Je komedie Líbáš jako ďábel hit? Ano, pokud vydělá sedmdesát milionů

  • 40
Čeká se od ní, že vrátí diváky do kin. Komedie Líbáš jako ďábel si před čtvrtečním startem dala záležet na všudypřítomné reklamě, příští víkend ukáže, jestli se zrodí další domácí rekordman s návštěvností nad milion diváků.

Před třemi lety se romantická komedie Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh vyšplhala lehce nad devět set tisíc diváků. Před premiérou volného pokračování Líbáš jako ďábel, v němž stejní hrdinové přesedlali na akční exotiku v Maroku, je zásadní otázka nasnadě: překoná druhý díl milionovou hranici návštěvnosti?

Z filmu Líbáš jako ďábel

"Tipovat nehodlám, i když s režisérkou jsme o tom samozřejmě mluvili," říká Jan Bradáč z Falconu, zároveň distributor i producent obou snímků. Filmové "dvojky" jsou totiž ošemetné, statisticky se ocitají zpravidla o něco níž - pokud však jejich "jedničky" vyloženě nepřekvapí, jako třeba američtí Piráti z Karibiku.

Jenže u nás nemají série natolik silnou tradici a mezi divácké "milionáře", k nimž patří Kolja, Vratné lahve, Tmavomodrý svět, Pelíšky a nejnověji předloňské Ženy v pokušení, dosud "dvojky" nepronikly. Navíc zvyšováním vstupného se víc než počet diváků sleduje jiný ukazatel: tržby. Kolik by tedy museli lidé zanechat v pokladnách, aby se dalo mluvit o úspěchu?

"Snažili jsme se to vypočítat tak, abychom ani při dvacetiprocentním poklesu neskřípali zuby. Čili pokud film Líbáš jako Bůh utržil devadesát milionů korun, u snímku Líbáš jako ďábel bychom potřebovali alespoň sedmdesát milionů, abychom mohli říci, že se ty dva roky práce vyplatily a my jsme nezůstali na nule," počítá Bradáč. Připomíná, že zhruba polovina utržené částky vždy zůstává kinům.

Falcon coby producent nemusí platit Falconu za distribuci, nicméně Bradáč tvrdí, že spojení obou postů má i své nevýhody. "Znamená výrazně vyšší investice a organizační nároky, než když jen kupujeme distribuční práva od jiných producentů. Ale zase si svůj film pohlídáme i na domácích nosičích, byť v poslední době znamenají pouze 15-20 procent příjmů. Rozhodují zkrátka kina," vysvětluje.

A do kin se příliš nechodí, i když po loňském pětinovém propadu se letošek trochu zvedl. "Už tu byl jeden český hit - Okresní přebor, zabrali i Avengers, zkrátka diváci se neztratili. Jen více uvažují, nač půjdou," věří Bradáč, že "chuť na většinový proud" dovede nasytit právě novinka Poledňákové.

Poslední film

Jako lákadlo může zabrat i fakt, že se jím režisérka loučí. "Trojka" prý nebude. "Při závěrečné klapce prohlásila, že je to její poslední film, že se Maroko beztak nedá překonat. A Marie Poledňáková rozhodně nepatří k těm, kteří točí za každou cenu," potvrzuje producent, že energie sedmdesátileté filmařky je bezesporu obdivuhodná, nikoli však bezedná.