Ještě o uplynulém víkendu se v Alpách vyjma ledovců nelyžovalo téměř nikde. Problém byl v tom, že chyběl nejen přírodní sníh, ale kvůli dlouhodobě vysokým teplotám byly i velké potíže s výrobou sněhu umělého. A tak chyběl dostatek sněhu i na tyrolské ledovcové pětce.
Jedinými výjimkami mimo ledovce byla místa ve vysoké nadmořské výšce. Protože ve velké části Alp už počítali se slavnostním otevřením tratí, nebyla to žádná velká sláva. V Rakousku se pochlapil tyrolský Ischgl, kde otevřeli asi třetinu z 230 km tratí. Přes 70 km sjezdovek zprovoznil Obergurgl-Hochgurgl a více než 20 km další tyrolské středisko Serfaus-Fiss-Ladis. V Itálii to bylo ještě horší, tam nemělo, vzhledem k velké vzdálenosti, smysl vyrazit skoro nikam. Pohled na webkamery středisek byl tristní.
Téměř katastrofálně na tom byla i Francie, kde bylo v provozu jen 28 km tratí ve Třech údolích, a Švýcarsko. Smutným vítězem v počtu zprovozněných kilometrů alpských sjezdovek se tak nakonec v uplynulých dnech stal díky své vysoké nadmořské výšce švýcarský Zermatt, kde již funguje 125 z 350 km tratí.
Tip na dovolenouVyberte si zájezd na dovolena.iDNES.cz a vyražte za sněhem na jistotu. |
Co se dá čekat? Kdo chce na předvánoční dny tutovku, má k dispozici hlavně pět tyrolských ledovců (Hintertux, Stubai, Sölden, Pitztal a Kaunertal) a korutanský ledovec Mölltal. Ale pozor, lyžaři hlásili z ledovců slušné návaly.
Mimo ledovce už to pak může být o dost složitější, byť se situace začala koncem týdne lepšit - něco nasněžilo a teploty teď aspoň přes noc klesaly v části Alp pod bod mrazu. Při výborných podmínkách jsou dnes v mnoha velkých alpských střediscích s dobře rozvinutou technologií zasněžování schopni pokrýt umělým sněhem 75 procent tratí za pouhé čtyři dny. Mistry v tomto oboru jsou v italských Dolomitech. Musí však stále mrznout, jinak se celý proces zpomaluje.
Rakousko, Sölden
Rakousko, Pitztal
Jména, která značí jistotu
Kdo nechce nebo nemůže čekat neprohloupí, když naplánuje pobyt na horách co nejvýše. Takových míst, aby navíc nebyla daleko, samozřejmě není moc. Asi nejbližší tři rakouská střediska, kde bývají nejlepší sněhové podmínky i v krušných časech, jsou Zauchensee nebo Sportgastein v Salcbursku. Špatné to nemusí být ani na Hailigenblutu v Korutanech pod Grossglocknerem.
V Tyrolsku se vyplatí zamířit do osvědčených "vysokých" středisek jako do již zmíněného Ischglu, Hochgurglu-Obergurglu, ale také St. Antonu nebo Hochfügenu v Zillertalu.
Dobře oproti ostatním na tom bývá i Galtür, Serfaus-Fiss-Ladis nebo nenápadné, ale mezi některými Čechy oblíbené Kühtai.
Ve Vorarlbersku pak nejlepší sněhové podmínky mívají superdvojstředisko Lech-Zürs (bohužel jedno z nejdražších míst v Rakousku vůbec), ale i levnější Warth-Schröcken, případně Montafon.
V italských Dolomitech se dají očekávat slušné podmínky na Passo Tonale, Schnalstalu a v Suldenu. Dále by příjemné lyžování mělo být i na Kronplatzu, Alta Badii, Val Gardeně. Určitě aspoň část tratí zprovozní také v Bormiu, Livignu, Latemaru ve Val di Fiemme, na některých místech ve Val di Fassa nebo ve Val di Sole. V sobotu spustili i větší část tratí i v jihotyrolském Hochpustertalu.
Sulden a Madritschhütte, v pozadí vrcholy Gran Zebru a Ortler
Kronplatz
Pokud se zase počasí nezačně měnit k horšímu, mělo by to být veš velké části Alp docela slušné. Hlavní doporučení přesto zní opravdu pozorně sledovat předpověď počasí a aktuální sněhové zpravodajství, případně si do předvybraného místa zavolat a poradit se. Počasí v uplynulých dnech bylo a také dále bude zřejmě dost proměnlivé.
Tip iDNES.cz: St. Anton, poslední lyžařova bašta
Tady je sníh skoro vždy. Je to jistota. St. Anton nabízí úžasné scenerie, parádní sjezdovky, závratný volný terén, hodně sněhu, skvělé služby a zázemí. Je také pěkně drahý. Středisko je součástí velké zóny Arlberg na pomezí Tyrolska a Vorarlbergu, k níž patří ještě propojená oblast Lech Zürs. Reprezentativní Ski atlas ADAC dává tomuto lyžařskému cirkusu maximální počet pěti hvězdiček včetně zábavy a aprés ski.
Samotná oblast St. Anton, která spojuje ještě místa St. Christoph a Stuben, má dohromady 133 propojených kilometrů sjezdovek (Lech Zürs má pak dalších 220 km). Začíná se lyžovat v takové nadmořské výšce, kde v Česku už to výš prakticky nejde, v 1 300 metrech nad mořem. Nejvyšší bod, skalnatá špice Valluga, má 2 800 metrů. Nejdelší sjezd z Vallugy dolů do St. Antonu měří 10 kilometrů, s převýšením 1 350 metrů. Nejtěžší je obávaná sjezdová trať Kandahár.
St. Anton
Zdejší sjezdové tratě jsou všech kategorií, ale najdete hodně náročných a velmi členitých, které se vlní mezi skalami. St. Anton prostě nabízí ideální lyžování pro pokročilé a dobré sjezdaře, zejména pak pro ty, kteří rádi kombinují náročné sjezdovky s volným terénem.
Všechno je zde nějak větší a rozlehlejší. Třeba velká "jumbo" lanovka z vrcholu Galzig na hřeben Vallugagrat letí v jednom momentě po nebi v takové výšce, že zezdola připomíná letadlo. Z lanovky Valfagehr zase uvidíte přes rozervané skály jedno z nejkrásnějších zimních alpských údolí. Z výše položených sjezdovek lze takřka kdykoli odbočit do volného prostoru. Díky členitému terénu a velkému množství sněhu je tady možností pro freeride mnohem víc než jinde.
Zajímavé to tady mají s lanovkami. V nejvytíženějších místech najdete ta nejmodernější přepravní zařízení. V zapadlejších zónách, kam míří víc freerideři, se ale posadíte i na docela obstarožní dvoj a trojsedačky, které nepřibrzďují při nástupu.
Jinak tu zákazník najde včetně lyžování to nejlepší. Špičkové hotely s domácí atmosférou a top wellness zázemím, skvělé restaurace i do rána hučící bary a diskotéky. Nejživější aprés ski je přímo v St. Antonu nebo v Zürsu. Opravdu stojí za to sem aspoň jednou za život jet.
