Vesmír se díky satelitním mapám, navigacím a celé řadě dalších méně nápadných aplikací stal běžnou součástí našich životů, z cestovatelského hlediska jde ale stále o velmi exkluzivní destinaci. Výlučnost vesmírného klubu velkých států chtějí nyní prolomit Dánové, kteří hodlají ke hvězdám vyrazit ve stoje.
Na sklonku minulého týdne udělali zásadní krok. V pátek 3. června 2011 v půl páté našeho času poprvé úspěšně nechali odstartovat svou podomácku vyrobenou raketu. S výrobní cenou milion a sto tisíc českých korun jde o nejlevnější vesmírný prostředek v dějinách.
Balt, brána do vesmíru
Plán nabral reálné obrysy v roce 2008. Tehdy si dánští nadšenci Peter Madsen (amatérský konstruktér ponorek) a Kristian vod Bengtstot (bývalý profesionální konstruktér NASA) založili sdružení Copenhagen Suborbitals (webové stránky jsou dostupné zde). Dnes má celkem 16 členů. S nimi nezisková organizace, jejíž provoz zajišťují sponzorské i individuální dary, postupně postavila všechno, co by člověk měl k cestě do vesmíru potřebovat.
K dispozici tak mají plovoucí odpalovací rampu nazvanou Sputnik, dále pak raketu HEAT 1X a na ní připevněnou kabinu, kterou označují jako typ MSC. První exemplář nese jméno Tycho Brahe 1.
Raketa HEAT 1X (Hybrid Exo Atmospheric Transporter, tj. Hybridní prostředek pro dopravu mimo atmosféru) je dlouhá zhruba devět metrů, průměr má jenom 65 centimetrů a váží 1 600 kilogramů. (Větší "městské traktory" SUV bývají obvykle těžší.) Motory hvězdoletu pohání směs polyuretanu a kapalného kyslíku.
Malé rozměry rakety umožňuje hlavně konfigurace prostoru pro pilota, který v raketě má stát. Ve všech ostatní raketách posádka v podstatě leží, aby přetížení při startu působilo ve směru, ve kterém je lidské tělo vůči němu nejodolnější. Ve stoje snese naše páteř menší přetížení.
Podle Danish Suborbitals ale lidé vydrží krátkou cestu do vesmíru. Madsen a spol. říkají, že mohou motory vyladit tak, aby maximální přetížení dosáhlo zhruba 3 až 4 g (tedy troj až čtyřnásobek gravitace na zemském povrchu), které navíc trvá zhruba 20 sekund.
Pro člověka by takové přetížení nemělo představovat problém. Naznačují to pokusy dánských nadšenců s "lidskou centrifugou" v Kodani, na které dobrovolníky "na stojáka" vystavovali přetížení zhruba 5,5 až 6,5 g bez následků na jejich zdraví.
Bez fénu ani ránu!
Posádku lodi Tycho de Brahe při prvním letu ovšem tvořila jenom testovací figurína. Časem by ji měl nahradit Peter Madsen, ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Stroj se musí ještě pořádně vyzkoušet během dalších startů. Pochopitelně na něm bude spousta much, jak ukázal i první let.
Raketa se dostala do výšky necelých tří kilometrů místo plánovaných patnácti. Vedení letu (dánští amatéři by se tomu výrazu asi zasmáli) totiž přerušilo dodávku paliva do motorů, když se raketa začala odchylovat od svého kurzu. Zatím není jasné, proč k odchýlení došlo.
Při návratu k zemi navíc ještě nezafungovaly padáky (jak se můžete přesvědčit na videu), a tak byl návrat poněkud tvrdší. Většinu dílů rakety se ale přesto podařilo z moře vyzvednout. Konstruktéři se tak dostali k cenným údajům z přístrojů i materiálu, který mohou znovu použít.
Proti předchozímu pokusu byl i částečný úspěch velký pokrok. Tehdy, v září 2010, se motory rakety ani nezažehly. Selhal klíčový díl: fén za cca 400 Kč, který rozmrazoval ventil přivádějící k motorům tekutý kyslík, měl přerušený přívod proudu. Neúspěch lze ale připsat na vrub i tomu, že díl byl vlastně nevyzkoušený. Originální ventil i s celou nádrží na kyslík autorům někdo ukradl.
Datum dalšího letu zatím nebylo oznámeno. Let s posádkou by mohl proběhnout za zhruba 3 až 5 let, tvrdí dánští nadšenci. Pokud by to tak bylo, Peter Madsen by se zřejmě stal prvním Dánem ve vesmíru. A jeho vlast teprve čtvrtou zemí, která by dopravila po Rusku, USA a Číně člověka vlastními silami do vesmíru.
Nebude to žádný dlouhý výlet. Cestující stráví ve vesmíru zhruba 5 až 10 minut, odhadují konstruktéři. "Pilot" také bude vlastně jen trpný náklad, v prostoru nebude mít žádné ovládací prvky.
