Možná to překvapí, ale na začátku kariéry pracovníků v jaderné elektrárně není příliš často diplom z "jaderky", tedy Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Její studenti se připravují spíše na práci třeba v Ústavu jaderného výzkumu Řež. Technické vysokoškolské vzdělání ovšem na práci v elektrárně podmínkou je.
Výcvik operátorůUchazeče splňující základní požadavky čeká dvouleté studium v Brně - ročně to bývá kolem pěti adeptů. Po přezkoušení mohou pracovat na sekundárním nejaderném okruhu (generátor, turbína) pod dohledem zkušenějšího kolegy. Až po několika letech samostatné práce z nich mohou být operátoři primárního okruhu (reaktoru). |
Každé dva roky k psychologovi
Jak se tedy stát operátorem? Ještě před nástupem si vás vezmou do práce psychologové. Operátoři bloků k nim musí znovu každé dva roky, ostatní zaměstnanci jednou za pět let.
"Od uchazečů požadujeme vyvážený osobnostní profil, dobrou paměť, udržení dlouhodobé pozornosti, odolnost proti stresu, sebekontrolu, ale třeba i sebekritičnost. Nárokům na pozici operátora vyhoví přibližně každý desátý uchazeč," říká mluvčí Temelína Marek Sviták.
Havarijní štáb: do dvaceti minut nástup
Elektrárny se v případě mimořádných událostí, jak se oficiálně říká haváriím, řídí vlastními havarijními plány. Mozkem pak je sedmnáctičlenný havarijní štáb. "Jsou v něm například bezpečnostní inženýr, dozimetrista, člověk odpovídající za ukrytí osob či zástupci vedení elektrárny," vypočetl Sviták.
Montáž reaktoru v jaderné elektrárně Temelín
Kontrola reaktoru v jaderné elektrárně Temelín
CvičeníHavarijní připravenost se v Temelíně cvičí nejméně 4x ročně. Procvičuje se řešení technologických i radiačních událostí. |
V Temelíně se v držení pohotovosti po týdnu střídají čtyři štábní směny. V případě svolání musí tým do štábu dorazit do dvaceti minut v pracovní době a do jedné hodiny mimo ni. Jejich pružnost a akceschopnost elektrárna čas od času prověřuje cvičným svoláním.
Havarijní štáb také v případě nehody rozhodne, jak ochránit pracovníky elektrárny - tedy zda je ukrýt či evakuovat. "Každý pracovník elektrárny má balíček s respirátorem, jódovými tabletami i ochranným oblekem. Pokyny k jejich použití dává právě havarijní štáb," říká Sviták.
Co když dojde na nejhorší
Kdyby tedy došlo k úniku radiace, na elektrárně by vedle členů havarijního štábu zůstali čtyři operátoři na každé blokové dozorně. K dispozici by měli kolem padesáti techniků a strojníků, kteří by se při zásahu střídali po dvanácti hodinách - nebo méně, podle situace.
Zóna 2010Velká cvičení simulující krizové dění se konají každé tři roky. Naposledy to byla Zóna 2010. Námětem byl výpadek chlazení v Temelíně, výbuch vodíku a únik radiace. Simulovaná nehoda dosáhla šestého ze sedmi stupňů mezinárodní škály (stupeň sedm dosud měla jen exploze v Černobylu). Průběh cvičení si můžete připomenout na webu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. |
"Připravenosti a znalostem, které naši odborníci mají, odpovídá i míra strachu. Na elektrárně víme, že proti povrchové kontaminaci se dá chránit speciálním oděvem a před vnitřní kontaminací respirátorem nebo dýchacími přístroji. Zasahující pracovníky by ale nikdo neposlal do míst, kde by bylo bezprostředně ohroženo jejich zdraví," uvádí Sviták.
Bývalý šéf temelínských operátorů Jiří Tyc nedávno Lidovým novinám popsal možné dění při havárii detailněji. (původní článek LN čtěte zde)
Mluvil o situaci, kdy je třeba vyslat technika, který se obětuje a provede potřebnou práci v místech s vysokou radiací. "Zaměstnanec může říci: půjdu, ale chci za to milion korun. Pokud vedoucímu zásahu nezbude nic jiného, přímo na místě s ním uzavře smlouvu," uvedl Tyc.
4. dubna 2011 |
