RECENZE: Von Trierův film Melancholia Hitlera k propagaci nepotřebuje
Škoda oné nesmyslné hitlerovské provokace, kterou von Trier šokoval svět a hlavně filmový festival v Cannes. Nespornou virtuozitu jeho posledního opusu to totiž zastiňuje, ať chceme, nebo ne. Přitom právě Melancholie je jedním z nejvyrovnanějších snímků, jaké kdy otec hnutí Dogma 95 natočil.
Žádný primární útok na nejnižší pudy, žádná překombinovaná stavba a a priori nedešifrovatelné metafory. Žádné úchylky, žádný hnus, žádný prvoplánový tlak na diváka: nic z toho se nekoná. Melancholia pracuje výhradně s tématem lidských běsů a pak samozřejmě s motivem zániku světa.
Kdo von Triera zná, nebude překvapený. Rámování němými statickými záběry s minimalistickým vnitřním pohybem a kompozicí inspirovanou slavnými malířskými plátny trvá "jen" necelých deset minut, ale uspokojí všechny, kdo milují "méně čitelného" von Triera. U následující Části 1 zase pookřejí vyznavači rané éry Dogmatu a v Části 2 se chytnou i ti, kdo touží prostě jenom hloubat.
Dvě sestry, dvě části
Melancholia nepřináší nic novátorského či převratného, nelze jí však upřít nezvyklou emocionální sílu. A to přesto (či právě proto), že minimálně vnější děj je v podstatě velmi prostý.
První část nazvaná po Justině, postavě ztvárněné Kirsten Dunstovou, nás bere na svatební hostinu, která rozvíjí oblíbený von trierovský motiv společenské hry. Přetvářka, rodinná traumata, intriky a povrchnost společenských rituálů: klasické motivy "dogmatiků" nechybí ani tady.
Na začátku je Justina zářící mladá nevěsta, marcipánová panenka ze svatebního dortu. Na svého oddaného chotě hledí láskyplně a urputně všem opakuje, že je šťastná. Jelikož však sledujeme dílo "zlobivého Dána", nikoli tradiční hollywoodskou romantiku, tak nějak vytušíme, že to s tím štěstím ve skutečnosti žádná velká sláva nebude.
Zatímco se hosté baví, nevěsta se čím dál tím víc ztrácí v sobě i ve své nařasené róbě. Ve chvíli, kdy má se ženichem nakrájet dort, leží róba opuštěná vedle vany a nevěsta ve vodě. Mimochodem tamtéž skončí také její matka, rozkošně sarkastická Charlotte Ramplingová, která celou tu vdávací maškarádu zdárně bojkotuje ("Nebyla jsem u toho, když se moje dcera poprvé vykadila, tak nemusím být ani u toho, jak krájí dort.")
Napětí roste, Justininy "šťastné" rysy tuhnou, ale dokud se někdo (kdokoli) stará o plnění svatebních tradic, jsou všichni spokojeni. Co na tom, že kyticí nevěsty musí házet Justinina sestra Claire: dav jásá, povinnosti bylo učiněno za dost.
Asi netřeba zdůrazňovat, že tihle novomanželé spolu nebudou žít šťastně až do smrti. Vlastně spolu nebudou žít vůbec a my se jen můžeme dohadovat, zda to vzdají proto, že se bojí hrozby z vesmíru (planeta Melancholia má namířeno přímo na matičku Zemi), sami sebe, respektive svojí budoucnosti a nebo Justininy duševní choroby (patrně deprese).
Jamky a klišé
Společenská fraška vyvrcholí na golfovém hřišti, mezi osmnácti, respektive devatenácti (jedna z von Trierových formálních hříček) jamkami a lampiony štěstí. Výtvarně podmanivé výjevy upomínající na motivy z velkolepé ouvertury sice občas narazí na zcela nepodmanivá klišé (Justinin nadřízený alias učebnicové zosobnění nenasytné konzumní společnosti v podání Stellana Skaarsgarda), i tak ale vítězí magická atmosféra. "Divná" hvězda září do tmy a znepokojivé podloží příběhu je čím dál hmatatelnější.
Jestliže první část udržela napětí a občas dokonce i pobavila (ano, von Trier umí být i vtipný), ta druhá už trochu skřípe.
Opět se v ní vracíme do vznešené usedlosti uprostřed přírody, opět potkáváme Justinu, Claire a její rodinu. Tématem už však nejsou oni sami, nýbrž apokalypsa: nevyřčená hrozba dostává tvar, datum i jméno a postavy se začínají konkrétně bát.
Zjišťujeme, že z Justiny je po svatbě apatická troska, která sotva dojde ke dveřím a rozpláče ji sekaná na talíři. Claire, která o ni pečuje, se zase bojí smrti a přestože jí manžel (Kiefer Sutherland) uklidňuje, možnost střetu s planetou Melancholií se pro ni stává noční můrou. Postupně si však sestry vyměňují role, a tak zatímco Justině dodává vědomí nezvratného konce klid, z vyrovnané Claire se stává hysterické vřískající dítě.
Ohromující zkáza
Nutno říct, že v melancholickém čekání na zánik světa není ani zrnko klasického napětí: na to je von Trierův přístup až moc filozofický, obzvláště pak ve zmíněné druhé části. Zatímco u běžných thrillerů toužíme, aby v nich čas běžel pomaleji a hrdinové měli víc času na záchranu, tady si občas rouhavě přejeme opak – už aby ten konec nastal, říkáme si.
V momentě, kdy doopravdy přijde, ovšem zůstáváme v němém úžasu. Je magický a majestátní a v kombinaci s hudbou z Wagnerova Tristana a Isoldy nás okamžitě zbaví cynismu.
Pravda, i v případě Melancholie víc než kde jinde platí, že by byl výsledek poloviční, kdyby nebylo ohromujících hereckých výkonů. Vévodí jim na festivalu v Cannes oceněná Kirsten Dunstová, která skrze téměř nepostřehnutelné záchvěvy ve tváři dokáže během vteřiny změnit výraz a s ní i naše rozpoložení (a navíc má nepřehlédnutelný dekolt, jímž je fascinován nejen von Trier).
Herečky Dunstová (vlevo) a Gainsbourgová na festivalu v Cannes
Přerod ze šťastné nevěsty v tělo bez života je v jejím podání dokonalý. Pocit nemohoucnosti, který Dunstová tak bravurně přenáší na diváka, je až bolestivě fyzický a pokud bylo záměrem režiséra ukázat, jak mučivá a devastující může být deprese, jíž sám trpí, uspěl na jedničku. Dunstové pak zdárně sekundují Charlotte Gainsbourgová a Kiefer Sutherland, na výkon americké herečky však při vší úctě nemají.
Kvalitně zkažený den
Von Trier opět natočil film, který nelze nikam zařadit a s ničím srovnávat. Těžko uchopitelný komplex metafor, úvah, odkazů, ale také chytáků a podprahových vjemů přesně odpovídá složitému vnitřnímu životu režiséra, který v jednu chvíli říká, že se cítí být Židem a vzápětí pochlebuje Hitlerovi.
Rozlišit, co je provokace, co genialita a co von Trierovy běsy, lze jen velmi těžko, v hodnocení se tak můžeme chytat pouze subjektivních pocitů typu "koukal jsem se z nudy na hodinky" nebo "mrazilo mě". Zvláštní pocit, který si z Melancholie odneseme, je však zcela nezpochybnitelný a natolik nezvyklý a intenzivní, že von Triera nemůžeme nepochválit. I když se nám postaral o melancholicky bezútěšný den.
Tipy z televizního programu
Recenze: Přání k narozeninám 55 %, John Wick 3 60 %, Čertoviny 50 %, Velká oříšková loupež 2 35 %, Okamžik zlomu 70 %, Líbáš jako Bůh 50 %, Billy Elliot 80 %, Nechte ho jít 55 %, Království nebeské 50 %, Spider-Man: Paralelní světy 70 %, Revenant Zmrtvýchvstání 70 %, Kursk 60 %, Dej mi své jméno 70 %, Spojenec 60 %, Mission: Impossible - Národ grázlů 65 %, Quo vadis, Aida? 75 %, Steve Jobs 80 %
Klíčová slova: Ceny Anděl, Velikonoce, Všechnopárty, Česko na grilu, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Na vlnách Jadranu, Policie Hvar, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny, Iveta
KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu
V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....
Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu
Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený
Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...
Básník ticha i lomozu. Se Zajíčkem se loučily stovky lidí, zaplnily okolí kostela
V kostele svatého Petra a Pavla v Radotíně se ve čtvrtek 21. března stovky lidí loučily s Pavlem...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Kus dřeva, který v Titaniku udržel hrdinku naživu, se vydražil za 16 milionů korun
Plovoucí kus dřeva, který v oscarovém snímku Titanic pomohl udržet hlavní ženskou postavu Rose při...
RECENZE: Mlok, anebo nesmrtelnost? Kalfař v nové knize smeká Čapkovi
Premium Nejdřív Kosmonaut z Čech, teď rovnou Stručná historie věčného života. Názvy svých románů umí...
KVÍZ: Co chceš více, chop se lžíce. Jak znáte film Což takhle dát si špenát?
Bláznivá komedie o loupeži, zázračném omlazovacím přístroji a jedněmi nenáviděné, druhými milované...
Nechtěli ji mezi sebe, ale nedala se. Beyoncé vydala countryové album
Zpěvačka Beyoncé vydala v pátek 29. března druhou část plánované albové „covidové“ trilogie. Po...
RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace
Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!