Trvalou jistotou zůstává Jan Werich coby osobitý autor i vypravěč, zatímco stereoskopický vjem, na nějž novinka láká, dopadl technicky docela slušně, ovšem s klasickou loutkou si příliš nerozumí.
Fimfárum je zkrátka založeno na jiném zážitku než na zběsilých jízdách – na zážitku, jakému tradiční dvojrozměrná podoba stačí.
Z filmu Fimfárum do třetice všeho dobrého 3D: Jak na Šumavě obři vyhynuli
V platnosti zůstává rovněž hlavní úskalí filmového pásma, totiž vzájemné soupeření jednotlivých epizod. Skladebně postupuje třetí Fimfárum od nejkratší bajky k nejdelší a kvalitativně od nejslabší k nejlepší, přičemž za rozpačitější start nenesou vinu režisérka Kristina Dufková ani výtvarnice Denisa Grimmová Abrhámová, nýbrž scénář.
Příběh Jak na Šumavě obři vyhynuli má totiž dvě úskalí. Jednak nezačíná werichovským vstupem, takže diváka pocitově znejistí a odvede jinam, jednak zejména děti mohou tápat v nepřehledné struktuře vyprávění mezi legendou a reálným dějem. Ale zase tu nechybějí drobné hrátky s retrostylem od černobílého filmového týdeníku až po dobovou fotografii mladičkého Karla Gotta ve stylové hospodě.
Z filmu Fimfárum do třetice všeho dobrého 3D: O kloboučku s pérkem sojčím
Druhý příběh O kloboučku s pérkem sojčím zosobňuje solidní "fimfárovskou" jistotu vyvěrající z již osvědčené tvůrčí souhry výtvarníka Petra Poše a režisérky Vlasty Pospíšilové. Společně si vyhráli s rekvizitami od bizarních aut po výkupnu lahví a ve hře s dobovými motivy šli ještě dál, dokonce své loutkové hrdiny umně zapojili do archivních filmových žurnálů – včetně důvtipné scény, kdy hrdina posedlý rychlostí stojí na stupni vítězů se skutečnými závodníky.
Přinese-li první povídka trochu zneklidnění a druhá úlevné vědomí, že věci jsou na svém místě, pak závěrečný příběh Rozum a Štěstí zrodil nové hvězdy. Režisér David Súkup a původem španělská výtvarnice Patricie Ortiz Martínez se totiž původní stylizaci přizpůsobili nejméně, aniž by Wericha zradili. Jejich postavičky se od domáckých tvarů selské rozšafnosti posunuly k výrazně ostřejším, někdy až komiksovým rysům a svět okolo nich ožil moderními rekvizitami včetně internetu, které však působí naprosto přirozeně, hravě a vtipně.
Silná stránka: hudba
Právě Rozum a Štěstí má nejdál k dojmu loutkové inscenace a nejblíže k filmové zkratce, ať už posadí zosobněný Rozum k počítači, zahradníka nechá ve vteřině vybudovat skvostný park nebo panovníkovu výzvu vyvěsí za reklamní vzducholoď www.budtekralem.com.
Z filmu Fimfárum do třetice všeho dobrého 3D: Rozum a štěstí
Finále sice zlehka doplácí na svou délku, neboť právě závěrečná pohádka nutně nastavuje pásmo na celovečerní rozměr, naštěstí má však dost sil i nápadů, jimž velmi svědčí podobně neotřelá hudba Vladimíra Merty. Ostatně hudba, pro změnu z dílny Karla Holase, tvoří světlou stránku i předešlých dvou příběhů, v nichž pobaví variace na dobové melodie.
Bohužel u filmové mozaiky se výsledná známka nedává za nejlepší ze tří "kousků", nýbrž za matematický průměr tří hodnot. Čili padesát procent za Obry, šedesát za Klobouček a sedmdesát za Súkupovu prvotinu děleno třemi rovná se oněch mírně nadprůměrných šedesát procent pro Fimfárum jako celek. Ať už s 3D brýlemi, nebo bez nich; do kin jdou obě verze.
Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D
ČR, režie Vlasta Pospíšilová, Kristina Dufková, David Súkup, mluví Jan Werich, 75 minut
Hodnocení MF DNES: 60 %
