Jsme z jedné televizní stáje, znamená to něco pro náš rozhovor?
Asi jo, měli bychom držet nějakou firemní loajalitu. Ctím ji, dokud to nepřekročí nějaké vyšší hodnoty, jako je vaše svědomí, zločin a podobně.
K sobě budeme taky loajální?
Já k vám jsem, výrazně. Začal jsem totálně loajálně.
A skončíte tak, slibujete?
To nevím. Uvidíme, jak to půjde, paní Báro. Víte, že občas si dáme. No tak si když tak dáme.
Co vás nejvíc trápí?
Toho je! I vy mě někdy dokážete pěkně vytočit. Ale nejčastěji mě rozčilí pocit nespravedlnosti.
Cítíte, že vám byla provedena nespravedlnost?
Toho bylo! Třeba to, že si někdo myslí, že jsem to, jak vypadám. To je nespravedlnost. Jinak já jsem velmi těžce snášel období reálného socialismu, byl jsem úplně vyřízený. Dělal jsem doma s Janou domácí keramiku, abych měl nějakou aspoň minimální autonomii a nebyl v tom systému tak namočený. Ale hrál jsem ty pohraničníky a tahle svinstva a říkal jsem si, že takhle to nepůjde dál. Musím si najít něco, kde přežiju. A do toho jsem měl trauma svých stárnoucích rodičů, kteří koukali, jak jsem k ničemu. To mě velmi trápilo. A teď nechci, aby to tu byla ta prolhaná zlodějna, to mě taky trápí.
Často se vozíte po novinářích, že lžou. Ale když tady prohlásíte, že je tu prolhaná zlodějna, tak...
Minimálně polovina politické reprezentace se podílí na mafiánském spolčení společně s justicí, policií, to denně čteme.
Ale vy sám říkáte, že to, že někdo něco napsal, není důkaz.
Né, důkazů k tomuhle je plno.
Kdo jmenovitě tady z politiků krade?
No bez důkazů to asi říct nemůžu, a to je jedna z věcí, na kterých to stojí. Ale oni znemožňují, aby ty důkazy mohly být. Podívejte, jak to začalo s panem Michálkem: šířily se informace, že je to udavač. A končí to tím, že tenhle předseda vlády, jako je pan Nečas, si toho pana Drobila vezme jako stratéga v ODS a pan Drobil má nějaké žvásty na těch jejich kongresech, no to promiňte! Buď to nevnímají, nebo je jim to úplně jedno.
Ne že bych s vámi nesouhlasila, ale...
Jen se nebojte, buďte statečná. Ve dvou nám to půjde.
Počkejte, jde o to, že nemáme důkaz, že pan Drobil kradl.
Ta nahrávka mi stačí, aby z politiky vyletěl.
Očima Barbory TachecíSvým nadáním zásadně převyšuje televizní okolí. A nadaní lidé bývají komplikované osobnosti. Jeho prudký odchod ze studia mne tak vlastně ani moc nepřekvapil. Léta se známe, léta se špičkujeme a léta si ho vážím, i když stejně jako já jeho i on mne občas vytáčí. Když za ním bouchly dveře studia, zůstal štáb v mírném šoku a fotograf špitnul, že to musí být sranda a Jan Kraus stojí vysmátý za dveřmi. Znám ho lépe a nešla jsem ho hledat. Ze záznamu se to nejzajímavější tentokrát vybíralo výrazně obtížněji než jindy. Stane-li se mi zcela výjimečně, že v otázce použiju špatnou informaci, v psané verzi ji vynechám, abych nešířila bludy. Tentokrát jsem takový případ zachovala, protože je fér ukázat, že jsem udělala chybu. Za ni se Honzovi omlouvám a prosím o vrácení svého diktafonu. Je to starý šunt, ale mám k němu emocionální vztah. |
To souhlasím. Ale nedokazuje, že kradl.
Ale ta celá finta české politické scény je v tom, že oni na sebe drze uplatňují trestní právo jako na běžného občana. Ale oni jsou v politice a platí na ně morální kritéria! Daleko přísnější metr. Tedy odejděte z politiky, dokud podezření nebude eliminováno, a pokud bude potvrzeno, už se tam neobjevíte. A jestli pak budete zavřeni, je nám jedno, ale teď hlavně vypadněte z politiky!
V květnu 2009 jste podepsal petici za bojkot bulváru. Ještě bojkot platí?
Platí v tom, že nedělám žádnou aktivitu, která sice s bulvárem přímo nesouvisí, ale bulvár ji zneužívá: křty knížek, večírky, nic, nikam nejdu. To je můj bojkot bulváru. Teď jsem po dlouhé době šel Ivance na premiéru filmu, protože by mi přišlo nehorázné, abych tam nešel kvůli těm dobytkům.
Proč - s tímto vztahem k bulváru - z něj čerpáte ve svých televizních show?
No to je jiná věc. Protože bulvár sám o sobě je někdy zábavnej žvást. Já v tom rozlišuju. Nezapomeňte, že jsem jeden rok psal do Blesku. To je klasickej bulvár a nelže.
V roce 2005, kdy jste do Blesku psal, se právě tam psalo například o údajné manželské krizi Heleny Vondráčkové a údajné nevěře jejího manžela. Opravdu si myslíte, že v té době Blesk nelhal?
Zlatej Blesk proti Bauer Média. Tam si píšou, co chtějí - tak já o tom teď s dovolením taky začnu uvažovat. Můžu si to zkusit, ne?
Před dvěma lety jste se zastával Jiřího Paroubka...
Zastal bych se dnes znova, protože byl předmětem takové oblíbené české štvanice.
Myslíte si, že je košer, že opustí stranu a zůstává v poslaneckém křesle?
To nevím, to ať si zváží pánové sami tam. Myslím si, že Paroubek byl daleko lepší politik, než jaký obraz mu dělala média, choval se daleko líp v rámci korupce a ve svý straně. Určitě to pro mě byl politik, který nebyl zloděj nebo spekulant na majetky a útok na něj se stal nesnesitelný v okamžiku, kdy si začali dělat legraci z toho, jak vypadá. To je nepřijatelný, to se nedá.
Je košer, když někdo vystoupí ze své partaje a neopustí poslanecké křeslo?
Není to košer a není to v pořádku. Měli by odejít vždycky, když opustí tu stranu.
V době, kdy Paroubek šéfoval ČSSD, jste ji volil a...
Já jsem ji nevolil, to jste si spletla. Nevím, jak jste na to přišla, lžete. Jednou jsem volil do Senátu, jinak k volbám nechodím.
Proč ne?
Proč bych chodil? Kdybych někoho volil, měl bych tendenci mu držet palce nebo doufat, a proč bych to dělal? Je to stejně bezcenný v Česku a já v rámci svý profese si držím, že jsou mi ty strany jedno.
Voličský hlas je bezcenný?
No, pro mne je cennější nevolit než si vypěstovat k té straně nějaký vztah.
Hodně jste zčeřil vody svým rozhovorem s politikem Březinou. Měl jste z toho rozhovoru dobrý pocit?
Tady nejde o pocit. Způsob jeho odpovědí mě přiváděl do varu a důležitější než pocity je vaše upřímnost. Druhý den se ho zastal ten doktor z ODS Šťastný, že jsem s ním mluvil hrubě. Nemám pocit, že jsem k němu mluvil hrubě. Řekl jsem, že to byla prasárna, na tom trvám. Dokonce dneska bych řekl veleprasárna.
Rozčilený Kraus vstává a odepíná si mikrofon...
... rychle na sebe hází béžové sáčko...
... a opouští televizní studio před koncem rozhovoru.
Ano, rozhovor jste postavil na tom, že vytvoření velké koalice v Praze byla prasárna a...
No nejen to. Ale vytvoření velké koalice s ohledem na výsledek, kde vyhrála TOP 09, že jo?
Ale to je naše vláda taky prasárna, ne?
Ne, není, to je trošku jiný, protože tam je jich trochu víc. Tady, vzhledem k těm všem proklamacím, který měli před volbama do magistrátu, a s tím, že vyhrála TOP 09...
Ale přece velké volby taky vyhrála sociální demokracie.
Ale když se dáte jenom na ty počty, tak bychom mohli mít jednu velkou koalici a pak by se ty dvě strany mohly spojit v jednu, a pak jsme tam, kde jsme byli.
Když vám to vadí u jedněch, pak by vám totéž mělo vadit u druhých.
Ale přece víme, že tam byla velká koalice předtím, že kradly jako smyslů zbavené ODS a ČSSD dohromady a že jde o to, aby tam došlo ke změně. A pak bylo evidentní, že jim šlo o to, aby ke změně nedošlo.
Vy nemáte pocit, že ke změně došlo i tak?
Mám pocit, že se snaží pan primátor v rámci svých možností. A tipnul bych to na bitvu osamělého muže.
Nepřipadá vám úžasné, že tam ještě je?
Ne. Připadá mi úžasný, že je tam pořád tolik zlodějů. Vy máte inverzní uvažování. Máte uvažování, který je promne pořád něčím lokajský. Vy furt máte radost, že nás netlučou.
Raduji se z maličkostí.
To já nemám. Já chci, ať je to normální. A ne že bych se utěšoval tím, že když mi dali na držku, dva zuby mi ještě zůstaly.
Zatímco vám vadí cokoliv, co není dokonalým řešením...
Ne vadí. Nesmí toho být tolik, kolik toho je.
... raduji se z maličkostí a jsem ráda, že se primátor zatím drží. Nevím, je-li to lokajské, ale dělám si příjemnější život.
To je věc přístupu. Já myslím, že já nechci moc, ale vám stačí hodně málo.
Říkal jste, že v této zemi nejsou narušení politici, ale partaje. Ale partaje jsou tvořeny těmi politiky, ne?
Strana je těleso, kde rozhoduje hlasování. Čili kdybyste chtěla měnit stranu, tak to přes ty lesy rukou nezvládnete. Ta strana vyfiltruje ty lidi, kteří vyhovují jejímu mravnímu kodexu, a ti jsou pak ve vedení, protože prošli mechanismy té strany. To jsou společenství, která fungují na nějaké bázi, a ta báze, je-li vadná, tak produkuje vadné lidi jako své představitele.
Ale vždyť na této bázi produkuje partaj lidi všude na světě.
Podívejte se na britský fotbal a český. Hrajou stejnou hru se stejnými pravidly a je to nebe a dudy. Dudy jsme my, aby bylo jasno. Politické strany u nás jsou odrazem české společnosti, která je v takovém stavu, v jakém je, v lepším být nemůže, protože je zrasovaná komunismem. Ostatně vy jste jejím ideálním představitelem, protože jste člověk, který si hraje na to, že se raduje z mála, a přitom se vlastně bojí. A proto to je, jak to je.
Proč lžete?
Já nelžu. Já si to myslím, to je můj názor. Já to tak charakterizuju.
Lžete. Fakt se nebojím. Taky jste řekl, že lžu.
Zase kecáte ty vaše blbosti. Vy jste řekla, že volím sociální demokraty, a to je kravina. Tak já si tohle vezmu a jdu.
Jan Kraus prudce vstává, bere ze stolu můj diktafon, strhává si z košile mikrofon a naštvaně opouští studio.
