Než však došlo na psy, čekala mě práce ryze vesnická, podojit dvě kozy. První, hnědá Berta, jde jako po másle. Problém je s bílou Lízou. Nejenže musím uznat porážku a uvolnit místo svému dnešnímu šéfovi, nedaří se mi ani kozu udržet na místě. Vbíhá zpět do ohrady, takže následuje dvacetiminutové nahánění, přemlouvání a lákání na jídlo. Scéna jako z hloupého filmu. Vše se ale nakonec podaří a postupujeme k hlavním obyvatelům.
Dostávám kbelík a lopatku, obojí značně ošlehané od psích exkrementů, a jednoduchý úkol. Ve všech kotcích vybrat výkaly a uklidit natrhané cucky.
Na vycházku
Ranní úklid kotců a výběhu je hotov a jde se venčit. Každý ze zdejších svěřenců má denně dvě půlhodinové procházky a další dvě hodiny stráví ve výběhu v oplocených zahradách. Přiznávám, že mě to příjemně překvapilo, nečekal jsem, že to bude v možnostech útulku.
Po procházce připravujeme oběd: necelá padesátka misek, do každé jiné granule, podle zdravotního stavu každého psa. Je to docela věda. Abych věděl, co pejskové jedí, pár granulí na výzvu šéfa ochutnávám. (Doufám, že to chutná aspoň jim.)
Těžká dřinaReportérova muka můžete na vlastní oči sledovat ve středu 14. prosince od 20:15 v pořadu Těžká dřina na televizní stanici Prima Cool. |
To už je přede mnou údajně ta nejnebezpečnější část dne. Vstupovat ke psům s miskou žrádla chce trochu odvahy, proto se aspoň snažím vyhnout těm, co se hlásí o jídlo nejhlasitěji. I tak dochází k nehodě, jeden hafan využívá otevřených dvířek a vyráží ven. Zatímco ho spolu s celým osazenstvem útulku naháním po chodbách i venku, on si výlet evidentně užívá.
Poté už jen umýt podlahu hlavní budovy, z níž se šíří nezaměnitelný zápach psí srsti a pižma, a jdeme dál. Je potřeba s pomocí krumpáče a lopaty zpevnit příjezdovou cestu k ohradám a odvézt balíky slámy do výběhu ke koním. Sedám do traktoru s obrovskými kleštěmi a snažím se slaměné krychle ze stodoly vytáhnout, snad bych to ale nebyl ani já, kdyby mi nepopadaly. Nakonec se však vše povede a zvládnu i svůj poslední úkol, hřebelcování koňských krasavců.
Den v Domově fauny nebyl úplně typickou těžkou dřinou, jakou jsem podstupoval v minulých dílech. Bezprostředněji než jinde jsem ale viděl, jak moje práce někomu pomohla.
