"Je bytelná, poctivý německý pozink. To není jako ty dnešní, kterým za dva roky odpadává prorezavělé dno," komentoval čtverhrannou popelnici předseda společenství vlastníků domu, na jehož zahradě se historický poklad nacházel, Jakub Jelínek.
Popelnice je i po bezmála sto letech vcelku. Neprorezavělá, jen z jedné strany trochu ohnutá, jak do ní zřejmě kdysi někdo najel autem.
"Kdo ví, kdo ji vyrobil. Každopádně je to normalizovaný výrobek, má na víku plasticky vytlačené jakési číslo a emblém, který bude asi logem výrobce. To všechno musíme ještě prověřit," říká ředitel muzea Jiří Křížek.
Pak u vydolované popelnice konečně nadzvedne víko. Na vrchu trůní – novodobé záchodové prkénko. "A je to v háji," ulevují si muzejníci.
Popelnici ale přenesou na modrou dodávku, kde čeká rozprostřená plachta, a archeolog Petr Brestovanský se ujme průzkumu. S pomocí lopatky "ryje do historie". Provlhlý odpad popelnici vyplňuje do poslední skulinky. Po půl hodině je odtěžená půlka, zbytek v popelnici zatím zůstane.
"Musíme zachovat profil," vysvětluje archeolog a opravdu, na řezu jsou zřetelně vidět jednotlivé vrstvy odpadu.
V odpadu byl krejčovský metr i víčko od Algeny
Kdo čekal, že popelnice skrývala nějaký poklad, odcházel z průzkumu zklamán. Kromě spousty popela a písku našel archeolog v horní polovině odpadu jen střepy z lahve od stolního oleje, pár hlemýždích ulit, plechové víčko od léků Algena na bolesti hlavy a cáry letitého krejčovského metru připomínajícího, že v domě byly po válce krejčovské dílny.
"Takže žádné kalhotky Adiny Mandlové," poznamenal s nadsázkou ředitel Křížek.
Pro historiky je ale cenná i samotná popelnice. "Mohli bychom ji někde vystavit a lidé by do ní třeba házeli připomínky a náměty," uvažuje ředitel.
S renovací mnoho starostí nebude. "Bude stačit brusný kotouč a konkor," poznamenal pracovník muzea Ivan Rous.
