Z celého propletence chodeb a tunelů ve stanici Florenc vidí cestující jen dveře. Za nimi se ale ukrývá chodba plná kabelů připevněných ke stropu i ke zdem. Chodba ústí do transformovny, odkud je napájeno metro elektřinou.
To je vlastně místnost plná oranžových a stříbrných "beden". Odtud je napájeno jak osvětlení stanice, tak i vlaky metra. Je tu trakční rozvaděč, z kterého jde elektřina přes usměrňovače do kolejí a napájí vlaky.
Podívejte se do metra v noci |
"Elektrostanice je centrem metra a v různém rozsahu a velikosti je v každé stanici. Když třeba někdo spadne do kolejí a cestující stiskne na nástupišti bezpečnostní tlačítko, ´vyrazí´ to právě tuhle laicky řečeno oranžovou bednu," popsal elektrikář Josef Janů.
Celé metro je napájeno ze 17 stanic, které jsou připojeny přímo na rozvodny Pražské energetiky. Metro ročně "sežere" 220 GWh. Všechny zdroje energie jsou zdvojené. Stanice má navíc v záloze ještě speciální dvacetimetrovou baterii.
Trasy C a B propojuje na Florenci tunelová spirála
Okolo smotaných madel k eskalátorům se dojde k zabezpečovacím technikům. V kanceláři mají plánek stanice s diodami, kde vidí, jak a kde se vlaky pohybují. Na Florenci je totiž oproti řadě jiných stanic takzvané seřadiště, kde "parkují" soupravy.
Na Florenci jsou navíc spojeny trasy C a B. Mezi patnáct metrů od sebe vzdálených kolejišť se táhne kilometrový spirálovitý šnek. Po něm se přetahují soupravy mezi oběma trasami nebo tudy jezdí technické vozy. Spojení je tak dlouhé proto, aby vlakům při jízdě z trasy B nahoru nepodklouzávala kola.
Na bezpečnost dohlíží provozní technik. Najdete ho za malými dvířky na konci nástupiště. Z peronu není vidět. V kanceláři má pult plný tlačítek a diod. K dispozici má i řadu monitorů.
Strojovna eskalátorů slouží od začátku provozu metra
Mezi stanicí Florenc C a B je 15 metrů, což je několik pater. Ze schodiště, které tratě spojuje, se dá vyjít na plošinu mezi spodními a horními eskalátory na trase B. Tam najdete chodbu s kabely, která končí ve strojovně eskalátorů.
Jen převodovka eskalátoru váží 11 tun, hřídel další čtyři a půl tuny. Jeden schod eskalátoru pak pětačtyřicet kilogramů. Když je eskalátor spuštěn, hlučnost ve strojovně přesahuje 80 dB. To je, jako by člověk měl u ucha zapnutý vysavač.
Stanice má i svou vodohospodářskou jednotku. "Slouží pro topení, hygienu, pro hašení v případě požáru. Součástí je i čerpací stanice, která slouží k odčerpání průsaků vody," uvedl Milan Rosenbaum z Dopravního podniku.
Za průvan ve stanici vzduchotechnika nemůže
Když cestující stojí na peroně na "béčku" směrem na Křižíkovu, může si na kraji tunelu všimnout chodby. Tudy proudí do stanice vzduch. Na konci vybetonovaných klikatých a dlouhých chodeb jsou obrovské větráky. I když nejdou, pěkně tu fučí a kulich přijde vhod.
"Ventilátor se točí jedním směrem, směr proudění vzduchu se pak mění nakloněním lopatek. Vzduchotechnika má za úkol přivádět čerstvý vzduch a odvádět zejména zápachy," popsal technik Pavel Macků.
Průvan, se kterým se setkávají cestující ve stanici, ale tyto ventilátory nezpůsobují. Dělají ho soupravy metra. "Ty fungují jako píst, proto ve stanici fouká," upřesnil Macků.
Zřejmě jediný pracovník, kterého lidé v metru potkají, je dozorčí stanice. Ten sedí v kukani u vstupu do metra. Pomocí kamer sleduje celou stanici - eskalátory, nástupiště i výtahy. Jakmile se něco stane, musí hned jednat. K dispozici má i tlačítko, kterým zastaví vlak, když někdo například spadne do kolejí.
V noci pak dozorčí dohlíží, aby zaměstnanci lidově řečeno nelezli, kam nemají, ale zůstali pouze tam, kde vykonávají svou práci.
