RECENZE: Tři mušketýři z Karibiku na vzducholodi s Larou Croft

Co dostanete, když převedete klasické Tři mušketýry do 3D? Čistě teoreticky – Mušketýry s dalším rozměrem. Prakticky – tři rozměry bez Mušketýrů. Zato se vzducholoděmi, da Vincim a Larou Croft.

Psát recenzi na to, co Paul W. S. Anderson nazval Třemi mušketýry, je vlastně zcela zbytečné. Bohatě stačí nastínit děj a minimálně ti, kdo plánovali vyrazit na Dumase "s hloubkou " (alespoň tou prostorovou), budou mít jasno.

Tři mušketýři

20 %

USA, VB, Německo, Francie, 2011, 110 min.

režie Paul W. S. Anderson

hrají Milla Jovovichová, Orlando Bloom, Logan Lerman, Christoph Waltz

Kinobox: 58 %

IMDb: 5.7

Všechno začíná v Benátkách, kde potápěč Athos (Matthew Macfadyen), železný muž Porthos (Ray Stevenson), spidermanovský skokan Aramis (Luke Evans) a jejich kamarádka "Lara" Mylady Milla Jovovichová ukradnou z jakési krypty v podzemí da Vinciho návrh vzducholodě. (Tady nejspíš Dumasovci poprvé zalapají po dechu, ale doporučuji ho rychle chytit, bude se hodit).

Střih, jsme v Paříži za vlády Ludvíka XIII., zženštilého metrosexuála, jehož víc než politika zajímají nejnovější trendy v módě. Zatímco mušketýři pláčou po starých dobrých časech (což téměř surrealisticky doprovází lyrický hudební motiv), rozjívený teenager D'Artagnan (Logan Lerman) přijíždí do města nad Seinou, aby se stal jedním z nich. Společnými silami a několika dobře mířenými kopy zlikvidují kardinálovy gardisty vedené jednookým Rochefortem (Mads Mikkelsen) a vyfasují za to od krále nové (rozuměj víc trendy) oblečky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii.

Na rynku s hrázděnými fasádami, kde se to celé odehraje, také D'Artagnan poprvé potká Constance, náctiletou, nezadanou a růžolící slečnu, kterou jakoby vystřihli z plakátu na Oktoberfest (ostatně točilo se v Německu na podzim).

Následuje první vrchol: před královským palácem přistane vzducholoď, kterou si postavil Buckingham (Orlando Bloom) podle da Vinciho plánu doneseného od proradné Mylady. Rozčílí krále tím, že je víc trendy, načež zase odletí a vezme s sebou i Mylady, která se mezitím proměnila v něco mezi Catwoman a Larou Croft a oděná jen v korzetu a krajkových podvazcích ukradne z trezoru střeženého laserovými paprsky náhrdelník královny (jeden skok na laně ze střechy, druhý mezi ty lasery).

Anderson modernizuje klasiku tak, že ji nenajdete

Hned po ní krále rozčílí kardinál Richelieu (Christoph Waltz), kterého pro změnu rozčiluje vláda teenagerů, a tak ve spolupráci s Mylady rozšíří fámu o vztahu královny a Buckinghama. Chybějící náhrdelník má být důkaz, což si král (teenager a metrosexuál, ale nikoli gay) rozhodne prověřit uspořádáním plesu a vyžaduje outfit s inkriminovaným doplňkem.

Nudící se mušketýři pookřejí, neb mají úkol – dostat předmět doličný zpět do Francie. K čemuž použijí – pozor, nádech – další vzducholoď. Vše tak vyvrcholí vzdušným soubojem ve stylu plachtících pirátů z Karibiku (můžete hádat, odkud bude Mylady skákat tentokrát).

Co k tomu dodat. Snad jen že není problém, když někdo modernizuje klasiku, ale když někdo (Anderson) modernizuje klasiku tak, že ji v tom novém tvaru nenajdete. Zdaleka teď přitom není řeč jen o přítomnosti vzducholodí nebo laserů: mnohem horší jsou pokusy vymyslet něco a priori svého. Jalovost "soudobých" vtípků typu bloková pokuta pro koně totiž vedle původních a stále funkčních dumasovských dialogů doslova křičí. Ničivý efekt má navíc i hudba, kterou jako by tvůrci vykutali odkudsi z hloubi telenovelových databází a používají ji ve stylu: tady se dva líbají, tak nasadíme lyrický motiv, máme něco?

Paul W. S. Anderson je nejspíš spokojený. Natřel to všem "konzervám" a vlastně je hrdina, protože se nebál vysmát něčemu, co se považuje za nedotknutelné. Také dal práci manželce (Milla Jovovichová), vyzkoušel si natáčení s nejlepšími filmovými hráči světa a může si odškrtnout i prestižní kolonku "zkušenost s velkofilmem ve 3D". Co na tom, že i tu se mu podařilo zprznit (matrixovský "bullet-time" převedený do 3D totiž vždycky bude působit spíš jako chyba než efekt). Inu není nad to, když si režiséři dělají radost.

P. S.: Těch dvacet procent míří k hercům, pane Andersone.