Ze zbídačené země velmocí aneb čínský zázrak Teng Siao-pchinga

  • 186
Ze zbídačené Číny, kde miliony lidí živořily v chudobě, se za posledních třicet let stala prosperující ekonomická velmoc. Tento zázrak nastartoval Teng Siao-pching. Hospodářský vizionář svou pověst ale poskvrnil v červnu 1989, když nechal střílet do studentů na náměstí Nebeského klidu.

Teng Siao-pching byl účastníkem všech zvratů dějin Čínské lidové republiky. Komunistou se stal už v šestnácti letech, studoval v Moskvě a jako partyzánský velitel přežil ve třicátých letech i legendární "dlouhý pochod", občanskou válku i krvavé boje s Japonci.

Čínská kapitalistická revoluce

Článek vznikl ve spolupráci s Českou televizí. První díl dokumentu Čínská kapitalistická revoluce uvede ČT 2 v pondělí 13. června ve 20:05, druhý díl potom v pondělí 20. června v ten samý čas. 

Za vlády Mao Ce-tunga byl povýšený do funkce armádního velitele a tajemníka komunistické strany. Přesto si s Velkým kormidelníkem nikdy příliš nerozuměl. Na rozdíl od něj vždy zdůrazňoval důležitost ekonomického růstu.

Jakýkoli odpor uvnitř zkostnatělé komunistické strany se ale tvrdě trestal, a tak soudruzi Teng Siao-pchinga za jeho kariéru třikrát sesadili a veřejně kritizovali. Mao o něm prohlašoval, že je chomáčkem bavlny, ve kterém se skrývá ostrý špendlík.

Nenáviděný ekonomický vizionář

Rozkol se ukázal už v roce 1962, kdy Teng Siao-pching na shromáždění komunistické strany vyřkl staré sečuánské přísloví: Nezáleží na tom, jestli je kočka černá, nebo bílá. Důležité je, aby chytala myši.

Jinými slovy tím řekl na tu dobu revoluční myšlenku: Je jedno, zda si lidé vyberou socialistické, nebo tržní postupy, hlavně, že to bude fungovat. Svým ekonomickým vizionářstvím si vysloužil zatracení.

Teng Siao-pching o ekonomice

"Nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, důležité je, aby chytala myši."

V roce 1966 ho při běsnění kulturní revoluce Rudé gardy označily za kapitalistického vyvrhela. Musel odejít do továrny na traktory do odlehlé provincie a jeho syna zfanatizovaní gardisté vyhodili z okna. Tato anarchie navždy ovlivnila jeho myšlení.

Po mocenských šarvátkách uvnitř strany přišla Tengova chvíle až po smrti Velkého kormidelníka, který svoji loď nasměroval na mělčinu. Teng přišel s lékem na zhuntovanou ekonomiku. Chtěl uvolnit systém centrálního plánování a připravit situaci pro nástup volného trhu.

Navíc hovořil o vládě zákona, dodržování lidských práv i ekonomickém rozvoji a rychle si u lidí získal sympatie. V roce 1977 byl zvolený do čela země a hlásal, že v té době zubožená Čína do dvaceti let dosáhne úrovně Západu. Transformace ale měla proběhnout ryze čínským způsobem.

Nebyl architekt, věcem jen nechával volný průběh

První zprávy o soukromém hospodaření přicházely z odlehlých provincií a Teng se jimi inspiroval. Jeho zásluha nespočívala v tom, že by byl architektem celé změny, ale věcem nechával volný průběh a rolníky nabádal, ať se také pustí do soukromého podnikání.

Jednoduše tak našel lék, jak hladovějící národ nakrmit. Zemědělci státu odváděli stanovené množství úrody a zbytek mohli prodat. Tím sice nastartoval venkov, ale na modernizaci průmyslu, k níž potřeboval zahraniční technologie a investice, jeho recept nestačil.

Obrátil se na Spojené státy a po letech sporů začal navazovat první oficiální kontakty s Washingtonem. Tím získal nejen movitého investora, ale také mocného spojence proti Sovětskému svazu. Navíc si vymínil ochladnutí vztahů mezi USA a Tchaj-wanem.

Stal se prvním čínským prezidentem, který zamířil do Spojených států a dostal tu rychlokurz amerického životního stylu. Číňanům tak vyslal jasný signál, že se velmi odlišné americké kultury nemusí bát. Pocit přátelství, který mu dávalo spojenectví s USA, zúročil ve vzniku čtyř ekonomických zón na pobřeží. Ty nalákaly zahraniční investory levnou pracovní silou a štědrými daňovými úlevami. Čína tím získala finance i know-how a životní úroveň Číňanů prudce rostla.

V roce 1985 z náměstí Nebeského klidu ze dne na den zmizely portréty Marxe a Engelse a Teng Siao-pching se stal osobností roku časopisu Time, jeho popularita rostla i doma a politbyro ovládali reformátoři. Teng však stále hlásal socialismus se specifickými rysy.

Korupce a nezaměstnanost vyhnaly lidi na náměstí

Tengova léčebná kůra nezabrala pouze v těžkém průmyslu. Chlouba Maova režimu byla už zastaralá a Teng nechal ztrátové podniky v roce 1986 padnout. Na ulici se ocitly miliony lidí. O rok později ukončil státní regulaci cen a roztočila se inflační spirála. Začala bujet korupce.

Teng o demokracii

"Jsme pro demokracii, ale nesmíme ji uspěchat. Pokud se miliarda lidí vrhne po hlavě do pluralitních voleb, vznikne chaos jako během kulturní revoluce. K vypuknutí občanské války není třeba zbraní, stačí klacky a holé pěsti."

Ta ve spojení s nezaměstnaností a růstem cen vyhnala lidi do ulic. Na univerzitách se začaly objevovat buřičské plakáty a studenti si uvědomili svoji příležitost. Lidé chtěli, aby jim vláda naslouchala. Změnu samotného režimu nežádali.

Tengovi poradci mu ale události interpretovali jako protestní hnutí, které usiluje o rozbití komunistické strany Číny. Reagoval tedy tím, že nepokoje odsoudil. Ještě celý měsíc se bránil použití síly, pak se ale začal přiklánět ke stoupencům použití tvrdé síly.

Armádě dal nakonec rozkaz obsadit centrum Pekingu, což se zvrhlo v masakr na náměstí Nebeského klidu. Události ze 4. června 1989 se staly překážkou politických i ekonomických změn a důvěra v reformisty zmizela, největší prohru však utrpěl Teng osobně.

Vlády se opět ujímali konzervativní příznivci Maa. Teng se ale nevzdal a v roce 1991 se vydal na poslední tažení za záchranu reforem. Riskoval, ale jeho úsilí bylo odměněno. V roce 1994 se tehdejší prezident Ťiang Ce-min odvrátil od maoismu a Čína se otevřela reformám.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video