Z Křelova, kde žije, to má na Andrův stadion pět kilometrů. Na tréninky olomouckých fotbalistů jezdí na kole se sluchátky v uších. Prostě pohoda. "Když je hezké počasí a chci se projet, sednu na kolo. Je to deset minut příjemné cesty," usmívá se Marek Heinz.
K dobré náladě čtyřiatřicetiletému ofenzivnímu hráči Sigmy vydatně přispělo i jeho vystoupení v minulém kole proti Českým Budějovicím. Dvěma krásnými góly levačkou zařídil Sigmě vítězství 2:1 a v prvním zápase v základní sestavě Hanáků po jedenácti letech ukázal pochybovačům, že do starého železa nepatří.
Cestujete na kole i proto, abyste se před tréninkem rozehřál?
V zahraničí bylo zvykem, že hráči před tréninkem jezdili na rotopedech a zahřívali se. Ale z Křelova se moc nezapotím, protože to mám trošku z kopce. Horší je to po tréninku. Člověk je alespoň venku a nesedí v autě.
Lepší start v základní sestavě Sigmy jste si nemohl přát, ne?
Vyhrálo se 2:1, takže spokojenost.
Po zápase jste ale také řekl, že máte ještě co dohánět. Nejste zbytečně sebekritický?
Za dva góly jsem rád, ale co se týká herní činnosti, je vždycky co dohánět. Byly tam situace, které jsem měl líp vyřešit. Samozřejmě se všechno nepovede. Něco jsem měl ale řešit úplně jinak.
Trenér Psotka vám po utkání vytkl defenzivní činnost.
Musím ještě na tom zapracovat. Útočník nemá jen povinnosti dopředu, ale musí také bránit. S Budějovicemi jsem se teda snažil, ale neměl jsem moc sil. Od první minuty jsem se cítil unavený.
Jestli takto hrajete unavený, mají se obránci nač těšit.
No, bylo by to fajn. V Budějovicích byl strašně těžký vzduch, špatně se dýchalo i běhalo. Neměl jsem prostě moc síly.
Tak jste raději pálil už před pokutovým územím?
Tak. Vyplynulo to ze situace, zkoušel jsem to. V den zápasu jsem po obědě usnul na čtyřicet minut.
Špatný oběd?
To ne, ten mi chutnal a ani jsem to nepřehnal s porcí. Prostě se mi špatně dýchalo, tahal jsem nohy. Ale střelba z větší vzdálenosti je potřeba. Také ostatní kluci mají dobrou střelu. Musíme se víc cpát do koncovky a střílet. Je lepší zakončit před šestnáctkou, i kdyby míč skončil na tribuně, než kdybychom o něj přišli a museli běžet osmdesát metrů zpátky. Každá zakončená akce je dobře.
Od vás se přesné zakončení čeká, abyste bral zodpovědnost na sebe. Cítíte to stejně?
Tady jsou šikovní hráči, nečeká se to jen ode mě. Zápas mi vyšel v koncovce. I ostatní kluci to musí brát na sebe. Není to o tom, že teď budu střílet góly. Je tady velká konkurence v mladých klucích, a tak to musí být.
Po jedenácti letech jste zase skóroval za Olomouc. Bylo to pro vás zvláštní?
Ne, jen jsem dostal nějaké gratulující esemesky. Když jsem unavený, tak mi nejde spát. To je po každém zápase stejné: tělo je tak unavené, že nemůžu usnout a čumím do stropu.
A přemýšlel jste při tom na rok 2004, kdy jste se v Baníku stal králem střelců?
To vůbec ne! Sezona, kterou jsem prožil v Baníku, byla krásná, na to se nedá zapomenout. Ale jinak to srovnávat nechci. Samozřejmě by bylo hezké na to navázat, ale nad tím nechci přemýšlet. Jedna vlaštovka jaro nedělá.
Rozhodně, ale i tak mohou být pro vás ty branky jakousi satisfakcí: ukázal jste lidem, kteří vám nevěří, že fotbal pořád umíte.
Je asi spousta lidí, kteří mě nemají rádi a nepřejí mi to, ale tím já se nezabývám. Klidně jsem mohl zůstat ve Ferencvárosi. Dokonce mi v sobotu volal trenér, jestli se nechci vrátit. Já jsem rád, že jsem doma. Jako satisfakci to neberu. Říkám: Byl to jeden zápas, příští se mi nemusí povést.
Bojíte se, že zklamete fanoušky nebo trenéra Psotku, který vás do Olomouce přivedl?
Když se mi třeba ve Ferencvárosi nějaký zápas nepovedl, sbalil jsem se, jel domů a nikdo nic nevěděl. Tady já bydlím, nemám se kde schovat. Svým způsobem jsem na sebe ušil bič, ale ničeho jsem se nebál, protože kdybych se bál, tento krok bych neudělal. Mohl bych zůstat ve Ferencvárosi a hrát úplně v klidu. Ale byla ještě jedna poslední možnost se do Olomouce vrátit. A jsem za ni rád.
Na druhou stranu jako bývalý reprezentant, bronzový medailista z mistrovství Evropy už asi nemáte potřebu pořád někomu něco dokazovat, ne?
Chci si sám sobě dokázat a hlavně lidem, kteří mi nepřejí, že fotbal hrát umím a mám co nabídnout.
Dvěma góly jste se připomněl soupeřům. Předpokládáte, že se vás teď budou snažit rozhodit tvrdou hrou, která vám dokáže zápas znechutit?
Beci Budějovic byli důrazní, dělali zákroky zezadu, lokty. Když někdo před ligou řekne, že se budou trestat lokty, pak měl Hořava málem otřes mozku a rozhodčí nereagoval, tak to člověka naštve. Lokty jsou nebezpečné a já dostal do hlavy třikrát. Jen jednou jsem se nechal unést a dostal jsem žlutou kartu. Asi právem, protože jsem na rozhodčího neměl řvát. Jsem z toho poučený. Fotbal dnes bolí, to se nedá nic dělat.
Překvapilo vás ještě něco po vašem třetím návratu do české ligy?
Ještě to nemůžu hodnotit. Teď padalo hodně gólů, což je trošku změna. Navíc ty góly byly pěkné.
I díky vám.
Ale ty mé teď nemyslím. V prvním i druhém kole padly krásné branky a bylo jich dost. Liga jde nahoru. Když bude dobrý fotbal, bude víc lidí. A naopak: když bude víc lidí, bude se hrát dobrý fotbal. Chtělo by to ten trend nějak udržet.
Do Baníku se vrací zkušený útočník Svěrkoš. To je pro českou ligu další pozitivní zpráva.
Určitě a hlavně je to dobře pro Baník, že bude mít takového hráče jako je Svěrky. Jenom jim držím palce, ať se Ostravě začne dařit.
VIDEO: podívejte se na sestřih zápasuUtkání České versus Olomouc ve videoreportáži |
Co jste trenérovi Ferencvárose vlastně odpověděl, když vás v sobotu lákal zpět?
Že to teď ani nejde. Vrátil jsem se domů. Už když jsme podepisovali smlouvu o konci spolupráce, říkal, že se dá ještě roztrhat. Ale už jsem byl rozhodnutý a své rozhodnutí měnit nebudu. Vrátil jsem se sem, protože čas, kdy si člověk může užít to, co je mu nejbližší - rodinu, domov, to žádné peníze nenahradí. Tak to cítím.
A jak si to užíváte?
Dobře. Teď jsem byl s dětmi na kolečkových bruslích, na tenise. Po fotbalové stránce jsou to teprve tři kola. Ale mužstvo má ambice a bylo by fajn, kdyby se nám něco povedlo.
Když máte chvíli sám pro sebe, relaxujete u časopisu o architektuře?
Jo, to je jediné, co čtu. Mám rád časopisy o barácích. Imponují mi betonové velké prosklené plochy. To jsou krásné věci.
To jste neměl před rokem odmítnout nabídku z klubu Chivas v Los Angeles.
Takovými stavbami se člověk pokochá už i u nás. Sbírám při tom inspiraci.
Tíhlo by vás to k architektuře, nebýt fotbalu?
Jsem automechanik, takže nevím. Ale je to otázka, kterou jsem se také občas zabýval. Lepší o tom nepřemýšlet. Já si vážím toho, co dělám, že jsem tu možnost hrát fotbal měl.
