Žlutomodrému dresu zůstal věrný neuvěřitelných 19 let! "Jsem chlap, který umí brečet. Slzy byly," přiznal po 609. soutěžním zápase za klub svého srdce. Říkají mu Teplický Giggs podle ikony Manchesteru United, kariéru v jednom trikotu strávili třeba i Maldini v AC Milán či Totti v AS Řím.
Rozlučka? Velkolepá, nápaditá, dlouhá, srdcervoucí. "Prostě nádherná, dal jsem průchod emocím," svěřil se 38letý veterán.
Už před zápasem se Slováckem uvedli Verbíře s Josefem Masopustem, českým Fotbalistou století, do teplické Síně slávy. Každý jeho dotek s míčem bezmála 6 tisíc fandů bouřlivě ocenilo. Jako když z rohu nahrál Rosovi na vedoucí gól.
VIDEO: podívejte se na sestřih zápasuUtkání Teplice versus Slovácko ve videoreportáži |
Když 10 minut před koncem nastoupil jeho 18letý syn, splnil si velký sen. Stoupli si vedle sebe: Verbíř junior na pravý kraj zálohy, táta víc do středu hřiště. "Nervozita ze mě spadla hned z první přihrávky, kterou jsem si s tátou vyměnil," líčil dorostenec, který dohrával coby kapitán.
Jako otec. Při střídání v 90. minutě Verbíř obkroužil celé hřiště, mával divákům, užíval si ovací vestoje, uslzený obličej schovával do dlaní. Před lavičkami mu oba celky udělaly slavobránu. Pak se rozběhla oslava a la Hollywood.
Píseň We Are the Champions, záběry z kariéry na obrazovce, spoluhráči složili z triček nápis Pavel Verbíř 1992–2011. Dostal hobla, nosili ho na ramenou, skočil k fandům na plot, na hřiště mu přivedli otce Josefa, pak ho šéf klubu Hrdlička oblékl do saka, posadil za stůl a dekoroval jej sportovním manažerem Teplic. "Zvláštně zajímavá kariéra skončila," loučil se Verbíř. A nová začala.
