"Zavolal mi domů nějaký pán, ať přijdu na krajskou správu," začíná svou zpověď Jaroslav Kolář, který slib spolupráce podepsal v únoru 1987, tedy ve svých sedmnácti letech. Pracovníka StB "Milana" tehdy zajímali především jeho kamarádi pankáči.
Tajná policie mu naznačila, že jednak ví o jeho problémech ve škole, ale že by mu mohla také v řadě věcí pomoci. Nátlak i vidina protekce za dobrodružnou práci vykonala své a Kolář slib spolupráce podepsal. Dostal krycí jméno "Michal".
"Rozhodně jde o poměrně vzácný příklad, kdy tak mladý člověk byl veden už v kategorii agent," řekl iDNES.cz historik Prokop Tomek.
Oficiální směrnice sice nestanovovala věkovou hranici pro spolupráci s StB, její důstojníci ale měli raději už "vyzrálejší" osobnosti. "Samozřejmě že primárním motivem bylo prostředí, ve kterém se možný agent pohyboval. Na druhou stranu se StB bála, že opravdu mladý člověk by neudržel tajemství a vše prozradil," popisuje praxi Tomek.
Vázací akt, který podepsal Jaroslav Kolář 3. února 1987
Nikdo nic netušil
Kolář ve filmu otevřeně popisuje všechny výhody, které mu spolupráce s StB přinášela. Za své zprávy dostával peníze, celkem několik tisíc korun, a policie mu zařídila i odklad nástupu na vojnu.
Pro komunistickou policii byl prostě dobrým zdrojem ze severočeského pankáčského a později ekologického hnutí. "Oni mě brali jako jednoho z nich, nikdo netušil, že sem estébák. Nikomu jsem ale vědomě neublížil. Nikoho nezavřeli," tvrdí Kolář, který podle vlastních slov všechna obvinění ze spolupráce i po roce 1989 "zahrál do autu".
Dokument, který odvysílá Česká televize 24. února ve 20:20, bude asi tedy pro jeho okolí velkým překvapením. Kolář se totiž delší dobu pohyboval mezi špičkami tehdejšího českého ekologického hnutí, ze kterého se řada lidí dostala i do politiky.
Sám Kolář se stal po roce 1989 novinářem, poslední roky se ale živí už jen jako dělník v jedné z ústeckých továren.
Film popisuje často brutální metody, jakými komunistická tajná policie své spolupracovníky získávala Neštítila se fyzických útoků, vyhrožování i vydírání. "Každý měl nějaké problémy v práci, nevěry, obchod s valutami," vypočítává kompromitující skutečnosti bývalý důstojník StB Jaroslav Lamr.
Vydírání? Běžná praxe
"Sexuální orientace, kolik máš milenek. Buď nám to řekneš, nebo se rozvedeš. To jsou normální metody práce," jde v cyničnosti ještě dál další někdejší důstojník komunistické tajné policie Jaromír Ulč.
Dokument se snaží vyhnout černobílému a povrchnímu pohledu na tolik odsuzované agenty StB. Popisuje je totiž jako lidi, kteří na spolupráci přistoupili často ze strachu o své děti, budoucnost. Motivy osudného podpisu pak byly různé a dnešní soudy o tom, kdo byl zbabělec či hrdina, jsou často ošidné.
"U Jaroslava Koláře oceňuji, že svou spolupráci popisuje otevřeně. Narozdíl od tisíců další agentů StB, kteří se naopak snaží vše zapírat a ještě se soudí, že jsou na seznamech spolupracovníků tajné policie neoprávněně," řekl ke vzniku dokumentu režisér Křemen.
