I on se nadšeně klouzal po trávníku a slavil s ostatními. Jen černobílý dres už na sobě neměl, ten vletěl mezi fanoušky, již zaplnili stadion v Edenu.
"Byla to tady paráda. Nemůžu mluvil za kluky, jsem v Plzni jen čtrnáct dní, ale cítil jsem se jako doma," líčil atmosféru pětatřicetiletý brankář.
Ano, za Plzeň chytá opravdu jen krátce. Jeho přestup se zrodil teprve před dvěma týdny jako řešení nečekané nouze. Zranila se stabilní brankářská jednička Pavlík a náhradník Daněk byl nervózní, nejistý.
A tak vedení klubu před soubojem s Kodaní o Ligu mistrů sáhlo pro Čechovi: pro jeho zkušenosti z ruské ligy, pro jeho klid při centrech, jež od Kodaně hrozily.
Závar před brankářem Markem Čechem
"Když to vyjde, tak můžu říct, že v životě jsem ještě důležitější zápas nechytal," plánoval si před utkáním.
A vyšlo to!
"Mám vážně obrovskou radost," říkal po vítězném a postupovém zápase.
Ale zpět na jeho začátek.
Pomalu kráčel tunelem na trávník, srovnal se do řady s ostatními a stadionem se rozezněla působivá hymna Ligy mistrů. "Ale nervózní jsem nebyl, nemrazilo mě v zádech."
Předvedl tři důležité zákroky. V prvním poločase reflexivně vyrazil střílený centr ze strany, pak s klidem lapil do rukavic přímý kop.
Fotogalerie    |
Když těsně před koncem Kodaň zahrozila, vyškrábl konečky prstů na roh i nepříjemný pokus z dálky. I další situace si pohlídal.
Inkasoval jen jednou - proti křížné střele byl bezmocný. Mohl dostat i druhý, stejně by šla Plzeň dál.
Ovšem český mistr vyhrál i šestý zápas v předkole a do Ligy mistrů postoupil suverénně.
"Ale o slavení nemůže být řeč. Zůstáváme na hotelu, ve čtvrtek máme regenerační trénink. Slavit v průběhu sezony a před zápasem se Spartou je prostě nesmysl," řekl Čech. "Ale vnitřně si to užiju."
Aby ne. V roce 2002 bojoval o Ligu mistrů se Žilinou, ale nepřešel přes Basilej. O čtyři roky byl blízko s Libercem, ale znovu neuspěl.
Až teď se dočkal. A možná, až bude v základní skupině nastupovat proti slavným soupeřům, ho i v těch zádech zamrazí.
