Nakonec se však přece jenom dočkal. Sice přiletěl v době, kdy Canadiens trápila střelecká nemohoucnost a prohrávali jeden zápas za druhým, pak ale přišlo zadostiučinění.
Mladší Roman se napřáhl ve 13. minutě duelu s Atlantou a ukončil tak 199 minut trvající období bez gólu. "Brácha moc branek nedává a já byl u toho, když se trefil. To převážilo celé předchozí trápení," radoval se Martin.
Sám by si v NHL možná také zahrál, kariéru mu však přibrzdilo vážné onemocnění lymskou boreliozou, po které se musel znovu učit bruslit. "Vynechal rok, bylo to pro něj těžké. Předtím byl přitom lepší než já," tvrdí Roman Hamrlík.
Martin si však hlavu s tím, co by kdyby, neláme. "Měl jsem svoje problémy a vyhrabal se z nich. Jsu rád, že jsem to dotáhl tam, kde jsem to dotáhl," říká smířlivě a pomoravsku. "Hlavně su hrdý na bráchu, že je v NHL tak dlouho a že se mu tak daří. Je skvělé ho vidět naživo."
Starší ze zlínské bratrské dvojice si dvoutýdenní výlet za Atlantický oceán užíval se vším všudy. "Je to pecka. Lidi tu hokej žerou, atmosféra je tu neuvěřitelná. Bylo zajímavé vidět, jak se hráči připravují, jaký mají program. A taky jsem zjistil, jaký tu je život mimo hokej."
Však už si také plánuje, že se za Romanem přiletí podívat co nejdřív podruhé. "Mohlo by to vyjít příští rok. Teda pokud s Montrealem podepíšu novou smlouvu," poznamenal s úsměvem statný Roman, jenž v klubu pobírá 5,5 milionu dolarů ročně.
"Bylo to perfektní. Už teď jsem si to ale užil a s celou rodinou máme zážitky," pravil Martin Hamrlík a hned líčil, jak žasnul nad tréninkovým zázemím, které mají hráči Canadiens možná nejlepší v celé NHL.
"Také to tu fotím pro naše kustody. Mám nafocené i pračky, stojany na pití, ledničky, chodby, kabinu... No prostě všecko."
