A potom také bezpečnost. Než jsem se vůbec dostal do prostor, kde se pohybují zaměstnanci "handlingu", musel jsem projít přísnou bezpečnostní kontrolou, pod zkoumavým dohledem letištní ostrahy jsem byl ale po celou dobu.
Fasuji reflexní mundúr, sluchátka, kšiltovku a rukavice a moje první cesta směřuje na vykládku letadel. V autě, cestou ke stojánku schengenských letů, dostávám pokyny co dělat a bezpečnostní školení. Je tak přísné, že si ho vzápětí opakuji dokola, abych na nic nezapomněl.
V útrobách kolosu
Už je to ale tady. Po pojezdu se přibližuje Boeing 737-500 z Bruselu s několika tunami zavazadel, carga a pošty. Obrovský kolos přijíždí ke stojánku, nasazujeme sluchátka a vyrážíme. Ještě teď cítím silnou vůni leteckého benzínu, který miluju už odmalička.
V ruce nesu dva těžké gumové špalky, podkládáme jimi přední kola, aby se letadlo na stojánku ani nehnulo. Pod křídlo a před turbínu umísťujeme kuželky, velkou pákou otevírám zadní část zavazadlového prostoru, naviguju dopravníkový pás a vzápětí si to po něm šinu nahoru.
Lezu do útrob letadla, překvapuje mě zima, která v nich je. Odepínám plachty a za nimi se na mě vynoří desítky zavazadel, pytlů s poštou a obrovské krabice. Od stojánku natahuji těžký tlustý kabel, otvírám malá dvířka pod okénkem kopilota, napojuji ho a signalizuji pilotům připojení na externí zdroj. Teď už je vše připraveno k vyložení.
Na kolenou se plazím nákladovým prostorem a přesunuji zavazadla na pás. A kroutím hlavou nad jejich tíhou – čím asi tak musejí být všechny ty neskutečně těžké kufry nacpány?
Když je vyloženo, jdu do předního zavazadlového prostoru. Čučí tam na mě slintající chlupatá koule zavřená v přepravníkovém boxu. Z Bruselu si s sebou někdo veze psa, a ten patří dopředu, protože je tam stejná teplota jako na palubě. Vzadu by mu při minus padesáti stupních Celsia asi moc dobře nebylo.
Spoušť na palubě
Pak na mě čeká výměna uniformy, z nakladače zavazadel se totiž stanu členem úklidového týmu paluby letadel. Společně s dalšími čtyřmi kolegy vyrážíme, vyzbrojeni vysavači a hadry, do boje s kalamitou. Spoušť to skutečně je, vyměnitelné papírové opěrky hlavy se válejí po zemi, noviny jsou poházené pod sedadly, drobky, kam se podíváte.
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 14. března od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
Já ale fasuju úklid toalet. Při mém štěstí mě tam čeká samozřejmě překvapení, zvratky v umyvadle a na zemi. Asi turbulence. Nasazuji si chirurgické rukavice a jdu na to, letadlo je na stojánku odpojeno od vody, takže si musíme poradit z vlastních zdrojů. Na umytí zašpiněné toalety spotřebuji několik hadrů s dezinfekcí, čistidlem a vodou.
Druhá toaleta je naštěstí o poznání čistější, pak ještě vysávám tuny drobků, měním papírové opěrky, sbírám jedny noviny za druhými. Šéf mě už popohání, úklid paluby nám nakonec trvá pětatřicet minut. Stihnout jsme to měli za polovinu času.
Od uklízeče ke kapitánovi letadla
Pak moje cesta směřuje do briefingové místnosti pilotů. S kapitánem letadla Boeing 737-500 procházíme předpověď počasí, naplánovanou trasu, objem paliva, počet cestujících a náklad. Usedáme do kokpitu a tep se mi zvyšuje na neměřitelnou hodnotu, i když mám před sebou jen let na simulátoru.
Směřoval jsem na stockholmské letiště, málem jsem ale přistál vedle něj na poli. Omluvou mi budiž snížená viditelnost. I tak to byl zážitek. Náklony, brzdění, tah motorů i výhled z okénka, vše je tak realistické, že jsem se na chvíli vžil do pozice pilota naplno. Byla to odměna za těžkou dřinu.
