Jak to teď vypadá v Tripolisu?
Město je na nohou. Všichni jsou venku. Restaurace i obchody jsou zavřené, protože se lidé vydali k hlavnímu náměstí. Proto jsou odlehlé čtvrti Tripolisu prázdné, lidé chtějí slavit pohromadě. Libyjci chodí raději pešky, protože se do centra nelze dostat autem. Obchodníci rozdávají sladkosti, vodu. Kdo má zbraň, střílí z radosti do vzduchu. Kam se podíváte, tečou lidem slzy nadšení.
Jak lidé reagovali bezprostředně po oznámení, že diktátor zemřel?
Když Libyjci viděli první fotky zabitého diktátora, začali plakat radostí a padat k zemi, což bylo gesto symbolizující poděkování Bohu. Zkoušel jsem i fotit, ale moc se mi to nedařilo. Sám jsem podlehl neodolatelné atmosféře.
Našel se ve městě někdo, kdo by litoval Kaddáfího smrti?
Neviděli jsme nikoho. I když... V první chvíli, kdy ještě ne všichni věděli, že diktátor Kaddáfí zemřel, prošel kolem mě starší pán, který radost neprojevoval. Ale možná jen nevěděl... Jinak slavili všichni, i cizinci ze sousedních zemí. Třeba Tunisané, které jsem tu potkal, navrhovali, aby Libye i jejich země zrušily cestovní formality.
Kolik lidí bylo na náměstí?
Bylo zcela plné, právě jsem odtamtud odešel. Nábřeží je až k oceánu zablokované.
Jsou v Tripolisu už cizinci?
Hlavně novináři, samozřejmě, ale je jich tu málo.
Myslíte, že oslavy budou pokračovat do noci?
Myslím, že v noci budou ještě bouřlivější než teď. Emoce porostou, lidé si uvědomí, co se stalo. Ani dnes mnozí nevěřili. Když ale záběry mrtvého diktátora začala ukazovat televize, propukly kolem mě ohromné emoce. Ze všech stran se ozývalo Alláh Akbar, Bůh je veliký.
Cizinci jsou v Libyi vítaní?
Úplně v pohodě. S bratrem jsme hledali restauraci, kde se najíst. Jen málo jich bylo otevřených, a tak jsme si v jedné přisedli k jiným hostům. Když zjistili, že nejsme Libyjci, řekli nám: Dnes je náš velký den, dnes jste našimi hosty, nic se neplatí!
