Filmová hvězda především 70. a 80. let trpěla v posledních letech Alzheimerovou chorobou. Za půl století svého působení na filmovém plátně hrála po boku takových hvězd jako byl Yves Montand, Jean Marais či Phillippe Noiret. V době své největší slávy se pohybovala střídavě na francouzské i italské scéně.
Kariéra Girardotové začala v roce 1960, kdy ji italský režisér Luchino Visconti obsadil do role mladé prostitutky ve filmu Rocco a jeho bratři. V něm účinkovala po boku svého manžela, italského herce Renata Salvatoriho. S ním se potkala i při natáčení snímků Smog, Nejkratší den, Stalo se v Turíně.
Filmy Annie Girardotové    |
Zlom v jejím profesním životě nastal koncem 60. let, kdy si zahrála v melodramatu Žít a užít (r. C. Lelouch) zklamanou a podváděnou manželku ambiciózního televizního reportéra Catherine Collombsovou.
V roce 1975 natočila psychologické drama Nejcennější co mám, za které získala nejprestižnější francouzské ocenění César. Tutéž trofej obdržela ještě dvakrát, a to za adaptaci Hugových Bídníků z roku 1995 a za film Pianistka režiséra Michaela Hanekeho. "Nebylo to vůbec jednoduché natáčení, režisér Haneke byl doslova nesnesitelný. Všem nám dokola nadával," vzpomínala na natáčení při setkání s novináři, které se konalo v Praze.
V Praze natáčela seriál z vězení
Do povědomí odborné i divácké veřejnosti se dostala svými rolemi ve ztřeštěných komediích (Erotissimo, Novicky, Jeden hot a druhý čehý, Něžné kuře, Sukničkář, Ukradli torzo Jupitera).
Girardotovou mohli osobně potkat i Pražané a návštěvníci zlínského festivalu. V hlavním městě natáčela na podzim roku 1993 televizní seriál z vězeňského prostředí. O sedm let později se zúčastnila zmíněné zlínské přehlídky.
Girardotová je také autorkou pamětí s názvem Horká krev. Odchody a návraty. Vzpomíná v nich především na svou práci a na lidi, se kterými se při ní setkala. "Můj Louis, moje životní láska, ztělesněná laskavost," tvrdila o údajně nesnesitelně protivném Louisi de Funésovi, s nímž natočila jediný film Jeden hot a druhý čehý.
Annie Girardotová a Renato Salvatori ve filmu Rocco a jeho bratři (1960).
Dvorní dabérkou Girardotové byla Věra Galatíková. "Mám občas dojem, že máme něco společného – nejen barvu hlasu, ale především podobný způsob cítění. Když ji dabuju, tak cítím dopředu, co udělá, protože bych ve stejné chvíli udělala totéž," vyprávěla o ní česká herečka v roce 1979.
"A byly chvíle, kdy mě její výkon zahltil tak, že jsem nebyla schopna vyslovit ani slabiku," dodala dabérka, která před čtyřmi lety podlehla rakovině.
