"Nikdy mě nenapadlo z týmu odejít. Vody jsem se bát nezačala, právě naopak. Snažím se teď trénovat co nejusilovněji. Dělám to pro členy týmu, kteří tsunami nepřežili," vypráví Čihira o tragédii, která před rokem postihla pobřežní města v Japonsku. Tsunami nepřežilo sedm plavců z Čihirina oddílu.
Zemětřesení v Japonsku11. března 2011 v 14:46 místního času (6:46 SEČ) postihlo severovýchod Japonska zemětřesení o síle 9 Richterovy škály; šlo o největší zaznamenané otřesy v historii země vycházejícího slunce a páté nejsilnější zemětřesení na světě od roku 1900. Místy vyvolalo až 20metrovou vlnu tsunami, která zničila stovky kilometrů východního pobřeží v regionu Tóhoku na největším japonském ostrově Honšú. Zemřelo 15 800 lidí, 3 300 lidí se stále pohřešuje a přes 5 000 lidí bylo zraněno. |
Když se před rokem země otřásla, přesunula se s oddílem do komunitního centra ve středu města. Budovu ale záhy zaplavilo tsunami. Čihiru voda strhla do skladiště. Popadla za ruku svou kamarádku a snažila se ji ze všech sil udržet. Proud byl ale příliš silný, nedokázala to. Musela kamarádku pustit a ona to nepřežila. Čihiro se zachránila díky vzduchové bublině, kam se jí podařilo dostat.
"Když jsem sama, musím na to pořád myslet," svěřila se britskému zpravodajskému serveru BBC. Plavecký oddíl teď musí trénovat v jiném městě, kam dojíždí vlakem skoro dvě hodiny.
V Rikuzentakatě dnes funguje jen obchodní dům, komunitní centrum a radnice. Všechna místa jsou zarostlá trávou a hustými keři. Nádherné pláže s bílým pískem jsou zdevastované.
"Nemůžeme nic dělat. Vláda slíbila, že nám pošle peníze na rekonstrukci, ale zatím jsme ještě nic nedostali," řekl starosta města Futoši Toba.
Život mu zachránilo narození syna
Podobně jsou na tom i lidé z Minamisanriku. "Po celý zbytek života budeme dávat město zase dohromady, aby tu mohly žít naše děti. Uděláme to pro ně rádi, protože naše rodiny tu žijí už celé generace," prohlásil s hořkým úsměvem na rtech Kendži Sato, který přežil díky tomu, že se mu těsně před katastrofou narodil syn.
Minulý rok 11. března totiž nebyl v sanatoriu, kde normálně pracuje. Ten den si vzal volno, jel se podívat do porodnice na svého syna, který přišel krátce předtím na svět. A to mu zachránilo život. Po zaplavení zbyly ze sanatoria jen ocelové trubky.
Zemřelo tam 70 lidí. "Jakmile jsem se přesvědčil, že je má žena i se synem v pořádku, šel jsem pomáhat do ulic. Celý další den jsem strávil identifikováním nalezených obětí," řekl agentuře Reuters, když slavil první narozeniny svého syna Haruse.
Tsunami nepřežilo 1 300 lidí z původních 17 tisíc obyvatel Minamisanriku. Spousta přeživších stále žije v provizorních obydlích na kopcích a život v jinak rušné rybářské vesnici skomírá.
V celém Japonsku zničilo zemětřesení a tsunami přes 330 tisíc budov, 2 000 komunikací, téměř 60 mostů a 25 železničních tras na celém východním pobřeží Honšú od Čiby po Aomori. Ostrov Honšú se po zemětřesení posunul o 2,4 metru východním směrem.
"Pacienty zaplavovala voda a já se mohl jen dívat"
Dvaatřicetiletý lékař Takeši Kanno ten den zrovna sloužil v nemocnici v Minamisanriku. Po zemětřesení se s personálem snažili pacienty co nejrychleji přestěhovat do pátého patra, kde byly konferenční místnosti.
Jaderná katastrofaTsunami výrazně narušilo chod jaderné elektrárny Fukušima, kde byl z provozu vyřazen chladicí systém, roztavila se většina palivových tyčí a došlo k úniku značného množství radiace. Havárie byla označena nejvyšším sedmým stupněm škály INES a zapsala se po bok nejvážnější jaderné katastrofy v dějinách v ukrajinském Černobylu. Až v prosinci se odborníkům podařilo zchladit reaktory natolik, že už z nich neunikalo významné množství radiace. |
"Nešla elektřina, nefungovaly výtahy, nahoře nebylo žádné lékařské vybavení," popisuje stěhování pacientů za zvuku sirén varujících před tsunami Kanno, o jehož příběhu napsal zpravodajský server ABC News.
Ze 107 pacientů jich stihli přemístit 35. Šedesát pět lidí v nemocnici zemřelo. "Díval jsem se, jak voda zaplavuje město, kde žije má rodina a přátele. Voda se dostala do nemocnice a zaplavovala lůžka s pacienty v nižších patrech. A já se na to mohl už jen dívat. Nikdy na to nezapomenu," vzpomíná na katastrofu Kanno.
O jeho hrdinství se dozvěděli ve světě a Takeši Kanno se dostal dokonce do žebříčku 100 nejvlivnějších lidí prestižního časopisu Time. Ohledně toho, jak se země dokázala s katastrofou vypořádat, má ale smíšené pocity.
Hory odpadků už sice z Minamisanriku zmizely, ale pořád tu stojí prázdné, nebo napůl zbořené domy, ve kterých nikdo nebydlí. Asi deset procent obyvatel se přestěhovalo jinam. Převážná většina ale stále čeká na rozhodnutí vlády, jak a kdy se začne město obnovovat.
"Tragédie dosud neskončila. Pokrok bude hodně pomalý, je to jako by se zastavil čas," říká Kanno. Ne každý ale chce nebo může čekat, až se vláda rozhoupe. Spousta lidí se přestěhovala za prací do jiných měst.
V Rikuzentakatě, kde bydlí Čihiro, žilo před tsunami 25 tisíc lidí, teď je tam o 5 tisíc lidí méně. I její rodina čeká, až bude moct začít s rekonstrukcí svého domu. Čihiro by si ve svém městě přála novou školu a bazén. "Když plavu se svými přáteli na nic nemyslím a vyčistím si tak hlavu. A to je důvod, proč mám plavání tak ráda," uzavírá dívka.
