Uběhly dvě hodiny od okamžiku, kdy lékaři oznámili smrt Marka Simoncelliho, Karel Abraham seděl ve svém boxu a do telefonu zdrceně říkal: „Půlka lidí tady brečí. Ztratili jsme člena z našeho světa, je to obří tragédie.“
Jen těžko se vyslovuje první otázka, ale řekněte, co prožíváte?
Jel jsem kolem toho, všechno viděl zblízka, protože po startu jsem byl za nimi. Vypadalo to strašně! Co se na to dá říct? Je to strašná tragédie, on byl skvělý člověk. Super borec, výtečný jezdec, který měl budoucnost před sebou a klidně se mohl jednou stát mistrem světa i v MotoGP. Všem je nám to tady strašně líto, půlka padoku brečí. Je hrozné, že odešel člověk, který se ještě před pár hodinami smál - a najednou tady není.
Přiznal jste, že jste nehodu viděl zblízka. Co se tedy přesně stalo?
Něco, co se stává každému jezdci. Že padáte a vlastně přitom nepadáte. Ujede vám přední kolo, jenže s tím nelehnete na zem, chcete to ustát. Ale ono nejde nic dělat - jede si to, kam chce, a vy motorku neovládáte. To se stalo jemu. Jak zpomaloval, tak se mu motorka stáčela čím dál víc na vnitřek, a když tam přijeli Edwards a Rossi, tak s tím nemohli nic dělat. Viděli, že Marco padá – a najednou byl zničehonic pod nimi. Nemohli to ovlivnit, takže do něj v plné rychlosti napálili. Ještě ke všemu se stalo to, co se stalo. Ta úplná katastrofa.
Že mu odpadla helma.
Ano, to je strašné a děsivé. Nechápu, jak se to mohlo stát, v životě jsem to neviděl. Helmy, co používáme, jsou nejlepší na světě a jsou testované na velké tlaky. Ale co je asi moc, to je moc! Nevím, jak se to přihodilo, ale jak šlo vidět, tak se to prostě nějakým způsobem stalo a on o helmu přišel.
Vaším přítelem je Colin Edwards, který do Simoncelliho narazil. Mluvili jste už spolu?
Colin má něco s nohama, viděl jsem, jak ho vytahovali ze sanitky a vezli na vozíku. Nevím, co se mu stalo, ale taky ho to určitě bolelo. Ale nemluvil jsem s ním, stejně tak ne s Rossim. A myslím, že se o tom ani nebudou chtít bavit. Je to katastrofa, ale oni za ni nemohou, nikdo je nemůže vinit.
Bavili jste se s ostatními o dalším závodě? Jestli ho nezrušit?
Také ne. Ale co s tím můžeme dělat? Určitě se pojede, pořadatelé řeknou: Proč by se nemělo jet? Závod se nezruší, ale o tom teď nikdo nepřemýšlí. Jde o to, že se stala tragédie.
Zůstane vám na Simoncelliho nějaká osobní vzpomínka?
Zrovna tady v Malajsii se stal před třemi lety mistrem světa ve dvěstěpadesátkách a pak chodil po boxech s velkým šampáněm, oslavoval to a dával všem napít. Byl to super borec. Sice jsme se spolu nikdy moc extra dlouho nebavili, protože Taliáni drží spolu, ale vždy, když jsem ho potkal, tak pozdravil. Byl vstřícný k fandům, rád se s nimi fotil. Je hrozné, že mluvím v minulém čase!
23. října 2011 |
