Restaurace, kde Richard uchystal několikachodovou večeři pro své přátele a fanoušky, sídlí v samém srdci pražského Žižkova. Štamgasti nedaleké "čtyřky" se tak v pondělí odpoledne dočkali netradiční podívané.
V zastrčené uličce, kterou jindy prochází maximálně rozjívená holandská mládež z přilehlého hostelu, se totiž celé odpoledne mačkaly zástupy novinářů, kameramanů a fotografů. "Co se to tu děje, rozdává se něco zadarmo?" vyptávali se, když se z průjezdu u francouzské restaurace Mon Rouge Pif ozval křik doplněný o zběsilé blýskání fotoaparátů.
Zadarmo nebylo nic, to jen Pierre Richard zrovna pokřtil podnik pojmenovaný podle jeho historicky prvního vinařského díla (volně by se dal jeho název přeložit jako Můj červený frňák), načež se pustil do vaření. A také do rozdávání rozhovorů.
Stále jsem herec
Přestože jejich tématem bylo logicky hlavně víno a gurmánské zážitky, během povídání s iDNES.cz neopomněl zdůraznit, že je i nadále hercem na plný úvazek. Momentálně má rozpracované hned dva nové projekty a jeden, který už měl ve Francii premiéru, doporučuje i českým divákům.
"Nevím, jestli se k vám dostane, ale pevně v to doufám: můj zatím poslední snímek A co kdybychom žili spolu? (Et si on vivait tous ensemble?)vypráví o důchodcích a zahrál jsem si v něm s Jane Fondovou, Geraldine Chaplinovou a úžasným německým hercem Danielem Brühlem. Bylo to moc fajn," zmínil Richard komedii na téma podzim života.
Vrátil se i k tomu, s čím se iDNES.cz svěřil před dvěma lety, totiž ke své touze získat pro vinařství svoje potomky. Na rodinnou tradici to prý však zatím příliš nevypadá. "Což o to, víno by je zajímalo, ale vinice ne," směje se herec. "Chutná jim, rádi se napijí, rádi se o něm něco dozvědí, ale o vinici se moc nezajímají. Možná tam jednou přivedu svá vnoučata, ale v životě mých dětí, hudebníků, je momentálně jedinou vášní hudba," podotýká muž, jemuž režiséři odjakživa rádi přidělovali role snílků a optimistů.
1. května 2009 |
O víně v Praze Pierre Richard nadšeně vyprávěl už před dvěma lety.
To je ostatně i případ dva roky staré kanadské komedie Šťastný člověk, kterou Česká televize vysílala o víkendu. Richard v ní ztvárnil věčně pozitivního profesora kvantové fyziky.
"Vidíte, a já jsem přitom ve skutečnosti pesimista. Ale takový veselý pesimista. Sice se na svět nedívám růžovými brýlemi, ani není důvod, ale zároveň se všemu špatnému snažím bránit smíchem. A funguje to," uzavírá herec, který má kromě večeře na programu své dvoudenní návštěvy také setkání s fanoušky, porotcování v soutěži Symfonie vín a sýrů a autogramiáda - v pražském Café Rozmar, které provozuje obecně prospěšná společnost Rozmarýna, bude možné získat Richardův podpis přímo na etiketu lahve s jeho vínem.