Album je Laurieho poctou neworleanské hudbě, zejména tamní podobě blues. Herec zde zpívá a hraje převážně na klavír, někdy na kytaru, stejně jako na svých koncertech. Let Them Talk produkoval v kruzích hudebních fajnšmekrů vysoce respektovaný Joe Henry, ve studiu se vystřídali vrcholní instrumentální profesionálové a k mikrofonu si přišla zahostovat i v hudebním světě velká jména.
Na DVD s podtitulem A Celebration Of New Orleans Blues se podařilo do malého neworleanského klubu Lauriemu pozvat právě i hosty svého alba. V písničce Baby Please Make A Change se představuje Tom Jones, vokály mu spolu s Lauriem zpívá "královna neworleanského rhythm'n'blues" Irma Thomas. Ta sólově interpretuje známý tradicionál John Henry.
Mezi velká jména je třeba zařadit i Allena Toussainta, jednu z nejvýznamnějších neworleanských hudebních osobností, který zde diriguje dechovou sekci. "A teď můžu v klidu umřít," říká Laurie potěšeně v úplném závěru padesátiminutového filmu poté, co mu právě Toussaint, jeden z jeho vzorů, při děkovačce vysekne poklonu.
Samotné živé nahrávky písniček, ve kterých Laurie dokazuje, že jeho nahrávky rozhodně nemusely být "dotvářeny" žádnými studiovými kouzly, a dokáže to od podlahy "rozbalit" i naživo, jsou proloženy jakýmsi polohraným dokumentem.
Protagonista v něm jede v úžasném starém americkém bouráku po jihu Spojených států, Louisianou i Texasem, vypráví o tamní hudební tradici a především o svém vztahu k ní. A po cestě si občas jakoby "jen tak" zahraje tu s hospodskou bluesovou kapelou, tu s jakousi partou hospodských "kotlíkářů", jak bychom řekli u nás.
Laurieho album samozřejmě svou nezpochybnitelnou kvalitou obstojí samo o sobě. V rozšířené edici spojené s DVD ale přináší hned dvojí přidanou hodnotu. Jednak, jak už bylo upozorněno, naznačuje, že Hugh Laurie je opravdu dobrý muzikant bez berliček, jednak má díky hercově naprosté upřímnosti při jeho vyprávění i chování obrovskou moc připomenout hudbu, na kterou se dnes trochu zapomíná.
