Co jsem slyšel já? Velmi hezky zabalenou sbírku všeobecně známých faktů a prastarých klišé. Bez špetky snahy o originalitu či umělecký dojem.
Jen považte: Rok 2012 asi nebude lehký. Neslyšeli jsme to už milionkrát z médií? Prý bude snad i konec světa, dočítáme se občas.
Přečtěte si celý Klausův novoroční projev |
Další prezidentův objev: Naše hospodářství na tom není moc dobře a bude na tom ještě hůře, když Evropu zasáhne recese. Nu, to opravdu ekonomové ještě neslyšeli? Doufejme, že to zaslechli aspoň ředitelé důležitých podniků, aby se začali na krizi připravovat. Zatím spali na vavřínech.
Dál: Nejsme na tom ale tak špatně jako ti, kteří jsou na tom nejhůře. Nebankrotujeme, nepodpalují se tu auta a nerabují výlohy. Děkuji, že jste mě na to upozornil, pane prezidente. Až dosud jsem parkoval v obýváku, aby mi někdo mého miláčka nevypálil.
Další překvapení: Měli jsme příliš velké oči a chceme toho pořád víc, ale ono to jednou dojde. O tom se povídá už i v hospodách nejnižší cenové skupiny, a dokonce dřív, než dojde pivo.
Novoroční projev je těžká věc, obzvlášť když jej pronášíte poněkolikáté
Jsme závistiví a nepřejeme osobnostem, řekl Klaus. Neříkáme si to o sobě my Češi už od dob Krasoslava Chmelenského? Nebyl to Masaryk, který to chtěl změnit? Prezident však neztrácí naději: Po pravdě řečeno ale není tak zle, záleží především na každém z nás. Máme dát prostor pracovitým a talentovaným lidem a být jako oni... Bez komentáře.
Ne, dost už ironie. Slyšeli jsme s Petrem Nečasem stejnou řeč. Ten se jistě nechce prezidentovi vlichotit. Prostě to vzal z lepší stránky. Novoroční projev je těžká věc, zvlášť když ji pronášíte potolikáté. Když se budeme pořád kritizovat, čeho dosáhneme?
1. ledna 2012 |
Při poslechu prezidentova projevu mi spadl vánoční stromeček. Voda ze stojanu se vylila, po celé podlaze jehličí. Mohl jsem začít bědovat a vzít to jako znamení osudového konce. Když jsem doposlouchal, zvedl jsem se, stromeček odstrojil, odklidil, jehličí zametl, vodu vytřel. Spolehl jsem se na vlastní odpovědnost. Neměl jsem přehnané očekávání, že stromeček za mě odklidí Unie.
A ačkoliv o mně média nepíší, zachoval jsem se tedy jako ten z nás, kdo je pracovitý a talentovaný. Možná bych mohl být někdy i tím lídrem, které pořád politické strany nenacházejí? Cítil jsem hrdost takřka vlasteneckou a skoro jsem sám sobě záviděl a nadával si, že jsem si dal tolik prostoru k vlastnímu vyniknutí.
