Proč se Libyjci bouří?
Protesty v severoafrické zemi nepochybně inspirovaly úspěšné revoluce v Tunisku a Egyptě, kde 18 dní demonstrací ukončilo třicetiletou vládu prezidenta Husního Mubaraka. To Libyjcům dodalo odvahu. Na východě země vyšli do ulic, aby projevili svůj názor na režim revolučního vůdce Muammara Kaddáfího, který je v současnosti držitelem pochybného titulu "nejdéle sloužící vládce na světě".
Demonstranti v neděli ovládli města Benghází a Bajdá a protesty se z východu země rozšířily i do hlavního města Tripolis. Kaddáfího syn Sajf Islám v neděli večer pohrozil v televizi občanskou válkou.
Jaká je v nepokojích role libyjské armády?
Postavení armády je klíčovým rozdílem mezi Libyí a sousedním Egyptem nebo Tuniskem. Dlouholetí vládci těchto zemí byli svrženi, protože generálové se odmítli obrátit proti vlastním lidem a střílet do demonstrujících. Tuniská i egyptská armáda se těšily značné autonomii a jako instituce nezávislé na vládnoucím režimu i respektu obyvatelstva.
Demonstrace v libyjském Benghází (21. února 2011)
Za pád Kaddáfího režimu se demonstruje i ve Spojených státech (20. února 2011)
V Libyi je ale armáda spíše Kaddáfího soukromou milicí. Jeho synové v ní zastávají vysoké posty: Mutasím je národním bezpečnostním poradcem, Chámis velitelem speciálních jednotek, velel i krvavému zásahu v Benghází. Na špinavou práci si najímají žoldáky z jiných afrických zemí.
Vědí, že pokud padne režim, znamená to i jejich konec. Slova Kaddáfího syna, že budou bojovat do "posledního muže, do poslední kulky", nejsou jen planou hrozbou, shodují se analytici.
Jaká je povaha Kaddáfího režimu?
Kaddáfí se chopil moci v roce 1969, kdy svrhl stařičkého krále Idríse, tou dobou pobývajícího na zdravotní dovolené v Turecku. O čtyři roky později vyhlásil tzv. kulturní a lidovou revoluci, jejíž teoretické základy popsal ve známé Zelené knize.
Státní zřízení, které má být alternativou ke kapitalismu i socialismu, nazval džamáhíríja čili vláda lidových mas. Moc vykonává skrze takzvané lidové výbory, v jejichž čele stojí od roku 2009 jeho syn Sajf Islám.
Kde je centrum nepokojů?
Až do nedělního večera se nepokoje odehrávaly jen ve městech Benghází a Bajdá na východě země. Region Kyrenaika se vždy vůči Kaddáfího vládě stavěl přinejmenším rezervovaně, a dokud se protesty omezovaly jen na tuto oblast, odborníci nepovažovali Kaddáfího vládu za ohroženou.
Demonstrace v libyjském Benghází (21. února 2011)
Analytici se domnívali, že tučné zisky z ropy umožní Kaddáfímu koupit si sociální smír a utišit nepokoje. Kaddáfí se ale o víkendu rozhodl protesty na východě utopit v krvi. Nyní se protesty přelily i do hlavního města Tripolisu a devětašedesátiletý plukovník nyní skutečně bojuje o setrvání v čele země.
Jaká je mezinárodní reakce?
Představitelé světových mocností s odsouzením násilí vůči demonstrantům v Libyi dlouho váhali. Nyní americké i britské ministerstvo zahraničí urgují ukončení násilí, Kaddáfího by ale zřejmě od brutálních zákroků neodradilo ani uvalení mezinárodních sankcí.
S nimi má země své zkušenosti. Když OSN v roce 2004 sankce po osmnácti letech uvolnila, mnoho Libyjců ochutnalo sladké plody kapitalismu. V Tripolisu se otevřely obchody s mobilními telefony, po ulicích jezdí drahé automobily. Západní firmy jako Exxon Mobil nebo BP investovaly miliardy dolarů do zdejšího ropného bohatství.
Demonstrace v libyjském Benghází (21. února 2011)
Zásoby černého zlata jsou příliš cenné na to, aby je ropné společnosti nechaly jen tak ležet ladem a sankce by nejspíš v arabském světě Kaddáfího pověsti neohroženého protivníka Západu jen prospěly.
Proč z Libye přichází tak málo zpráv?
Libyjští novináři pravidelně čelí zastrašování a také západním novinářům se Kaddáfí snaží znepříjemňovat život, co to jen jde. To samozřejmě po propuknutí nepokojů platí dvojnásob. Režim také vypnul internet, proniknout do země tvořené z velké části jen pouští je obtížné.
Podle BBC není v zemi ani jeden zahraniční reportér, jejich vlastní zpravodaj monitoruje dění z Káhiry. Novináři si obraz o dění v Libyi skládají jen z telefonních hovorů s lidmi v centru dění, nezávislé ověření jejich tvrzení je nemožné.
