Redakce iDNES.cz pořádá vánoční sbírku každý rok ve spolupráci s Kontem BARIÉRY. Letos čtenářům společně představují příběh čtyřiadvacetileté Veroniky, která zůstala po autonehodě na vozíku. Peníze by použila na úpravu bydlení.
Na konci prosince roku 2009 jela Veronika se svým tehdejším přítelem z návštěvy u kamarádky. Jejich auto dostalo na náledí smyk, roztočilo se a skončilo mimo silnici. Veronika z něj vypadla, i když byla připoutaná. "Přijela sanitka, probudila jsem se až v nemocnici a konec, zůstala jsem na vozíku," popisuje Veronika.
Vánoční sbírkaKonto BARIÉRY * Platební brána pro bezhotovostní platby je zde * Transparentní účet Konta BARIÉRY sledujte zde * Jak můžete pomoci handicapovaným, najdete na webu Konta BARIÉRY |
Jejímu synovi byl v té době rok a půl. "Tenkrát to bylo opravdu náročné, syn se učil chodit, v tomto období dítě svoji mámu nejvíce potřebuje a já nebyla k dispozici," popisuje útrapy po úrazu. S dítětem musel pomoci tehdejší přítel i rodina.
"Člověk se běžně všude nedostane, neustále se potýká s bariérami. Kluk se vrtá v písku, běhá na prolézačkách, to s ním nemůžu," přiznává. S postupem doby si Pavlík na mámin handicap zvykl, vozík bere už jako samozřejmost.
Drahá koupelna i plošiny
Pavlovi Markovi jsou nyní tři, s mámou žije v garsonce v pražském Břevnově a byt jim začíná být malý. Navíc Břevnov je plný schodů a příkrých uliček. Proto se chce Veronika se synem i současným přítelem přestěhovat, ideálně někam za Prahu. Bydlení ale musí být bez bariér, aby v něm mohla rodina normálně fungovat.
Ze sbírky iDNES.cz by použila 200 tisíc právě na bezbariérové řešení, něco se ještě zaplatí ze státních příspěvků.
"Ta úprava bude nutná, protože dneska se nestaví tak, aby to pro mě bylo úplně ideální. Důležité jsou třeba schodišťové plošiny, které jsou ale hodně finančně náročné. Mnozí si to neuvědomí, ale vozíčkářům nevyhovují ani obyčejná okna - kliky jsou pro ně příliš vysoko. A potřeba bude i předělat koupelnu, aby se v ní vytočil vozík," popisuje Veronika.
Veronika má možnost požádat si například o příspěvek na bezbariérovou koupelnu. "Ty částky na stavební úpravy jsou ale tak vysoké, že příspěvek bohužel zdaleka nestačí," míní.
Sama se snaží co nejrychleji vrátit do starého života. Občas si půjčí handbike a snaží se jezdit na kole. O handbike je ale velký zájem, takže ne vždy se na kolo vyjet podaří. Oblíbila si také plavání. V zimě už vyzkoušela i monolyži. "Centrum Paraple mi nabídlo vyzkoušet si ji, tak mne to zaujalo a letos chci jet znovu. V létě jsem od nich ještě dostala nabídku sjíždět vodu, ale to mne tolik nenadchlo," dodává Veronika.
Postupně by ráda dokončila školu. Vystudovala střední školu veřejnosprávní, v tomto oboru by ráda pokračovala i na univerzitě. "Nyní se snažím zlepšit nám životní situaci a co nejvíce se o nás postarat i z našich zdrojů, takže chodím do práce a školu jsem trochu upozadila. Až se to ustálí, pustím se do toho," míní.
Veronika nyní pracuje jako telefonní operátorka, ráda by však jednou pomáhala lidem s podobnými problémy.
"Najít si práci je opravdu dost složité, už kvůli nutnosti bezbariérového prostředí, ale hlavně kvůli předsudkům. Zaměstnavatel má často strach, že když je člověk na vozíku, nebude srovnatelný s člověkem, který ten handicap nemá. Já měla díky bohu na zaměstnavatele štěstí," říká.
