Ve dvaceti na důchod nikdo nemyslí a pak je pozdě, říká Vladimír Bezděk

  • 816
Stál u zrodu důchodové reformy, závěry "jeho" komise se politici dodnes zaklínají. Výslednou podobu, kterou představila Nečasova vláda, ale rozhodně nepřijímá bez výhrad. "Prezentování důchodové reformy veřejnosti je velmi špatné," říká ekonom a v současnosti šéf slovenské odnože pojišťovny Generali Vladimír Bezděk.

Co říkáte výsledné podobě důchodové reformy? Jste s ní spokojen?
Nejsem si jist, zda je momentálně důchodová reforma opravdu výsledná. Za poslední tři měsíce jsme byli svědky řady obratů. První nejistota je, zda je tohle opravdu finále, nebo ne. Spíš si myslím, že není. Reforma musí projít parlamentem a tam může doznat mnohých změn.

Co konkrétně by se podle vás mělo ještě změnit?
Doufám, že v některých aspektech návrhu bude síla a vůle politické scény vrátit se k návrhu NERV z prosince loňského roku. Byl bych rád, kdyby spoření bylo povinné, protože to by nejvíc pomohlo rozložit zdroje financování na stáří u chudší části populace. Protože právě ta pravděpodobně do dobrovolného pojištění, zkombinovaného s povinností spolufinancovat si to vlastními úsporami, nepůjde. Tito lidé budou i nadále spoléhat na státní důchod. Naše komise navrhovala, aby spoření bylo povinné.

Podle některých propočtů se důchodová reforma nevyplatí lidem s platem pod 35 tisíc korun. Nezdá se vám ta platová hranice moc vysoká?
U těchto výpočtů to je velká hra s málo přesnými čísly, respektive strašně záleží na předpokladech. Dnes máme státní průběžně financovaný tzv. pay-as-you-go důchodový systém. Všichni ekonomové vědí, že ten systém je neudržitelný v dnešních parametrech, tedy ve způsobu, jak se počítají důchody, to, jak je postavena hranice důchodového věku, způsob, jakým valorizujeme již vyplacené důchody. To jsou všechny parametry, které při výpočtech musíme zohlednit.

Slovníček k důchodové reformě

V dnešním nastavení těchto parametrů, při demografickém vývoji, který tuhle ekonomiku čeká, tak za 30 nebo 40 let ten systém bude v situaci, kdy na jednu třetinu svých výdajů nebudou mít lidé peníze. Dnešní systém je z jedné třetiny nesolventní.

Při úvahách o tom, komu se to vyplatí a komu ne, strašně záleží na tom, jakou hodnotu vložíte na stranu budoucího důchodu s pay-as-you-go systémem. Když si to spočítáte podle dnešních, ale dlouhodobě neudržitelných parametrů, tak je jasné, že se systém nevyplatí skoro nikomu.

Ale kdyby se zohlednilo to, že parametry se budou muset postupně utahovat, jinak se systém finančně rozpadne, a že ta hodnota budoucích penzí pro budoucí penzisty bude možná na úrovni dvou třetin toho, co dostávají dnešní penzisté, tak pak ta optika výhodnosti nebo nevýhodnosti spoření může dopadnout úplně jinak. 

Uniká ale to, že hlavní důvod, proč bylo navrženo malé tří procentní, ale přeci jen povinné spoření, byla diverzifikace. Jinými slovy, zabránit tomu, aby se i za 20 či 40 let opakovala situace, která je dnes, že příjmy dnešních penzistů podle výzkumu statistického úřadu jsou z 94 procent závislé na státu. Takže jestli chceme mít tuto takřka stoprocentní závislost na státu navěky, tak nedělejme žádnou reformu. A tím pádem nemusíme řešit otázku, jestli se to někomu vyplatí, nebo nevyplatí.

Právě na základě různých výpočtů a závěrů důchodová reforma lidi spíš děsí, než aby jim dávala jistotu do budoucna.
Aby ne. K tomu částečně přispěla prezentace nebo spíš neprezentace reformy ze strany vlády. Protože politici lidem pochopitelnými výrazy neřekli - podívejte se, dneska jsme tady, můžeme takhle ještě 20 let fungovat, ale bude to čím dál tím horší, pro dnešní třicátníky, čtyřicátníky to takhle není udržitelné, chceme dojít do cíle proto a proto a pravděpodobně je nejlepší dojít tam touhle cestou. A pak teprve začneme diskusi o tom, jestli nás tam potká vyšší DPH, menší pojistné, nebo jestli se bude spořit povinně, nebo dobrovolně.

Smysl té reformy je zasadit les, který má vyrůst za 30 nebo 40 let na místě, kde je dneska planina. A my jsme místo toho, abychom nejdřív vytyčili, že ten les chceme odtud sem a zhruba takové či onaké struktury z hlediska skladby těch stromů, tak jsme hned skočili do diskuse, jestli osmnáctý strom vlevo má být bříza, nebo topol a jak má být vysoký. Ale že to děláme kvůli něčemu vyššímu, to v té diskusi zcela chybí a samozřejmě nelze vyčítat 95 procentům obyvatelstva, že to nikdo neví. Lidem se to musí říct.

Souběžná debata o penzích a DPH tedy odvedla pozornost špatným směrem?
Prostor pro diskusi se prostě vyplnil jiným způsobem. Omezilo se to na veliké zvýšení DPH a straší se s inflačním dopadem.

Na druhou stranu návrh NERV říkal ano, sjednoťme DPH na 19 procentech, ale říkal taky, snižme sazbu sociálního pojištění o pět procentních bodů. Tím nezměníme úroveň zdanění v ekonomice, z jedné strany ztratím sníženou sazbu pojistného a z druhé strany je doženu sjednocenou sazbou DPH.

A jak byste lidem vysvětlil, že se jim vyplatí smířit se s dražšími potravinami výměnou za úlevy pro firmy?
Tímto postupem bych poměrně výrazně změnil strukturu zdanění v ekonomice tím, že ulevím zdanění práce a víc zvednu zdanění spotřeby. A tohle by mělo významný a pozitivní dopad na nabídku pracovních míst, zejména pro pozice, kde ten plat za to místo je průměrný nebo i velmi podprůměrný.

Spočítejte si důchod po reformě

Když podnikatel má vytvořit pracovní místo s platem 12-15 tisíc korun hrubého měsíčně, tak je jasné, že tam žádná přidaná hodnota nevzniká, že ta práce má spíše rutinní charakter, a on si velmi dobře rozmyslí, jestli ty pozice vytvoří tři, nebo čtyři, když ještě těch 15 tisíc korun měsíčně je zatíženo vysokým pojistným okolo, ať už se bavíme o důchodech, nemocenském nebo zdravotním pojištění.

Tohle byl ten smysl – nezměnit úroveň zdanění, ulevit práci, zatížit víc spotřebu, ale dát lidem šanci víc se s prací potkat, aby se postavili na vlastní nohy. No a z toho zůstalo jen sjednocení DPH a o snížení pojistného nikdo nemluví.

Václav Klaus nadhodil i koncept určitého minimálního důchodu... 
S návrhem, abychom státní důchodový systém nechali přistát v průběhu dvaceti, třiceti let na nějaké úrovni životního minima z hlediska výše penze, a o zbytek aby se postarali lidé sami, tak s tím úplně nesouhlasím. Teoreticky je to zajímavý návrh, ale jako praktikovi mi to moc nejde pod vousy, protože tam vidím riziko, že lidé jsou ekonomicky krátkozrací.

Když je někomu 20, 30 nebo i 40 let, tak neřeší to, jestli má, nebo nemá vytvořeno dost zdrojů na financování svého stáří. Takhle daleko se většina lidí nedívá, a když náhodou tam někdo dohlédne, tak se hned otočí zpátky a deset let se k této myšlence nevrátí.

Pak dojde k tomu, že najednou lidé budou ve věku 50, 60 let a to, co bylo tehdy hrozně daleko, už je docela blízko, ale najednou není čas si ty finanční zdroje vytvořit. U toho spoření platí klasické rčení, že čas jsou peníze. Čím déle budu spořit, tím lépe, protože pak fungují úroky z úroků, a čím je toho času méně, tím je ten efekt slabší. Pak už tu úsporu lidé nestihnou vytvořit v té míře, kterou by potřebovali, a vede to k tomu, že když se do té postekonomické aktivity přehoupnete nebo jste někde kolem, tak to, co vám v podstatě chybí, si budete chtít vyžádat od těch politiků.

Myslíte, že politici dokážou stále silnějšímu hlasu stárnoucích voličů odolávat?
Velkou roli tady také hraje síla ročníků, například hodně důchodců bude za dvacet až třicet let, kdy půjdou do důchodu lidé narození v sedmdesátých letech. Protože těchto lidí bude hodně a mají hlas, tak nebude problém se něčeho domoci. Ale slabší ročníky s tím budou mít problém.

Tohle je riziko dobrovolných systémů zabezpečení se na stáří. Na začátku se to podcení, protože tak daleko nevidíte. Část populace má dokonce v sobě tu úvahu toho černého pasažéra typu – až tam budu, tak já se na tu palubu dostanu, protože mám ten hlas.

Z těchto praktických důvodů si myslím, že nechat to všechno na dobrovolnosti a umrtvit ten státní systém někam na úroveň životního minima není úplně nejlepší řešení.

Vladimír Bezděk

V letech 1997 až 2006 pracoval v České národní bance. Od roku 2007 do května 2010 působil jako generální ředitel a předseda představenstva Aegon Pojišťovna a Aegon Penzijní fond (v České republice). V letech 2004 a 2005 a od ledna do června 2010 vedl expertní skupinu vlády ČR zaměřenou na přípravu důchodové reformy.

Loni v srpnu se připojil k týmu ekonomických odborníků (NERV) radících vládě, jak nejlépe pomoci rozvoji českého hospodářství.

Od září roku 2010 je generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Generali Slovensko

Bezděk je ženatý a má čtyři děti.