Tehdy začal pracovat jako ekonom pro Československou námořní plavbu. Na lodích objel velký kus světa. "Z této práce jsem v roce 1993 odešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí, pro které jsem pracoval asi patnáct let. Byl jsem
na misích v Jakartě, Miláně, Sydney nebo Montrealu," počítá Slimáček, který měl už jako mladý kluk rád motorky.
Svobodou dýchající Harley-Davidson ale byl v komunistickém Československu nedostupný. "Tato značka je symbolem nezávislosti, volnosti. A tady se tehdy člověk ani nemohl svobodně rozhodnout, že bude nosit dlouhé vlasy."
Začal proto jako většina jeho vrstevníků na pionýru. Později přesedlal na silnější stroje. Z vášně pro jízdu na těch rychlých sportovních jej v jednatřiceti letech vyléčila nehoda. "V roce 1993 jsem v Hranicích vletěl do řeky Bečvy. Se svou kawasaki jsem se trefil vedle mostu a letěl asi padesát metrů vzduchem. Kupodivu se mi nic nestalo, ale od té doby jsem už na takové motorce neseděl," vzpomíná Slimáček.
Dnes si chce jízdu hlavně užít. "Harley je svoboda, pohoda. I samotná cesta je zážitek," popisuje Slimáček. Pořídit si tuto motorku ale není nejlevnější. Na první si našetřil až v roce 2003. "Později jsem ji prodal. Zůstal mi harley, který jsem si koupil v roce 2008. Byla to tehdy láska na první pohled," usmívá se při vzpomínce
na okamžik, kdy svůj bílý harley uviděl na internetových stránkách kamaráda z Floridy.
Sraz motorkářů značky Harley-Davidson, který uzavřel letošní motocyklovou sezonu, se uskutečnil na trase z Teplic nad Bečvou do Hranic, se zastávkou na hradě Helfštýně na Přerovsku. Na snímku hlavní organizátor Tomáš Slimáček
"Je to i otázka věku. Kolem čtyřicítky, padesátky, kdy už máte za sebou průšvihy na bakelitových motorkách, dovedete krásu téhle jízdy ocenit. Kdo to cítí v srdci, žije tím, nemá tuhle motorku proto, aby se ukázal před ostatními," popisuje
Slimáček.
Lásku k motorkám předává i synům
K lásce k těmto strojům se snaží přivést své tři syny. Cestování na klasickém chopperu má ráda i jeho žena. "I když strach je u spolujezdce na motorce větší než u řidiče. Úplně se někdy bojím za ty mladé kočky, co sedí za dvacetiletými kluky na rychlých motorkách. Jedeme třeba osmdesátkou a oni kolem nás profrčí dvoustovkou," míní Slimáček. Jedním dechem ovšem dodává, že motorkářský svět by byl bez dívek daleko smutnější. Navíc hodně si jich dnes pořizuje vlastní motocykly.
"Je velmi sexy, když holka jede na motorce. A mnohdy řídí lépe než někteří chlapi," upozorňuje Slimáček. Je rád i za soudržnost spojující příznivce harleyů. V klubech této značky jich je ve světě kolem milionu.
V tuzemsku odhaduje jejich počet na pět až devět stovek. "Patříme k sobě svým postojem k životu. Pomůžeme si," podotýká Slimáček. Co mu naopak vadí, je bezohlednost panující na tuzemských silnicích. S takovou sobeckostí řady šoférů
se prý při svých cestách v cizině nesetkal. "Třeba americké kamiony jsou
obrovské, ale objíždí vás na metry a ještě zatroubí na pozdrav. Tady? Kamion vás zavře a ještě to osolí. Proto je lepší jezdit ve skupině. Sám jste na silnici taková moucha, kterou něco sfoukne," říká Slimáček.
