Panák v pivu, pokora a miliardy. Těšte se na korejskou olympiádu 2018

Trpěliví, soudržní, pohostinní. Takoví jsou obyvatelé Jižní Koreje, která bude poprvé v historii hostit zimní olympijské hry. Právě zmiňované vlastnosti jim zajistily, že po dvou neúspěšných pokusech kandidatura maličkého Pchjongčchangu konečně vyšla.

Když v roce 2003 volil mezinárodní olympijský výbor v pražském hotelu Hilton pořadatele zimních her 2010, Pchjongčchang vyhrál první kolo. Získal 53 hlasů, druhý Vancouver 40 a třetí Salcburk 16. Rakušané vypadli a do druhého kola hlasování šli Korejci jako favorité.

Jenže zákulisní hry a podpora Evropanů nakonec rozhodly o tom, že vítězem se stalo kanadské město: všech 16 "salcburských" volitelů dalo hlas Vancouveru, jenž tak zvítězil v poměru 56:53.

Čím budou zvláštní OH 2018

POKTANDŽU: ALKOHOLOVÁ BOMBA
Návštěvníci olympiády se musí připravit na to, že je korejští obyvatelé mohou pohostit alkoholovou smrští. Poktandžu neboli "bombu" vymysleli vojáci za korejské války, aby se stačili rychle opít v krátkých chvílích volna. Panák destilátu Sodžu vhodíte do třetinky piva, vypijete všechno na ex a na důkaz, že je sklenice prázdná, s ní musíte zacinkat. A jakmile objede stůl jedna runda, míchá soused a jede se nanovo.

PÁSEK: DAR PRO PŘÍTELE
Když vás bude chtít někdo z Korejců obzvlášť poctít, stoupne si vedle vás a začne si sundávat pásek. Nebojte se, nejde o žádný striptýz. Muž vám pásek podle zdejšího zvyku daruje na znamení úcty a přátelství. V takovém případě se hodí dát mu ten váš.

KIMČI: ŠTIPLAVÁ DOBROTA
Z téhle místní speciality vás bude pálit v ústech ještě hodinu. Jmenuje se kimči a vyrábí se ze zkvašeného zelí, ředkviček a další zeleniny, která se okoření velmi ostrými papričkami a česnekem - není divu, že při takové kombinaci hned první sousto vhání slzy do očí. Ještě, že je vždycky někde na stole také spousta rýže.

OBAVY: BUDE SNÍH?
Oproti Alpám nabízí okolí Pchjongčchangu jen "kopečky", nejvyšší hory v provincii Gangwon nedosahují ani 1800 metrů nad mořem. Pořadatelům může zkomplikovat práci nedostatek sněhu, který v oblasti občas hrozí.

HRANICE: SMUTNÁ ATRAKCE
Ostře hlídaná "demilitarizovaná zóna" mezi Jižní Koreou a KLDR leží sotva sto kilometrů od Pchjongčchangu. Návštěvníci olympiády si tam mohou udělat i výlet. Mimo jiné uslyší ampliony namířené přes hranice, aby si i na jihu mohli poslechnout ódy na velké vůdce, a uvidí na svahu vystříhané znaky z keřů, které oznamují sousedům, že v zemi je mír a svoboda. Ale třeba do té doby zločinný komunistický režim na severu padne - pak by si turisté atrakci na hranicích jistě rádi odpustili.

Korejská delegace na schodech v hotelovém atriu tomu nechtěla uvěřit. Desítky dospělých mužů v kravatách i dam v elegantních kostýmcích propukly v hromadný pláč. Ten však záhy vystřídalo skandování: Vyhrajeme příště!

Žádné obviňování, žádná zášť ani zapšklost. Reprezentanti klidného městečka uprostřed korejského poloostrova přijali krutou porážku s pokorou.

Stejně jako tu další, když se o čtyři roky později rozhodovalo o olympiádě 2014.

Tehdy byl Pchjongčchang znovu favoritem... A znovu za zvláštních okolností neuspěl. Na poslední chvíli se totiž přihlásilo ruské letovisko Soči, za jehož kandidaturu mohutně lobboval prezident Vladimir Putin.

Korejci se dočkali až napotřetí, kandidaturu jim přiklepli na volbách v jihoafrickém Durbanu. Masivní podpora státu i regionální a místní samosprávy se konečně vyplatila, připravené stadiony nebudou smutně prázdné, nadšení lidé mohou slavit. Po letní olympiádě v Soulu 1988 a fotbalovém šampionátu 2002 se dočkají další velké sportovní akce.

O tom, že budou hry za sedm let úspěchem, pochybuje málokdo. Nadšení pro olympiádu v celé zemi je nesrovnatelné s pochybami mnoha Kanaďanů o Vancouveru i s prostředím narychlo se připravujícího černomořského letoviska Soči.

Korejci podporovali kandidaturu i přesto, že pořadatelství si vyžádá obrovské investice z veřejných zdrojů. "Místo sněhu padají na Pchjongčchang peníze," hlásají titulky korejských deníků (více ZDE).

Vláda nalije v příštích letech do infrastruktury v přepočtu téměř 380 miliard korun, za něž postaví rychlodráhu, dálnice i hotely. Za to očekává, že olympiáda mohutně rozhýbe strnulou domácí poptávku a tím i celou korejskou ekonomiku.

Politici navíc věří, že hry pomohou zmírnit napětí ve vztazích se stalinistickou KLDR, což byl jeden z argumentů kandidatury, ale také důvod obav olympijského výboru. "Dnes je šťastný den pro obě Koreje, Severní i Jižní," prohlásil jihokorejský ministr pro sjednocení Hyun In-taek.

Jako symbol porozumění může sloužit už jen samotný název pořadatelského města. Ten je tak podobný se severokorejskou metropolí Pchjongjang, že si oba názvy lidé často pletou.

Proslov u guvernéra a opilý starosta

Vzpomínka na Koreu

Hned svou první olympijskou kandidaturu pojali Korejci velkolepě. Před osmi lety sezvali do země nejen představitele Mezinárodního olympijského výboru, ale i novináře z celého světa, aby se pochlubili vysokým stupněm příprav. A měli čím: stadiony byly rozestavěné nebo už hotové, krajina exoticky krásná, pohostinnost příkladná a celá kandidatura velkolepě pojatá. Včetně PR.

Jak důležitá byla pro ně Praha, tehdejší město volby OH 2010, dávali Korejci najevo poměrně často. Třeba když na slavnostní recepci u guvernéra provincie Gangwon vyzvali jediného přítomného novináře z Česka, aby přednesl slavnostní proslov. Na přípravu jsem tehdy měl sotva tři minuty a při nástupu na pódium jsem se řádně zapotil. Ale nakonec to dopadlo vcelku dobře, čest klubu sportovních novinářů poskvrněná nebyla.

Nejraději bych ovšem celé místní honoraci popovídal o tom, jak se předešlého večera snažil starosta Pchjongčchangu opít skupinu žurnalistů z Evropy tím, že je zasvětil do tajů konzumace "poktandžu". Tehdy jsem si to však raději nechal pro sebe. Jako první se totiž s velkým náskokem opil právě on.