Co bylo pro vás po havárii nejhorší?
Určitě to vedro. A také vzduch na lodi, který byl opravdu velmi špatný, v podpalubí se nedalo vůbec větrat. Navíc byly přeplněné toalety, což byla další komplikace. Ale nejhorší bylo skutečně to vedro, nevál vůbec čerstvý vítr a nedalo se moc kam schovat, protože bylo uzavřených šest palub.
Záchranáři vám museli potraviny a vodu shazovat ze vzduchu. Byl se zásobováním nějaký problém?
Než k nám doletěly helikoptéry se zásobami, tak to bylo samozřejmě horší. Nikdo netušil, jak budeme dlouho bez pomoci, takže byly omezené příděly vody. Ale když pak začali shazovat první zásoby, zlepšilo se to. A poté, co nás vzala rybářská loď do vleku a vědělo se, kdy asi doplujeme, postupně se zásoby vody dál uvolňovaly.
Jak s vámi posádka o potížích komunikovala? Měli jste dost informací o tom, co s vámi bude?
Informace neměl nikdo a myslím, že je neměla ani posádka. Kusé informace, které měl kapitán, se nám snažili předat. Ale na začátku to bylo opravdu velmi strohé. Jediné, co jsme věděli, bylo, že musíme vydržet, protože se nic jiného dělat nedá.
Hodně se psalo, že oblast, kde loď zůstala, je proslulá piráty. Řešilo se to na lodi?
Obava z pirátů byla docela reálná. I v novinách, které na lodi dostáváte a kde se píše, jaký bude denní program, co se bude dít v divadle, jsme dostali vložený list s přesnými informacemi, kdy se budeme nacházet v "pirátské" zóně. Takže jsme věděli, kde se nacházíme. V novinách ale zároveň bylo uvedeno, že nemáme mít obavy, že máme být jen obezřetní, kdyby třeba někdo viděl křižující loď, což se mělo nahlásit posádce. Ale na lodi s námi byly i hlídky z řad zaměstnanců. A co jsem tak viděl, na celé lodi byla improvizovaná vodní děla, protože v mezinárodních vodách nesmíte mít žádné zbraně.
Co se na lodi odehrálo, když začalo hořet?
Samozřejmě byl vyhlášený standardní poplach. Museli jsme si vzít vestu, na lodi je to složitější, musíte se dozvědět, kde je vaše evakuační místo, odkud vás dostanou do přiděleného záchranného člunu. My jsme na tohle byli nacvičeni. Bylo to jen trošku těžkopádné, většina cestujících totiž byla staršího věku. Museli jsme se seřadit na svých místech, ve vedru, ve tmě... Ale všichni jsme věděli, že to nějak musíme přečkat, protože to bylo lepší, než kdyby nás sundali na moře v záchranných člunech. Pak bychom se vůbec nedostali zpátky na loď, protože vypadla veškerá elektrika a nic neběželo. Nouzové osvětlení vydrželo první noc z baterií, pak už ani to.
Takže podpalubí bylo zcela ve tmě?
Ano, tam to bylo kompletně ve tmě. My jsme měli kajuty s oknem, takže jsme nechávali většinou otevřené dveře, aby bylo v chodbách alespoň trošku vidět a proudil alespoň částečně nějaký vzduch. Navíc my jsme na tom byli líp i díky tomu, že jsme si vezli malou baterku. Jinak si lidé svítili různě, třeba mobilními telefony. Personál měl nějaké baterky, bylo to ale málo.
Mezi cestujícími byli podle zpráv hlavně starší lidé, jak to vnímali?
Pro ně to asi bylo komplikovanější, složité to ale bylo pro všechny. Zarazilo mě chování lodního kaplana, který musel na lodi být, protože tam byla i kaple. Vůbec jsem ho neviděl, že by mezi lidmi chodil. Přitom ti nejstarší potřebovali podpořit.
Vy jste vypluli po tragédii lodi Costa Condordia, sesterské lodi Costa Allegra. Neměli jste kvůli tomu při naloďování obavy?
Ne, já jsem původem od vody, jsem vyučený strojník pro říční dopravu. Přesně nevím, jaká chyba se stala na Concordii, ale v případě Costa Allegry to byla skutečně technická závada a za tu prostě nikdo nemůže. Je to stejné, jako když se vám rozbije auto. Byla to technická závada, nikdo ji nemohl očekávat.
Společnost provozující loď nabídla cestujícím, aby zůstali na Seychelách. Ale také mohli odletět domů. Jak jste se rozhodli vy?
Společnost nám nabídla několik možností a my se nakonec rozhodli zůstat čtrnáct dní na Seychelách. Stejně jsme se sem s přítelkyní chtěli někdy podívat. Nabídli nám ubytování po hotelech, máme stejný komfort, jako jsme měli na té lodi. Hlavně jsme ale rádi, že máme sprchu a splachovací záchod.
Budete požadovat po vlastníkovi lodi nějaké odškodnění?
My jsme už na lodi před vyloděním dostali omluvný dopis. Bohužel pro mě byl psaný německy, takže přesně nevím, co v něm bylo. Nějakou kompenzaci nám ale nabídli, myslím, že je to sleva na další výlet lodí.
1. března 2012 |
Říkal jste, že jste lodní technik. V případě Costa Allegra se uvádělo, že to bylo původně plavidlo pro přepravu kontejnerů, které bylo přestavěno na výletní loď. A také to, že si její předchozí provozovatel stěžoval, že ne všechno bylo v pořádku. Vy jste zaznamenal, že by loď byla ve špatném stavu?
Jen upřesňuji, že jsem vyučený strojník pro lodní dopravu ve vnitrozemí. Osobně jsem žádné nedostatky na lodi nezaznamenal. Naopak mě ty informace překvapily, viděl jsem nějaké zprávy o minulosti lodi až zpětně v CNN. Poznat nějaké nedostatky ale skutečně nešlo, samozřejmě nás ale pouštěli jen do prostor pro cestující. A ty byly velmi komfortní. Dokonalý luxus, zrcadla, chrom, koberce.
Pojedete příště, když vám to firma nabídla?
Určitě. Nemyslím, že by nás ta nehoda odradila. Jak už jsem řekl, technický problém vás může potkat i v autě. Především jsem ale rád, že to všechno dopadlo dobře. Všem, kteří nás pomáhali zachraňovat, velmi děkuji.
