"Situaci, kdy šlo někomu o život, jsem naštěstí nezažila, nicméně jsem zjistila, že je spousta mýtů v poskytování první pomoci," přiznala miss Renata Langmannová.
Modelka byla jednou z těch, kteří měli při sehraném kolapsu záchranáře projevit duchapřítomnost a poskytnout první pomoc.
A přestože nikdo z přítomných nevěděl, že se testu podrobí před zraky novinářů, s nenadálou situací si poradili výborně. "Dobrý den, leží tu muž v bezvědomí, jsem v Praze 8...," uvedla při sehraném telefonátu se záchrannou službou Langmannová, která se z prvotního šoku rychle oklepala a následně projevila hbité reakce, leckdy rozhodující o životě a smrti. Statečně jí pomáhaly i kolegyně Jitka Válková, zpěváci Michael Foret a Ben Cristovao či herečka Jana Plodková.
"Laici by neměli mít strach poskytnout první pomoc v domnění, že udělají nějakou chybu, protože největší chybou je právě neposkytnutí pomoci," zdůrazňuje profesionální záchranář Alan Ryba, který šíří osvětu v rámci projektu Holmes Place Academy. "Další chybou bývá podkládání hlavy, čímž dochází k tomu, že se člověk udusí. A dalším mýtem je stabilizovaná poloha na boku. Mnoho lidí umírá právě proto, že je lidi dají na bok, pak už ale nevidí, jestli dýchají, nebo ne. A než přijede sanitka, tak už je ten člověk mrtvý," popisuje.
Reaguj a rozmýšlej. To jsou ostatně zásadní body, které by měly v hlavě naskočit každému, kdo se stane svědkem nějaké dopravní nehody či jiné situaci, v níž často jde o život.
"Když jsem byla malá, moje maminka trpěla na silné astmatické záchvaty, tím pádem u nás byla záchranná služba docela často. A vzhledem k tomu, že jsme byly se ségrou malé, neuměly jsme jednat úplně chladně. Držely jsme ji pěsti v mysli a silným pláčem," vzpomíná na těžké životní momenty herečka Jana Plodková, která uvítala především informace o stabilizované poloze.
Smrti se již několikrát podíval do očí i zpěvák Michael Foret, kterému při vzpomínání nebylo dvakrát dobře. "Byl jsem u takové situace dvakrát a nebylo to příjemné. V jednom případě šlo o tragickou nehodu, kde už se nedalo nic dělat, v druhém o stav bezvědomí v důsledku alergické reakce," uvedl muzikant. "Z kurzu si odnáším informaci, že kyslík zůstává v krvi a svalech deset minut, takže není potřeba mít kyslík, když oběh funguje."
Přítomné celebrity prošly i rychlotestem iDNES.cz, při němž měly zodpovědět, jaká je tísňová linka rychlé záchranné služby. "155," uvedli Plodková a Foret. "Já bych volala 112, tam už by si se mnou poradili," uzavřela Renata Langmannová.
Desatero zachránce1. Buďme připraveni Je prokázáno, že lidé, kteří se aktivně zajímají o problematiku první pomoci, dokáží v kritické situaci zareagovat výrazně lépe. Je dobré využít případné nabídky a zúčastnit se některého z kurzů první pomoci. 2. Telefonní číslo rychlé lékařské pomoci 155 Voláme vždy před zahájením oživovacích pokusů, jen u malých dětí nejdříve provedeme několik silných úderů mezi lopatky, s hlavou dolů (obvykle se dusí zvratky, potravou, cizím předmětem). Číslem první volby v situacích náhlého ohrožení zdraví a života je 155. 3. Uvolnění dýchacích cest při bezvědomí Provedeme záklon hlavy, který zpravidla k uvolnění dýchacích cest postačuje, případně předsunutí dolní čelisti postiženého. Poté zkontrolujeme čistotu dutiny ústní, případně z ní odstraníme nečistoty, cizí tělesa atd. Pokud i po uvolnění dýchacích cest postižený zůstává v bezvědomí a dostatečně a pravidelně nedýchá, zahájíme oživování. 4. Neztrácejme čas Pokud postižený nedýchá, nebo dýchá lapavě, nepravidelně, uložme jej na záda a stlačujme hrudník rychlostí asi 100/min. Po každém třicátém zmáčknutí hrudníku dvakrát vdechneme do jeho úst při zakloněné hlavě. (tedy poměr 30:2). Takto postupujeme stále dokola. 5. Samotná masáž je lepší než nic Pokud z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni do postiženého dýchat, vždy alespoň provádějme masáž srdce stlačováním hrudníku. 6. Resuscitaci nepřerušujme Oživování provádějme vždy až do příjezdu odborné pomoci. A to bez přerušení! Tak dáváme postiženému největší šanci na přežití. 7. Krvácení musíme zastavit Pokud pacient odněkud silně krvácí, co nejdříve krvácení zastavíme. Můžeme to udělat stlačením prsty, s přeloženým kapesníkem přímo v ráně, zaškrcením nad ranou. Při prudkém tepenném krvácení u pacienta v bezvědomí má stavění krvácení přednost před ostatními úkony. 8. Křeče musí odeznít Jsme-li svědky křečí, vždy počkáme, až odezní. Nesnažíme se jim nijak bránit, jen pacienta chráníme před poraněním: pádem, pořezáním o okolní předměty a podobně. Po odeznění křečí je klíčové zjistit, zda pacient normálně dýchá. 9. Raději přecenit než podcenit Při jakékoli nejistotě o stavu postiženého vždy raději počítejme s tou horší variantou a podle toho jednejme. (Je mu něco? Raději zavolám pomoc). Pamatujme, že riziko podcenění může být pro pacienta smrtelné. 10. Mrtvý zachránce = žádný zachránce Mějme na paměti, že bezpečnost zachránce je prioritou. Vždy zvažujme riziko vlastního ohrožení. Pokud je ohroženo naše zdraví či náš vlastní život, nejsme povinni se riziku vystavovat. Zdroj: Záchranná služba |