Výcvik pro doplňování paliva za letu na základně ve švédském Ronneby mají za sebou první dva elitní čeští stíhači - Jaroslav Tomaňa a Petr Dřevecký. "Do konce roku by měli tímto výcvikem projít další čtyři piloti a z prvních dvou by se měli stát instruktoři," uvedla mluvčí čáslavské základny Denisa Smitalová.
    |
Dřevecký ve středu absolvuje ještě poslední cvičný let z Česka do Švédska, kde "natankuje", a vrátí se zpět na mateřskou základnu v Čáslavi.
Oba čeští letci museli ve Švédsku nejprve projít teoretickou přípravou, poté absolvovali cvičné lety v dvoumístných strojích s instruktory a nakonec úspěšně zvládli tankování sami.
Doplňování paliva za letu přitom patří mezi složitější manévry. "Obzvláště v počáteční fázi výcviku, kdy pilot prochází teorií a školením bez jakékoli letové praxe. Během teorie jsou promítána videa, která byla natočena při již absolvovaných výcvicích, a mohu říci, že některé záznamy v případech, v nichž pilot nereaguje na danou situaci správným způsobem, vypadají opravdu hrozivě," popsal výcvik jeden z pilotů Jaroslav Tomaňa.
Náročnost úkolu dokládají nejen unikátní videozáběry, ale i popis úkonů, které musí piloti pro správné připojení k tankeru udělat. V konečné fázi spojení musí pilot vést letoun tak, aby se sbližoval s tankovacím košem rychlostí asi 5 km/h, což lze přirovnat k rychlosti chůze. Pokud se spojení povede, je hrana koše jen asi 30 centimetrů od překrytu kabiny. Ve vzduchu, kde se "malá vzdálenost" běžně počítá v řádech několika desítek metrů, je to opravdu velmi blízko.
Pilot přitom nesmí přenést pozornost na tankovací koš, ale upravuje svoji polohu na základě vizuálních referencí při pozorování tankeru. "Člověk má pocit, že koš do kabiny musí narazit. Avšak jak se koš přibližuje, tak proud vzduchu, který obtéká letoun, vychýlí koš do pozice, která odpovídá kontaktu tankovací hubice s košem, a při 'troše štěstí' dojde ke správnému spojení," tvrdí piloti.
