Televizní stanice National Geographic Channel a tým odborníků realizovali svůj sen o létajícím domě v neanimované praxi 5. března. Ze soukromého letiště východně od Los Angeles vypustili k oblakům dům, samozřejmě vylehčený model o rozměrech 4,8 × 4,8 × 5,4 m. Stejně jako ve filmu jej vynesly do vzduchu balony.
Bylo jich celkem 300, výšku měly přes dva metry a připočítáme-li délku lan, jež je s maketou domku spojovaly, odpovídala by celková výška desetiposchoďovému činžáku.
Pokus se připravoval na soukromém letišti nedaleko Los Angeles.
Balony naplněné héliem vynesly dům, v němž byli dva piloti a dvojčlenná posádka až do výšky 3 000 metrů. Nad kalifornskou pouští jej udržely ve vzduchu celou hodinu. A třebaže dům, jehož rozměry odpovídaly skutečnému domu, vážil podstatně méně (2 000 kg + 2 000 kg zátěž + 300 kg posádka), padl touto akcí rekord, byl to vůbec první dům, který "vzlétl".
Rekord ostatně padl ještě jeden, do vzduchu bylo toto dílo, na němž se něco přes dva týdny podílel tým vědců, inženýrů a pracovníků National Geographic, dopraveno na dosud největším svazku balonů. Celý projekt se uskutečnil v rámci natáčení seriálu "Jak těžké to může být?" (How Hard Can It Be?), který se začne vysílat na této stanici letos na podzim.
A komentáře tvůrců? Ty jsou různé, zatímco výkonný producent projektu Ben Bowie soudí, že celý experiment prokázal, že "ve skutečnosti není možné udělat létající dům", producent Ian White namítá: "Ale můžeme nechat vzlétnout dům vylehčený a letět s ním bezpečně s lidmi na palubě."
Co dokáže 300 balonků: dům se udržel ve vzduchu asi hodinu..
Vzhůru k oblakům
Mezníkový byl i film, který tvůrce létajícího domu inspiroval. Byl prvním 3D filmem společnosti Pixar, prvním snímkem v kategorii animovaných a 3D filmů zahajujících festival v Cannes, držitelem cen Americké filmové akademie za nejlepší animovaný film a za nejlepší originální scénář a nejlépe recenzovaným všeobecně promítaným filmem filmem roku 2009.
Jeho hrdina je přitom dosti nehrdinský, je jím osamělý vdovec plný stesku po své ženě, který chce alespoň po manželčině smrti splnit její velký sen o dobrodružné výpravě do Jižní Ameriky. Podaří se mu to teprve v pokročilém věku 78 let, kdy mu hrozí zbourání jeho domu a dožití v domově pro přestárlé.
Carl prostě přemění svůj dům ve vzducholoď nesenou tisíci balonků, s níž nakonec u kýženého cíle přistane. Situaci mu ovšem zkomplikuje zjištění, že "na palubě", tedy v domě, má černého pasažéra, osmiletého Russella, který je spolužákům pro smích a otec na něho nemá čas. Sní proto o divočině, v níž nikdy nebyl. Největší dobrodružství tak expedici čekají vlastně teprve po "zabydlení".
Fantazie o létajícím domě se zrodila v hlavě režiséra Petera Doctera, který vycházel ze svých občasných snů o tom, jak uniknout životu, který začne příliš deptat.
