujeme jako v bavlnce. Koncert Wanastovek bude hodně nasvícený, světel montujeme snad třicet. Rygeři, machři, kteří jsou za celou konstrukci zodpovědní, ji pak začínají vytahovat do výšky. Pro nás tak nastal čas na stavbu pódia.
Z další dodávky vyvážíme praktikábly, desky, z nichž je celé pódium vytvořeno. Jeden vozík váží osm set kilo. Přes kanály a gumové podložky ho tlačíme jen ve dvou. V hale je naštěstí beton, na němž bývá ledová plocha, jako zrcadlo a s vozíkem se popojíždí jedna báseň. Hodí se to, protože celou dobu bojujeme o čas.
Přehazujeme jednu desku za druhou, technici pak na ně nasouvají nohy a instalují je. Nakonec se nosí scéna, led panely (jeden stojí skoro půl milionu), dekorační světla a nástrojovka. Před zvukovou zkouškou se dotahují poslední kabely, pak už je to vše na muzikantech.
